Tady je jeho verdikt.

Vláda chystá revizi rámcových vzdělávacích programů základních škol. Revize měla být už dávno hotová tak, aby vzdělávání probíhalo v souladu s aktuálními požadavky naší doby.

O co vlastně v rámcových vzdělávacích programech jde? Rámcové vzdělávací programy tvoří obecně závazný rámec pro tvorbu školních vzdělávacích programů, které asi znáte jako osnovy.

Obsahují to, co se má na školách učit. Klíčové body revize vypadají zatím docela dobře. Méně biflování, aktualizace obsahu vzdělávání a zaměření se na hlubší porozumění menšího objemu učiva.

To je na první pohled, v dnešní digitální době, cesta rozumným směrem. Uvidíme, jaká bude nakonec realizace.

Otázkou zůstává druhý povinný cizí jazyk na základní škole. Povinnost vzdělávat děti ve druhém cizím jazyce na druhém stupni základní školy platí teprve devět let. Nově by základní školy měly druhý cizí jazyk povinně nabízet jen jako volitelný předmět. To je klasická ukázka nepředvídatelného prostředí českého školství. Něco je jednou vládou zavedeno a školy se na to adaptují jen proto, aby to druhou vládou mohlo být zase zrušeno.

Další otázka, která visí ve vzduchu, jsou přijímací zkoušky na střední školy. Teď přichází na řadu CERMAT. To je organizace vytvořená státem, jejímž úkolem je připravovat jednotné přijímací zkoušky.
Vezme tahle organizace v úvahu změnu rámcového vzdělávacího programu? Budou se muset žáci, kteří budou chtít uspět u přijímaček na střední školu, připravovat na nejrůznějších doučováních po tom, kdy školník zamkne dveře jejich základní školy? Anebo se CERMAT ve svých zkouškách přizpůsobí novému rámcově vzdělávacímu programu?

Pokud chceme jako společnost ve dvacátém prvním století uspět, musíme se více zaměřit na to, co se děje na našich školách. Školství je totiž příliš důležité na to, abychom jej mohli svěřit do rukou pouze vládním politikům. Reforma školství, kterou nám politici slibují desítky let, musí přijít co nejrychleji. A vláda musí brát školství jako prioritu. Ne jako teď, kdy se tak jenom tváří.