Rád bych se vám pokusil situaci přiblížit. Mám totiž s hnutím Memorial osobní zkušenosti. Setkal jsem se s jeho představiteli při návštěvě Moskvy v roce 2018 a převzal záštitu nad projektem Poslední adresa. Cílem je připomenout osudy umučených obětí politických represí stalinistického období. Na zdi domů, které byly poslední známou adresou těchto týraných lidí, jsou na jejich památku umísťovány pamětní tabulky se jménem konkrétního člověka.
„Jedno jméno, jeden život, jeden znak“ jsem v Moskvě věnoval československému železničnímu projektantovi Václavu Pilařovi popravenému v Sovětském svazu ve vykonstruovaném procesu v roce 1930. Nebyl z rodiny jediný. Zavražděni byli i jeho další sourozenci. Přežili jen ti, kteří tehdejší Sovětský svaz dokázali opustit.
Byl to pro mě mimořádně silný emotivní zážitek, když jsem dostal do ruky šroubovák a společně s jedním z přímých potomků Václava Pilaře instaloval na domovní fasádu pamětní tabulku.
Pro všechny lidi na celém světě je nesmírně důležité nezapomínat svou historii. Musíme se bránit zamlčování nebo přepisování našich dějin v jakékoli podobě. A že se o to pořád někdo snaží! Třeba i u nás.
Hnutí Memorial proti překrucování historie bojuje. A proto je třeba odsuzovat nátlak na něj.
Přeji vám krásný den a děkuji, jestli jste věnovali chvilku k zamyšlení.