Teď se navíc ukázalo, že si jí stát platí jako externí poradkyni za 500 korun za hodinu, aniž by o tom sama něco věděla. Když se jí na to novináři zeptali, nejdřív se divila, a pak řekla, že je 500 korun na hodinu stejně málo. Asi tak málo, že si toho vůbec nevšimla. Do toho se rozhodla kandidovat za STAN do Evropského parlamentu, kde ale moc být nechce, protože pak hned chce odejít a být eurokomisařkou.

A co by tam dělala? Hájila české zájmy a českou ekonomiku? Tak se podívejme, co si o nich myslí.

Před časem mluvila o tom, že prý stát nemůže bojovat proti ohýbání, rozuměj oj**ávání, daňových pravidel nadnárodními korporacemi. Ty vyvádějí peníze přes takzvané transferové ceny, tedy způsobem, že mateřská firma v zahraničí vyúčtuje předražené služby své dceřinné společnosti, aby zní vytáhla nezdaněné peníze. Ta si to dá do nákladů, a stát tak přijde o miliardy. Výsledkem je, že peníze nejsou v Česku, ale v zahraničí.

Tam mizí ročně 300 až 500 miliard! Každý rok! Když to porovnáte s tím vládním „konsolidačním balíčkem“, který má z kapes lidí vytáhnout možná 90 miliard, možná i míň, tak je to k smíchu.

Ale ne podle paní Nerudové. Ta konsolidační balíček obhajuje, kudy chodí, a naopak nadnárodní firmy hájí. Říká, že u nich už není kde brát a že je tam všechno v pořádku. A s tímto programem kandiduje do Evropského parlamentu za korupcí prolezlý STAN. Do toho stejného parlamentu, kde by se při troše snahy dalo s těmito úniky třeba i něco dělat.