- Nejprve jsme společně koupili a opravili bývalou školu na náměstí v Mnichovicích, která slouží prvňáčkům.
- Pak jsme společně postavili celé patro s dalšími 11 učebnami na velké škole v Mnichovicích.
- Pak jsme společně postavili tělocvičnu a šatny.
- Pak jsme společně pronajali a vybavili bývalou hospodu Na schůdkách na náměstí, kde je jídelna pro děti z malé školy na náměstí.
- A pak jsme koupili sál Mnichovické krčmy, kde je teď dočasná jídelna, protože se staví nová školní kuchyně s jídelnou pro 1000 strávníku.
V roce 2010 bylo dětí 330.
Dnes je kapacita školy 880 a zase nestačí. Dětí dále přibývá. Před
rokem a půl jsme tedy opět společně řešili, co dál. Kam s nimi?
Vymysleli jsme, že v každé obci bude detašované pracoviště naší
mnichovické školy. A děti na prvním stupni budou ve své obci a do
Mnichovic přijdou až na druhý stupeň.
A najednou se to začalo rýsovat. Vznikala myšlenka malé školy ve Všestarech a Struhařově. Zatímco Všestary musí začít na zelené louce, Struhařov měl starou chátrající bývalou školu na náměstí. Připravili projekt, podařilo se získat dotaci státu a Středočeský kraj - oficiální stránka přispěl nemalou částkou na spolufinancování. Ale dotace neznají “detašované” pracoviště. Byť ho vnímám jako jednodušší model, s jedním řízením, bez potřeby zakládání další právní subjektivity. Výjimku se nepodařilo vyjednat.
A tak osvícení zastupitele Struhařova, které jsme pozvali k nám na jednání, slyšeli na naši myšlenku vzniku malé struhařovské školy, kterou budou navštěvovat nejen místní děti, ale i další z našeho spádového školského obvodu.
Je těžké založit školu a získat důvěru rodičů, aby své děti škole svěřili. A tak jsme vytvořili skvělý tým, který z Mnichovic přešel do Struhařova. První osobou pověřenou řízením byla ředitelka mnichovické základky Marcela Erbeková. Taková “matka” školy. Předávala myšlenky, radila, scházela se s týmem. A předala své zkušenosti skvělé Janě Dvořákové, která uspěla v řízení a stala se novou ředitelkou školy. Paní ředitelka Erbeková hrdě převzala od otce školy pana starosty Jančíka odvolání z funkce, které si chce zarámovat a pověsit na zeď ve své mnichovické ředitelně. S pocitem, že tohle všechno mělo smysl.
Snad ten pocit smyslu cítí u paní Suchanová, zaměstnankyně úřadu Středočeského kraje, která vždy všem obcím, které otevírají nové školy, a přiletí na kraj s ještě mokrým papírem od kolaudace, provede zápis do školského rejstříku promptně bez ohledu na lhůty. Děkuji jí za její přístup, díky kterému stovky dětí mohly v první školní den nastoupit do nových nebo rozšířených škol.
Ano, i já jsem dneska střihala spolu se všemi, co byli při tom, pásku s nádherným pocitem, že moje práce a tohle všechno snad má smysl. A nestydím se za ten pocit.
Krásná budova ožije po 40 letech znovu dětmi. A snad na ni budou vzpomínat cele generace. At jste všichni uvnitř společně šťastní a já děkuji všem, se kterými mám možnost spolupracovat.