Žiju v transparentním městě. Máme transparentní radniční noviny, kde se donedávna citovaly pouze názory vedení města. Aby transparentnost zůstala neposkvrněna, nejsou do internetové verze vpuštěni diskutující, a to navzdory zcela transparentnímu přání zastupitelů. Transparentně rozdělujeme granty, příspěvky, podpory. Někomu málo, někomu nic, jinému přehršel a rovnou na pár let dopředu. Máme také novou, pochopitelně že transparentní metodiku prodejů nemovitostí – jen stihnout ještě pár domů prodat těsně předtím, než ji schválíme.  Transparentně můžeme hlásit závady a nedostatky, se kterými se ve městě setkáme. Co na tom, že leckdy trvá pár měsíců, než se díra v zemi zakryje. Každá koruna je na radnici utracena transparentně – alespoň ve vybraných odborech. Také transparentně půjčujeme, třeba na dostavbu cyklostezky – stačí nepřipouštět si, že projekt třetí etapy má některé technické prvky jiné než dvě předchozí a je předimenzovaný v korunách o cca šest milionů, případně se zaklít Evropskou unií, která neposkytne dotaci. Co máme ale ze všeho nejtransparentnější? Výběrová řízení. Ti nedostatečně transparentní ředitelé musejí odejít – a tady pomohou konkurzní komise složené z kamarádů a kamarádky ucházející se o ředitelská místa. A starostku, která transparentně přiznává, že v konkurzu na ředitelku školky hlasovala pro svou kamarádku jako předsedkyně konkurzní komise i v radě města. A ani malinko se jí to nezdá pochybené, morálku tedy transparentně zcela postrádá. Co dodat? Že žiju v České Lípě.