Já po určité dohodě zkrátím výrazně svůj příspěvek. Nicméně chci poděkovat kolegu Haasovi za komunikaci té normy, za to, že přestože nejsem členem toho výboru, tak odpovídal písemně a reagoval. Nicméně asi vás nepřekvapím, že se s některými argumenty neztotožním. Ponechám stranou naprostou drtivou většinu toho, o čem tady mluvili jiní a toho, co se týká vlastně sportovního prostředí. Chtěl bych se soustředit pouze na jednu jedinou věc a to je zřízení jakéhosi rozhodčího soudu při Národní sportovní agentuře. Tam bohužel, ačkoliv se pan kolega Haas snažil, tak ty moje pochybnosti nerozptýlil, protože já se domnívám opravdu, že ta pravda a ten právní výklad je někde jinde.
Já opravdu považuji za kontroverzní legislativní počin, který je v rozporu se zákonem 216 z roku 1994 o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, jestliže se nějaká instituce uvnitř Národní sportovní agentury nazve soud. A může být jakkoliv ta věc dobře míněna, odůvodňována, tak je to v rozporu s legislativou České republiky a je to v rozporu i s dalšími dokumenty. On tady pan kolega Haas zmiňoval vlastně už tu reakci olympijského výboru. Já jsem se ocitl díky těm několika připomínkám na poli, které mi není vlastní, do kterého prostě nepatřím a ani nemám aspiraci tam patřit, a to je to složité sportovní prostředí, složité prostředí různých sportovních organizací a těch vzájemných vztahů. Já jsem se chtěl soustředit pouze na ten právní výklad a jsem opravdu přesvědčený o tom, že ten článek, který tady byl, pokud vím, taky zmiňován, který vyšel 27. listopadu, který je nazván "Chystá se další černá rána pro sport", má svůj reálný základ, protože je tady jedna zásadní změna.
Tady dochází k tomu Rozhodčímu soudu, k jeho působnosti, nejen v oblasti dopingové, ale i v oblasti disciplinární. A na to konto se ozval olympijský výbor, nejenom on, a tvrdí, že je to zásah do autonomie spolkové, že je to v rozporu s Olympijskou chartou, a že je to v rozporu v podstatě už se základními ústavními principy, v rozporu s občanským zákoníkem, který také zaručuje autonomii zapsaných spolků a vede to až k absurditám, kdy by se musely měnit stanovy jednotlivých spolků a kdy by vlastně ten orgán, ten Rozhodčí soud, když to tedy domyslíme až do úplných konců, by tedy byl zřejmě orgánem, který by musel být výrazně posílen, aby zvládl veškerou tu agendu v nějakém reálném čase.
Já respektuji pana doktora Brodce, který reagoval a vlastně má nějakou erudici a odpovídal tomu olympijskému výboru. Nicméně argument, že ten Rozhodčí soud vlastně nevzniká, že už vznikl na základě vnitřního předpisu NSA, a že vlastně teď ho ten soud jenom... teda pardon, soud a teď ho v tom zákoně jenom potvrzujeme, tak při vší úctě to přece nemůže myslet vážně. Jestliže, já jsem se tady dokonce dopátral nějakého dopisu ještě bývalého předsedy Národní sportovní agentury, prostě informoval sportovní svazy 9. 12. 2021, že končí arbitrážní komise, proti čemuž já nic nemám, kdyby se to jmenovalo komise a nedocházelo tady k záměně pojmu a že vzniká Národní rozhodčí soud pro sport. Už tenkrát bylo velmi kontroverzní vůči judikatuře a vůči soudu, aby vznikalo něco, co se jmenuje soud. Já prostě nechci tady... já chci vysvětlit těm sportovcům, kteří to možná myslí dobře, že se prostě nemůže používat to slovíčko soud; to je alfa omega toho mého vystoupení.
Ačkoliv je pan doktor Brodec odborníkem, tak zároveň je předsedou, jestli jsem se teda správně na to díval, toho Rozhodčího soudu současného, tak prosím vás, to nemůžeme brát nějakou nezávislou odbornou analýzu nějaké třetí strany. To je prostě názor člověka, který je ve střetu zájmů, který je zúčastněný na tom procesu. Stejně jako je zúčastněný ten olympijský výbor a v rámci tady té debaty nám chybí analýza nějaké třetí osoby skutečně právní. A co já jsem konzultoval v rámci, řekněme, mých osobních kontaktů a v rámci toho prostředí ústavních právníků, tak skutečně by se tady založila pro oblast sportu neodůvodněně jakási výjimka, jakýsi odlišný právní režim řešení sporu. To se tady snažím na vás apelovat, to není podstata toho zákona. Ten zákon je o něčem jiném, ti sportovci čekají na něco úplně jiného. Ale tohle se nepovedlo, a když my to schválíme tak vědomě schvalujeme právní chybu.
Já teda nechci tady po dohodě číst celý ten článek, který odpovídá i tomu, co já si o té věci myslím, kde vlastně už rozebírá ta jednotlivá ustanovení, jestli jste připraveni na tu debatu, tak já ty argumenty mám. Ale vy všichni máte možná dopis pana Kejvala, vy všichni máte usnesení olympijského výboru, vy máte, protože vím, že mi to pan poslanec Haas posílal mailem, jestli včera nebo předevčírem, tak jsem se na to díval. Já už mám i nějakou další reakci na stanovisko pana doktora Brodce, kde se především poukazuje na to, že opravdu to není nezávislý právní názor, ten nám tady chybí. Já můžu říct, že ústavní právníci, které jsem oslovil, říkají, že to je špatně, že kdyby se to jmenovalo komise, nikdo neřekne půl slova, ale vy tady zřizujete Rozhodčí soud, který spadá pod Národní sportovní agenturu, který nemá žádnou právní subjektivitu, který vychází z té Národní sportovní agentury, když se podíváte, jakým způsobem je složen a podstatné je, že řeší nejen dopingovou agendu, ale i disciplinární agendu.
Já jsem potom... říkám to na rovinu a fér, že se mi to nelíbí do té míry, že kdyby toto mělo projít, tak se pokusím nalézt dalších dvacet svých kolegů a podám podnět k Ústavnímu soudu, aby to přezkoumal. A je to skutečně záležitost právní a já do toho nemluvím těm sportovcům, já jsem se dostal na nějaké bitevní pole, se kterým prostě nechci mít nic společného, jsou tam asi nějaké zájmové skupiny, někomu to vyhovuje, někomu ne. Ale podstatný je ten rozpor se zákonem 216 roku 1994. Pak jsou tam ty faktické námitky k tomu, jakým způsobem by to mělo fungovat, a že to svým způsobem může ochromit činnost jednotlivých spolků, které rozhodují ty disciplinární delikty na prvním stupni, a ten Rozhodčí soud má být vlastně až odvolací instancí.
Z tohoto důvodu na tomto místě, protože teď je ta správná rozprava, navrhuji, abychom opakovali druhé čtení a buď, abychom tam trochu změnili terminologii, já nevím, jak moc to spěchá, ale prosím vás, nepouštějme z Poslanecké sněmovny něco, o čem je, myslím si, závažná část odborné veřejnosti přesvědčena, právní veřejnosti, že to není v pořádku. Vy budete říkat, že ve sportovním právu je to dobře, ale sportovní právo je disciplína, která je, když budu hodně laskavý, velmi mladá, která prostě nemá... to není samostatný obor práva. V tuto chvíli je to prostě nějaká specializace a ti, kteří se jí nezabývají, tak mají, tak mají možná trošku širší vhled, širší pohled na věc a říkají, že tímto způsobem to nelze a je to velmi, velmi kontroverzní. Já tady navrhuji opakování druhého čtení a už předtím teda zazněl ve druhém čtení můj návrh na zamítnutí toho zákona. Já jsem opustil naprostou většinu těch svých argumentů a koncentruji se jenom na to, že ten Rozhodčí soud pro sport není v pořádku z hlediska legislativního.
Děkuji za pozornost.
