Na úvod bych rád řekl, že je trošku škoda, že ten zákon, byť asi chápu ty důvody, projednáváme teď, protože mám avízo, že dneska, jestli se nepletu, ve 14 hodin proběhne tisková konference zástupců Evropské komise, na které bude předložen návrh směrnice RED III. To znamená jakoby toho dalšího rámce, o kterém se bude jednat nejprve na úrovni Evropy, potom samozřejmě v budoucnu, pravděpodobně v příštím volebním období, to přijde i na implementaci k nám. Je to trošku škoda, protože teď se vlastně bavíme o něčem, o čem tušíme, že se zase v následujících letech ještě změní a mohlo by to určitě ovlivnit třeba přístup k některým z těch návrhů podle toho, jak uvidíme, jestli toto řešení má nebo nemá budoucnost.
Ale teď zpět k tomuto projednávanému tisku. Chápu tu potřebu implementovat RED II. Velmi mě mrzí, že to nešlo standardní cestou. A to z několika důvodů. Tím hlavním důvodem je v podstatě nějaké důkladnější posouzení dopadů. Mě by zajímalo - já asi ty dotazy budu klást později, protože pan ministr je teď v družném rozhovoru. Tak to, co nám vadí na tom způsobu, jakým přistupujeme k implementaci těch budoucích závazků, nebo k roku 2030, je to, že to v podstatě nerespektuje to, na co celou dobu poukazujeme. Poukazuje na to řada odborníků a v podstatě dál budeme přešlapovat ve stavu velmi podobném tomu z roku 2008.
To naše pojetí biopaliv a plnění těch závazků je velmi smutné ze tří důvodů. Za prvé popírá vlastně tu ekonomickou i ekologickou logiku využívání biopaliv. Biopaliva mohou být velmi žádoucím nástrojem, pokud jsou využívána s důrazem na lokálnost. To znamená, že ta vzdálenost toho, kde vznikne produkt, který potom zpracováváme, nebo ta surovina, kterou potom zpracováváme, na biopaliva a to samotné místo zpracování a potom ta spotřeba jsou k sobě nejbližší.
Ten model, který jsme si my vybrali v roce 2008, to znamená, že se všude pěstuje všechno, pak se to nějak na pár místech zpracuje a pak se to zase distribuuje plošně, prostě odmazává ty benefity, které - a to si řekněme na rovinu - i u těch biopaliv první generace prostě nejsou, nebo jsou velmi slabé. Takže tady jakoby tu špatnou technologickou realitu, špatnou kvalitu, ještě více pošlapáváme tím nevhodným distribučním modelem.
Druhá věc, která také s tímto souvisí, je ten nepoměr, nebo nedostatečný důraz na využívání odpadních surovin, nějaké zbytkové produkce. Bohužel se u nás stalo to, že energetické plodiny - a samozřejmě se to netýká jenom biopaliv, je to i záležitost bioplynek - se staly vlastně výraznou součástí našich polí. Mluví se o podílu více, než 20 %. Já si myslím, že to prostě není správně.
My jsme před časem na zemědělském výboru diskutovali o budoucnosti ekologického zemědělství a tam vlastně zaznívaly obavy, že ekologické zemědělství nemá takovou produktivitu a my budeme potřebovat v budoucnu strašně moc potravin. Já tedy nechám stranou, že ta debata o produktivitě ekologického zemědělství je už zase někde jinde. Ale přijde mi zvláštní, že na jednu stranu se bojíme ekologického zemědělství, že nebudeme schopni vyprodukovat dostatek potravin, na druhou stranu dál tlačíme tu cestu, která znamená zvyšování podílu energetických plodin na našich polích.
To prostě nedává úplně logiku a i právě proto mě mrzí, že ta implementace neproběhla tím řádným způsobem tak, aby to prošlo připomínkovým řízením, aby třeba Ministerstvo zemědělství mohlo posoudit, jakým způsobem to zvolené řešení souvisí a je v souladu se strategií zemědělského agrárního sektoru a tohle prostě neproběhlo, to nám tam chybí.
Třetí věc, která sice je poslední, ale mně vlastně vadí úplně nejvíc, je to, že my tím, že z části technologií, z části přístupů, děláme ty privilegované, ty, které upřednostňujeme, tak tím porušujeme princip technologické neutrality. Je to problém a tenhle přístup je nešťastný, protože si tím zavíráme dveře nějakému smysluplnému rozvoji. Když se podíváte na různé modely, predikce a předpoklady, které kolem biopaliv v dopravě, nebo kolem obnovitelných zdrojů v dopravě, jsou, tak vám vlastně ve všech, co jsem viděl, se předpokládá, že to plnění cílů a to využívání obnovitelných zdrojů energie v dopravě bude postaveno na pestrém mixu různých přístupů, různých technologií, různých paliv.
My se vydáváme tou cestou, že zase jakoby privilegujeme určitý přístup, demotivujeme tím ten inovativní byznys a je to vlastně v přímém rozporu s tou logikou. Protože ano, každá ambiciózní politika stojí peníze, to tak prostě je. A my bychom se měli snažit o to, aby, když už to ty peníze stojí - a nejsou to jenom peníze z rozpočtu, ale jsou to samozřejmě i peníze z kapes daňových poplatníků přímo při nákupu pohonných hmot, tak bychom se měli snažit o to, aby ty peníze byly investovány, použity, co nejlépe a abychom směřovali k nějakému co nejintenzivnějšímu rozvoji. Popíráním principu technologické neutrality, popíráním toho, že by ten mix měl být co nejpestřejší, jdeme přímo proti tomu.
Zároveň, pokud tady akcentujeme biopaliva první generace - on ten termín už se moc nepoužívá, ale pro zjednodušení je to asi správně - pokud tedy akcentujeme biopaliva první generace, tak vlastně jdeme i proti tomu smyslu, jak se o tom hovoří. Nevím, jestli jste viděli v roce 2016 - myslím, že to bylo v roce 2016 - vyšel ten původní návrhu Evropské komise k RED II. Tam se počítalo s tím, že se biopaliva první generace omezí na polovinu oproti současnému stavu.
Potom v té směrnici jsme v podstatě na stejném stavu jako teď, ale ty tendence, pokud někdo sledujete diskuze, prostě jsou a budou směřovat k tomu, že s biopalivy první generace se vlastně už jako moc nepočítá. Pokud my si nastavíme ten plán do roku 2030, což je necelých devět let nebo osm a půl roku a budeme akcentovat biopaliva první generace, tak vlastně v roce 2027, v roce 2030, se dostaneme do problémů. Protože prostě budeme zase potom implementovat další politiky, ve kterých už jako logicky to bude zcela jinak. Už ani velká část odborné veřejnosti vlastně s biopalivy první generace nepočítá.
To znamená, co se chystáme teď schválit, tak nám v budoucnosti zadělá na obrovský problém. Bude nás to stát peníze a bude to prostě nepříjemné i z hlediska potom řešení toho problému z hlediska implementace a těch kroků, které bude nutno provést.
Já bych byl velmi rád, abychom touhle cestou nešli, abychom hledali jiný způsob, který bude více tržní, který umožní jednotlivým technologiím si vzájemně konkurovat, aby i dodavatelé pohonných hmot nebo dodavatelé paliv, na které Evropská komise i my vlastně přesouváme část té zodpovědnosti za plnění našich závazků, si mohli vybrat, jakou cestou se vydají, a samozřejmě i svým zákazníkům potom budou moct vybrat různé sortimenty pohonných hmot nebo dodávek energie tak, aby si zákazník mohl vybrat. Věříme, že i s konkurencí přijde i snížení cen a menší dopady na lidi.
A já bych se chtěl zeptat pana ministra a nebo pana předkladatele, ale tak nějak tuším, že ten návrh stejně přišel z MPO, jestli máte zpracovanou nějakou predikci toho vývoje. Protože teď máme u nafty 6,1, bioethanol, benzín, chcete zvednout na 8,8, celý rámec bude 7 %. Předpokládá se nějaký vývoj spotřeby nafty, vývoj spotřeby benzínu. Tak jestli máte zpracovanou nějakou predikci, jakým způsobem se bude vyvíjet spotřeba jednotlivých typů pohonných hmot, jakým způsobem dosáhneme do toho limitu. Protože to je strašně důležité. Pokud to máte spočítané tak, že nám to nevyjde do těch 7 %, tak to znamená, že budeme muset ta procenta nahnat někde jinde. Pokud byste měli spočítáno, že to bude přes, tak je to vlastně zbytečné, protože nad 7 % nám to nikdo stejně akceptovat nebude a je to zbytečné v uvozovkách „trýznění spotřebitele". Takže tady ta predikce je pro mě strašně důležitá. Prosím, jestli ji máte, tak ji tady odprezentujte.
A potom druhá věc. Jestli jste v rámci mapování toho technologického stavu u nás a vlastně těch výrobců mapovali, jakým způsobem budou schopni udržet to kritérium udržitelnosti. Tam je nějaký rozsah, který se potom taky propisuje do toho, co je, a co není uznáno, a odvíjí se to od stáří instalace technologie. A samozřejmě to potom taky ovlivní to výsledné procento, ke kterému směřujeme.
Takže to jsou dvě otázky. Budu rád, když na ně dostanu odpověď. Děkuji.
