1. Jaká je naše země – podle Vás – jací jsou Češi?

Od února 1948 jsme žili v totalitě až do listopadu 1989. Bohužel na podobný režim je to určitě nezanedbatelně dlouhá doba.  Myslím, žečeského ducha to nemohlo zlomit, ovšem každopádně nás to nějakým způsobem poznamenalo. Existují typické tendence – hrabat si pod sebe, úzkostlivě si hlídat majetek, „Co je doma, to se počítá“.

Je to pochopitelné vzhledem k tomu, že jsme zažívali takový útlak, permanentní pocit ohrožení, ztráty a v mnoha případech jsme neměli šanci plně rozvinout svůj potenciál. Nejvíc mě na našem národu zamrzí častý sklon - závidět jiným jejich úspěchy a neuvažovat v tom smyslu nad tím, že si je skutečně zasloužili vlastní pílí.

Nicméně již 20 let žijeme ve svobodné demokratické zemi. Za takový čas jsme se jižpodle mě značně posunuli v myšlení.

Naši občané opět nalezli cestu ke své národnostní identitě, pociťují ji intenzivně. Obzvlášť je to znát u současné mladé generace. Sám to s radostí zaznamenávám třeba například právě na sociálních sítích a jsem hrdý na to, jak se nám podařilo vychovat naše děti. A na to spoléhám. Proto dejme šanci referendu.

Jsem hrdý na to, jak se nám Čechům podařilo vychovat naše děti

Jsme vzdělaným a chytrým národem a není pochyb o tom, že bychom si zvládli v referendu správně rozhodnout, kam směřovat Českou republiku.

2. Nějakou dobu jste žil v USA, čím bychom se podle vás měli inspirovat?

Co se týče zahraniční politiky a jejich nastavení sociálního systému, jsme od spojených států příliš odlišní. Myslím, že v našich podmínkách by se nedaly aplikovat jejich opatření a jednotlivé systémy.

Kdybych si mohl vybrat – rád bych byl, kdyby se ČR alespoň nechala inspirovat Skandinávskými zeměmi. Zde mají již velmi sofistikovaný sociální systém, který lze jen s velkými obtížemi zneužít a zároveň je jím zajištěna vysoká sociální ochrana.

A nemyslím si, že by se pro to nedalo něco udělat. Vždy lze něco dělat.

Vždy lze něco dělat.

Často ovšem politici volí spíš cestu – „Vždy se lze na něco vymlouvat“.

3. Nemáte strach, že když si občané volí své zástupce do Evropského parlamentu, tak tito zastupují pouze své osobní zájmy, popř. společné zájmy svých politických stran více, než zájmy voličů?

Uvědomuji si, že to v Evropském parlamentu vůbec není lehké, prosazovat zájmy nás, občanů.

Vzniklé parlamentní frakce, do kterých se různě řadí Europoslanci, zastupují spíše soubor jedné problematiky, která se týká globálně celé EU – nikoliv práv občanů jednotlivých zemí. A tu řeší.

Nebudu vám tady mazat med kolem pusy jako někteří na svých kandidátkách. ČR je tak malým a pro EU nezajímavým státem, že prosazování našich národních zájmů v EU je šíleně těžká věc. Bohužel, nemáme tam moc prioritu. Nepředpokládám, že bychom získali možnost si nějak výrazně „vyskakovat“ jako třeba Německo nebo Francie. Myslím tím, že z pohledu ostatních zemí - jsme prostě malý, pro unii nezajímavý stát.

Mým cílem by bylo mimo jiné zabránit tomu, abychom v unii již alespoň „nehráli poslední housle“ – abychom se nestali tou okrajovou provincií EU – viz glosy Tomio Okamury.

Mým cílem je abychom v unii již „nehráli poslední housle“.

Co vám za sebe mohu slíbit je, že tam nebudu jen vysedávat na pohodlné židli celých pět let tak, aby mě nebylo vidět. Opravdu nejsem člověk, který by se pouze oháněl prázdnými sliby. Slovo je pro mě zákon. Pravda je zákon. A dosud jsem nikdy o ničem nehovořil bez efektu. Slova u mě vždy následují činy. Právě to, že jsem se nechtěl smířit s tím, co pro ČR plyne z řízení EU, mělo za následek, že jsem se rozhodl vstoupit do politiky.

Nejsem z těch, kdo by si řekli: „Hej, pojď do politiky, tam, jsou peníze!“ Nebo: „Nemám teď zrovna žádný životní směr, tak půjdu do politiky.“ Přišel jsem sem s tím, že chci prosadit jasnou věc – v konkrétních bodech. Mám skutečný cíl.

Nejsem z těch, kdo by si řekli: „Hej, pojď do politiky, tam, jsou peníze!“

Rozhodl jsem se prostě něco udělat. A proto vstupuji na politickou scénu. Ti kdo mě znají, vědí, že nestojím nikdy při zdi. Že se snažím problémy, na které narazím, vyřešit. Nejsem typ člověka, který by jen nadával na politiku u piva.

 Nejsem typ člověka, který by jen nadával na politiku u piva.

Chci být pro vás i pro sebe takovým europoslancem, abych si po pěti letech mohl říct, že jsem něco prosadil, a ne že jsem si to „odseděl“.

4. Co byste chtěl v EU prosazovat?

Shrnul bych to do několika bodů:

• Přijetí eura bych chtěl podmínit referendem.

• Inicioval bych snížení administrativní náročnosti při čerpání dotací ze strukturálních fondů. Pro podnikatele, města, školy, neziskovky apod. by to znamenalo snadnější cestu ke zdroji. Dotace by tak mohly být efektivněji využity tam, kde jsou skutečně potřeba. Zároveň by se tím zefektivnila kontrola. Tuneláři by byli snáze odhaleni. Jak říkám – není důležitá cesta, ale cíl. Tak proč se pozastavovat nad povoleními, odstavci, písmem a zanedbat skutečný záměr projektu a jeho využití v praxi?

  Důraz bych kladl více na efektivitu projektu – na výstup dotace. Šlo by o přínos a ne o papíry.

• Co se týká některých nesmyslných směrnic pro naše regionální potraviny, taky to naštve. Chtěl bych, aby se neřešily nesmysly a aby se EU více soustředila na věci podstatné a ekonomicky důležité. Přijde mi absolutně zcestné a nesmyslné, když EU přejmenovává naše výrobky. Kde vzala unie oprávnění, nám diktovat, co tady máme jíst a jak se to bude jmenovat

  
  

  Kde vzala unie oprávnění, nám diktovat, co tady máme jíst a jak se to bude jmenovat?
  

7. Co peníze? Jak je to s kampaní?

Větší část kampaně si budu financovat sám z vlastních zdrojů. Z Úsvitu máme sice přislíbený nějaký příspěvek, zatím však spolupracujeme především v podobě morální podpory.

6. Na závěr se musím zeptat - jak jste přišel ke svému jménu?

Dobrá tedy, pokusím se i tuto otázku zodpovědět. Ačkoliv si osobně nemyslím, že by to pro voliče bylo nějak důležité.

Náš předek Anton Karel Andrle von Sylor, narozený dne 2. 11. 1813  ve Vysokém Mýtě, byl přijat císařem Františkem Josefem I. dne 3. 9. 1867 do šlechtického stavu s predikátem von Sylor. Získal jej za celoživotní vojenskou službu a především za hrdinské skutky, které mu byly prokázány v Prusko-Rakouské válce v roce 1866. V témže roce obdržel od bavorského krále Ludvíka I. Řád svatého Michala I. třídy.

Anton byl plukovníkem Kyrysnického regimentu krále Ludvíka I. bavorského nr.10. Jeho syn FML GM Robert Andrle von Sylor se stal „feldmaršálem“ a „generálmajorem“, byl krom jiného i držitelem Řádu Železné koruny

7. Cítíte se jako šlechtic?

Ne, cítím se jako Čech.

…usmívá se

8. Plánujete nějaké změny ve svém osobním životě – sny, plány?

Zatím nic. Mám tři děti a ty samy o sobě mě vytěžují dostatečně. Další rozšiřování rodu Andrlových - Sylorových se neplánuje.

... smích