Rád se ujmu. Děkuju. Vážená paní předsedající, kolegyně, kolegové, jenom pro zajímavost, protože já jsem těm otázkám ještě v roli ministra životního prostředí čelil také, tak kdyby vás zajímalo, jaký má vlastně vztah Česká republika k Antarktidě, protože tohleto je novela zákona o Antarktidě, tak jen připomenu, že letos slaví patnácté výročí Mendelova polární stanice, kterou od února 2007 na ostrově Jamese Rosse nedaleko antarktického poloostrova provozuje brněnská Masarykova univerzita. (Potlesk poslankyně Schillerové.) Děkujeme jménem Masarykovy univerzity.
A Česko se otevřením stanice stalo dvacátou šestou zemí s vlastní vědeckou základnou na kontinentu. Díky ní navíc patří mezi státy s hlasovacím právem v antarktickém smluvním systému. Antarktida je podle tohoto systému smluv považována za nadnárodní území, které je určené pouze pro vědecké účely a podepsalo to čtyřicet osm zemí. Ty vztahy mezi jednotlivými státy v oblasti Antarktidy a také mezinárodní postavení, právní postavení tohoto kontinentu, reguluje komplex opatření známý jako Antarktický smluvní systém a ten se skládá mimo jiné ze samotné Smlouvy o Antarktidě, právních aktů přijatých na poradních shromážděních smluvních stran Smlouvy o Antarktidě a Protokolu o ochraně životního prostředí ke Smlouvě o Antarktidě, který je znám také jako Madridský protokol. Pro Českou republiku vstoupil Madridský protokol v platnost po uložení ratifikační listiny 24. září 2004.
A teď už k navrhované právní úpravě. Je jí potřeba přijmout hlavně z toho důvodu, že do českého právního řádu je třeba implementovat výše uvedené změny Přílohy II., také Přílohu VI. a další právní akty přijaté v rámci Smlouvy o Antarktidě. Navrhovaná právní úprava se týká hlavně tří oblastí: odpovědnost za ekologické havárie, ochrana fauny a flóry a regulace cestovního ruchu.
Jenom krátce se zastavím u toho třetího, protože vás asi nepřekvapí, a myslím, že jste to mnozí z vás určitě někde četli, že se neustále rozvíjí cestovní ruch v Antarktidě, což znamená, že na životní prostředí na tomto kontinentě je vyvíjen stále větší tlak. Nakonec po dlouhých jednáních došly smluvní strany Smlouvy o Antarktidě k názoru, že je ochranu životního prostředí Antarktidy třeba posílit. Ten už zmiňovaný Madridský protokol nemá v tomto úplně, řekněme, jasné postavení. To znamená to téma odpovědnosti za životní prostředí tam v obecné rovině je, ale je potřeba speciální regulace.
Pak ještě možná krátce k těm třem případům, kdy provozovatel, který provozuje například nějakou polární stanici nebo jiné zařízení v Antarktidě, nepřijme nápravné opatření, protože i taková situace se tam bohužel stala, a jeho činností tam potom vznikla nějaká škoda, kterou je potřeba řešit, ale především je potřeba ji zasanovat. Specifický je potom případ, kdy provozovatel nepřijme právě nápravné opatření proti ekologické havárii, která vznikla jeho činností, a ani žádná jiná smluvní strana nepřijala takové opatření, a státní provozovatel je pak povinen uhradit náklady na nápravné opatření, které mělo být přijato do fondu, který se zřizuje podle článku 12 Přílohy VI.
S ohledem na nové poznatky v oblasti ochrany antarktické fauny a flóry byla také ne mezinárodní úrovni už v roce 2009 přijata změna Přílohy II. o ochraně fauny a flóry a změny v této příloze jsou spíše menší povahy, které nebudou mít významný dopad. Jedná se zejména o rozšíření ochrany explicitně i na bezobratlé živočichy a také na zavlečení nepůvodních druhů nebo nemocí, nebo zpřesnění vydání povolení pro odběr vzorků pro zoologické zahrady. Do budoucna se pak předpokládá, že bude seznam zvláště chráněných druhů upraven v prováděcí vyhlášce. Madridský protokol uvádí, že Antarktida je přírodní rezervace, která je zasvěcena míru a vědě a ostatní činnosti je proto potřeba regulovat. Děkuju za pozornost.
