S rozvojem technologií se vyhledání zásadně urychlilo, stejně jako se rozvojem sociálních sítí urychlilo sdílení vědomostí. Vzdělávání nejen ve školách se začalo postupně proměňovat.

Dnes jsme se u Microsoft setkali jako nadšenci inovací ve vzdělávání. Sdíleli jsme zkušenosti a cesty, jak ve školách a v životě učitele využít umělou inteligenci.

Není den, kdy by na nás z médií na toto téma nevyskočil nový článek. Umělá inteligence je fenomén, který budí ohromný zájem široké veřejnosti.

I já se zájmem možnosti chatování s umělou inteligencí zkoumám.

Naše rozhovory jsou občas trochu krkolomné, ale také velmi užitečné. To, jakým způsobem dokáže rychle a efektivně odpovídat na mé otázky a pomáhat mi při mé práci, mě fascinuje.

AI nabízí neuvěřitelné možnosti. Jen stěží si zatím dokážeme představit, jak změní naše běžné životy a také samotný proces učení nás všech.

Může pomoci přizpůsobit vzdělávání individuálním potřebám studentů, zlepšit efektivitu učení nebo poskytnout učitelům více možností pro personalizaci výuky. Je pravděpodobné, že zanedlouho bude mít svého digitálního asistenta každé dítě.

Jsem stejně nadšená  jako řada kolegů, které jsem dnes na konferenci potkala a kteří tuto technologii do škol přináší. Avšak ne každý s námi toto nadšení sdílí. Určitě jsou mezi námi i lidé, kteří využívání této technologie budou bránit.

Je to pochopitelné. Změna totiž přichází rychleji, než bychom možná chtěli. Společnost, pracovní trh, ani vzdělávací systém nejsou připraveny. A to nejen u nás, ale po celém světě.

Musíme myslet na to, že s využitím umělé inteligence ve výuce se pojí určitá rizika, která bychom v zájmu dětí neměli ignorovat.

Mohou vznikat nerovnosti v přístupu k technologiím, závislosti, může dojít k omezení pestrosti učebních metod nebo k oslabení sociálních dovedností. Umělá inteligence může mít vliv na vnímání lidské identity nebo třeba dopad na psychické zdraví studentů.

Řada světových univerzit například už zakázala používání chatbotů.

Řeší totiž problémy u studentských prací, které vznikly s jejich pomocí. Jsou to plagiáty? Jak je hodnotit?

Otázek je zatím více než odpovědí.

Přesto si myslím, že zákazy nejsou cesta. Není to totiž dobrý signál směrem k mladé generaci. Jednoduše tím říkáme: zaspali jsme, nestíháme ... a vy podvádíte.

Neměli bychom naopak ocenit, že se studenti rychle adaptují, osvojují si nové nástroje a umí je efektivně využít ke splnění zadání?

Přichází moment, kdy se radikálně promění nejen vzdělávací proces, ale také samotný vztah mezi učitelem a žákem. Vzájemná důvěra mezi nimi ale musí zůstat na prvním místě.

Je pravděpodobné, že si řadu dovedností budou předávat navzájem. Způsoby využití AI a potřebnou rovnováhu musí hledat společně.

A rovnováhu společně musíme hledat i my. Nadšenci pro inovace, odborníci na vzdělávání a představitelé státu, tvůrci vzdělávacích politik.

Diskutovat musíme nejen o praktických otázkách souvisejících s používáním AI ve výuce, důležité je také se ptát, jak tuto technologii implementovat v souladu s etickými standardy.

Musíme se zaměřit samozřejmě také na legislativní změny, které zajistí, že využívání AI vzdělávacími institucemi bude spravedlivé, transparentní a bezpečné pro všechny.

Klíčovou roli proto sehraje odborná debata i osvěta ve společnosti.

Umělá inteligence může být skvělým pomocníkem pro vzdělávání, do škol může přinést mnoho dobrého. Proto jsem tu dnes odborníky a učitele vyzvala, aby se aktivně zapojili nejen do podpory využití AI ve školách, ale právě i do osvěty ve svém širším okolí.

Stejně, jako to dělá iniciativa AI dětem. Potřebnou osvětu odstartovala kreativně, poutavě, pro děti i dospělé. Za skvělou práci zaslouží obdiv a podporu.

Za pozvání díky Eva Necasova a Karel Klatovský. Na oplátku zvu k diskuzi o tom, jak na AI připravit náš vzdělávací systém na seminář Umělá inteligence ve školách: proč se nebát a na co se připravit?