"Za zbourání vepřína v Letech jsme ve vládě hlasovali jednomyslně", udal své kolegy ministr kultury Daniel Herman.
Cena, kterou z našich daní za toto "politicky korektní" rozhodnutí všichni zaplatíme, je však bohužel utajená. Ačkoliv návrh usnesení vlády k tomuto kroku by ji měl samozřejmě zahrnovat, právě tak, jako náklady na revitalizaci území a odhad výstavby památníku.
Jistě by s tím voliči koaličních stran naprosto souhlasili a lidové straně, která to prostřednictvím pana Hermana ve vládě prosadila, by to určitě zvýšilo preference. Třeba právě proto neřekl ministr Herman, kolik to bude stát, aby nebyl obviněn koaličními partnery, že honí preference zase jen pro sebe, tak jako v případě nevyznamenaného strýčka ze zámoří.
Historici a politikové vedou spory, zda v Letech stál koncentrační tábor, který měl likvidovat nebo jen internovat ty, kteří nepracovali, mezi nimi i cikánskou menšinu. Zda tento tábor byl nebo nebyl v kompetenci ministerstva vnitra německého protektorátu Böhmen und Mähren.
Nezpochybnitelný je však fakt, že funkci ministra vnitra zastával Richard Bienert, což byl druhý dědeček vnučky pana Peroutky, která se dlouhodobě soudí s prezidentem Milošem Zemanem a patří k oporám pražské kavárny. Byl, nebo nebyl tábor v Letech v kompetenci tohoto ministra vnitra?
Historikové, pokud to nejsou jen placení státní úředníci v ÚSTRu, by měli v rámci zkoumání totalitních režimů vrhnout na tyto otázky konečně světlo.
Pozornosti odborné i veřejné uniká totiž jeden docela zásadní fakt. Protektorátní ministerstvo vnitra, tedy konkrétně zřejmě policejní ředitelství, byla požádána, aby sestavila seznamy nejen osob "práce se štítících", jak to bylo formulováno, ale rovněž osob vícekrát trestaných. Tak jako v případě postiženého etnika, kterému ministerstvo kultury vybuduje památník.
Celá tato sociální skupina - nikoliv na etnickém principu - pak byla, nebo měla být internována. Tak jako sexuální minorita, homosexuálové, kteří ve Třetí říši končili v koncentrácích, které byly - na rozdíl od tábora v Letech - často skutečně likvidačním zařízením.
Historici by měli zjistit - pokud tak dosud neučinili - a publikovat seznamy případně počet obětí z řad sociální skupiny "osob práce se štítících a vícekrát trestaných". Jistě jsou v archivech uchovány příslušné prováděcí směrnice a nařízení protektorátního ministerstva vnitra. Historici by měli potvrdit, nebo vyvrátit, bez ideologických brýlí celou realitu.
Netvrdím, že všechny směrnice a nařízení tehdy vlastnoručně podepisoval pan ministr vnitra Bienert, ale lze s úspechem pochybovat, že by o nich nevěděl. Byl to protektorátními elitami velice ceněný a (tedy bezpochyby odpovědný) úředník a obdržel za svou činnost nejvyšší státní (údajně dokonce snad i říšská) vyznamenání. Za své zásluhy ve službách říšského protektora se pak stal i předsedou protektorátní vlády. Je proto na historicích nejen z ÚSTRu, aby na základě existujících dokumentů učinili závěry a seznámili s nimi veřejnost.
Lidoveckého ministra kultury Hermana, který tak statečně bojuje nejen za vyznamenání svých příbuzných, ale i za "obecně prospěšné" zbourání vepřína, pak nelze než vyzvat, aby na základě bádání historiků z ÚSTRu zohlednil při budování památníku, zda a jak má památník uctít i zmíněné "osoby práce se štítící a vícekrát trestané", které padly za oběť řádění ministerstva vnitra protektorátu Böhmen und Mähren.
Pokud tyto osoby nakonec skončily či dokonce zahynuly v koncentrácích, byl to jistě naprosto nepřiměřený a nezasloužený trest. A pokud by mezi nimi byli případní další příbuzní pana Hermana, doufejme, že to nestrhne další "občanskou válku" o jejich vyznamenání.
Možná by mohl pan ministr kultury odejmout panu Bienertovi, in memoriam, vyznamenání, která mu udělil jeho předchůdce na ministerstvu Emanuel Moravec. Říšská vyznamenání bude muset odejmout panu Bienertovi, od srpna nově jmenovaný německý velvyslanec v Praze Christoph Israng, který je stejně jako Daniel Herman blízkým člověkem Angely Merkelové. Doufejme, že to učiní pokud možno slavnostně.
Na kolik nás celá tahle nesmyslná tragikomedie přijde, se prý máme dozvědět ještě do voleb. Tvrdí ministr Herman. To už asi tak velká sláva nebude.
