10.08.2010 16:40:23
S novou vládou zdraží zdravotní péče minimálně o třetinu
Řeč na 3. schůzi Poslanecké sněmovny PČR, 10. srpna 2010.
Za prvé je na první pohled patrné podrobnější rozpracování všech kroků, které budou znamenat vyšší spoluúčast pacientů a jasné snížení dosavadního standardu placeného z veřejného zdravotního pojištění, například právě kapitola poplatků.
Druhým rysem je naprosto nekonkrétní popis změn označovaných za kladné, například garance časové a geografické dostupnosti, posílení kontroly zdravotních pojišťoven, více práv pro pacienty; je otázka pro které: pro ty, co budou platit, nebo pro ty, kteří platit nebudou?
A do třetice lze vysledovat opatření, jejichž důsledky mohou být velmi negativní, až fatální - například posílení pravomocí pojišťoven, když již dnes jsou těžko kontrolovatelné, přeměna fakultních nemocnic na univerzitní; bude tedy následovat privatizace, jak to chtěl pan Julínek, nebo předepisování pouze léčivé látky, když za správnost léčby je stále zodpovědný lékař. Jasná zpráva pro pacienty zní: za zdravotní péči dáte více peněz ze svého!
Teď podrobněji k jednotlivým bodům. Již úvodní formulace o nedopuštění zhoršení kvality a dostupnosti zdravotní péče pro občany ČR, změny vedoucí k modernizaci a dalšímu rozvoji systému sice hezky zní, ale jsou dalším textem zpochybněny. Koalice totiž naprosto veřejná hlásí svůj hlavní zájem: zdražení zdravotní péče pro občany ČR. Tento asociální záměr je jasně formulován slovy na základě finanční udržitelnosti.
Dalším uváděným cílem koalice ve zdravotní péči pro občany ČR je uplatnit pro dostupnost a kvalitu péče princip skutečné solidarity. Skutečnou solidaritou je ale myšleno, že každý občan platí pojistné dle stanovené sazby z celého svého příjmu a nikoliv jen do výše stropu, jak to učinila pravice v minulém volebním období. Z tohoto pohledu se jeví další věta o skutečné solidaritě zdravých s nemocnými jako velmi úsměvná. Lze uvítat jasné stanovení role státu, ale musí vycházet z podmínky, že stát je povinen zajistit a odpovídá za realizaci veřejné služby a nese rovněž odpovědnost za to, že jeho pojištěnci dostanou dostupnou a kvalitní zdravotní péči. To ovšem vyžaduje i odpovídající výši pojistného, které by měl stát za své pojištěnce platit. Neustále se totiž zdražují vstupy, tedy musí růst i platba státu za hlavu, a to minimálně o inflační koeficient. O tom se však v programovém prohlášení vlády bohužel nepíše.
Obsahově sporná je také formulace zachování a modernizace veřejného zdravotního pojištění. Modernizací se s největší pravděpodobností myslí povolení doplňkového zdravotního pojištění. To ale musí být podle KSČM pouze dobrovolné, protože ne všichni na něj budou mít. Co se stane v případech, že na výkon u dané osoby nebude toto doplňkové pojištění k dispozici? Nechá se pacient zemřít? Možnost připlatit si na kvalitnější provedení operatéra, zařazení v pořadníku apod. rozděluje pacienty na dvě skupiny: na ty, kteří si mohou připlatit, a skupinu, která na to nebude mít, přičemž cenové rozdíly jsou značné. Tím se v rozporu s ústavními právy občanů zavádí při poskytování zdravotní péče nerovnost mezi občany. Rovná soutěž mezi zdravotními pojišťovnami znamená podle mého názoru jedno z nejvýznamnějších odstoupení od volebního programu strany Věci veřejné. Chtěli jednu zdravotní pojišťovnu pro standard a komerční doplňkové zdravotní připojištění. Otázkou zůstává, jak si doplňkové pojištění zaplatí těch téměř 70 % lidí s podprůměrnou mzdou v ČR.
Pokračování ve veřejné diskusi o reformě českého zdravotnictví bude zřejmě obdoba Julínkova kulatého stolu a také zástěrka pro uskutečňování nepřijatelných reformních kroků. Diskuse by se měly zúčastnit všechny relevantní subjekty, nikoliv jen parlamentní strany. Lze jen doufat, že se nebude jednat jen s těmi, kteří budou mít stejné nebo podobné názory, popř. pouze s těmi, o kterých se domnívají, že je přesvědčí o své jediné pravdě. KSČM se zúčastnila v minulosti právě projektu kulatého stolu a naši experti přispěli k formulaci závěrů, se kterými se bohužel již dál nepracovalo. Zřejmě právě proto, že se tyto závěry tak úplně nehodily pro již rozběhnutou reformu.
Definice nároku, čili standardu, patří mezi základní body navrhovaných změn. Za správné lze považovat jeho stanovení na základě medicínských kritérií, ale korekce dle možností veřejného zdravotního pojištění signalizuje, že tento medicínský pohled, na co by měl být nárok, bude z finančních důvodů potlačen. Chybí tak uvedení alespoň základního hlediska, například život ohrožující, možnost zdravotních komplikací apod., nebo že to stanoví jednotlivé odborné společnosti a možnosti veřejného zdravotního pojištění se musí přizpůsobit potřebě nutné minimální zdravotní péče, popř. že po stanovení nároku podle odborných společností bude provedena korekce, to znamená škrty plus případné navýšení zdrojů. Takto je zcela zřejmé, že při stanovování standardů bude provedena pouze maximální redukce potřeb.
To je pro KSČM nepřijatelné. Jestliže záchranná služba bude zákonem jednotně centrálně plánována a proorganizována, tedy včetně letecké, záchranné, horské, vodní, tak by mělo být také stanoveno totéž pro síť nemocnic, které musí být k dispozici v určitých místech. KSČM navrhuje minimálně jednu v okrese nebo například sto tisíc obyvatel.
U záchranné služby se předpokládá její dvacetičtyřhodinová dostupnost a jelikož dnes je záchranná služba v kompetenci krajů, mělo by se také říci, kolik a za kolik.
Prevence při současné konkurenci zdravotních pojišťoven, jak ukazuje praxe, je často zneužívána pro lanaření výhodných pojištěnců. Při pokračující konkurenci pojišťoven se tento jev bude samozřejmě opakovat. Původní obsah a význam prevence by byl zachován pouze při existenci jedné zdravotní pojišťovny. Konkurence v této oblasti by měla být uplatněna pouze v rámci dobrovolného doplňkového zdravotního pojištění.
Rozšíření generické preskripce a substituce u léků navrhuje KSČM dlouhodobě. Pro podporu tohoto záměru je však třeba stanovit ekonomickou zainteresovanost předepisujících lékařů.
Záměr převést fakultní nemocnice na univerzitní nemocnice signalizuje zhoršení současného stavu, protože se u jejich právní formy - zřejmě akciová, tedy obchodní společnost - předpokládá tvrdé rozpočtové omezení. Fakultní nemocnice jsou nyní státní příspěvkové organizace a mají přímou vazbu na státní rozpočet. Změna bude znamenat, že o poskytovaných službách budou rozhodovat akcionáři a může dojít k významnému omezení současné klinické praxe fakultních nemocnic. KSČM tedy nemůže za těchto podmínek s převodem souhlasit.
U vzdělávání chybí rámcová specifikace, jak zabránit proškoleným lékařům v odchodu do zahraničí. Jinak obecně lze souhlasit s potřebnými změnami v dlouhodobě špatně nastaveném postgraduálním a celoživotním vzdělávání lékařů i vzdělávání sester.
KSČM nesouhlasí s převedením nemocenských dávek na nemocenské pojištění z důvodů možné existence dvou různých režimů. Přitom Česká správa sociálního zabezpečení má zkušenosti i vyškolené pracovníky k této činnosti.
Posílení dozoru a kontroly zdravotních pojišťoven by bylo jednodušší, kdyby byl pouze jediný správce veřejného zdravotního pojištění, tak jak to dlouhodobě prosazuje Komunistická strana Čech a Moravy.
Posílení práv pacientů a elektronizace zdravotnictví - jedná se zřejmě o rozšíření projektu VZP IZIP. Záměr podporujeme, ale je nutné projekt aktualizovat. Za prvé. Efektivní by byl u jediné pojišťovny a při připojení všech lékařů. A za druhé. Současné peníze placené za zpracování soukromé firmě jsou nehorázné.
Zavedení institutu reálné ceny je riskantní. Došlo by k celkovému zdražení zdravotní péče a u každého pracoviště bude jiná. Pojišťovny nemohou za stejnou práci platit různě kvůli vytváření možného korupčního prostoru. Jestliže se zákonem sjednotí podmínky fungování zdravotních pojišťoven, tak pak je to vlastně jedna pojišťovna a mělo by to být řečeno jasně se stanovením termínu, do kdy se tak stane. Více pojišťoven odčerpává jen zdroje na administrativu a nesouhlasíme s tvrzením, že i při jedné pojišťovně to budou zase tři procenta z výběru pojistného.
Podpora dlouhodobé péče v domácnosti pacientů je možná jen za předpokladu, že budou vytvořeny účinné kontrolní mechanismy, které zabrání případnému a stále více se rozmáhajícímu týrání seniorů.
Platy ve zdravotnictví nutně vyžadují změnu. KSČM však v souladu se stanoviskem odborů nesouhlasí se zrušením tabulkových platů. Nemělo by s zapomenout na vazbu na složitost výkonu. Posílení kompetencí nelékařských pracovníků. Tady není vůbec jasné, kterých a proč by se tak mělo dít.
A závěrem ještě co se týká regulačních poplatků. Regulační poplatky zůstávají pro Komunistickou stranu Čech a Moravy jako celek nepřijatelné. Navrhované změny jsou jasným důkazem toho, že čím jsme jako strana varovali a proč jsme předkládali návrhy zákonů na úplné zrušení tak zvaných regulačních poplatků. Prolomením ústavního nároku na bezplatnou zdravotní péči se otevřela možnost kdykoliv poplatky navyšovat. Navržená kosmetická úprava v podobě zrušení poplatku za položku na receptu a místo toho třicetikorunová platba za recept při současném zrušení úhrad tak zvaných hlavních léků ze zdravotního pojištění je podle mého názoru podvod na voličích. Také možnost navýšení poplatku za den v nemocnici od sto korun po skutečné náklady za tak zvané hotelové služby či navýšení poplatku u ambulantního specialisty bez doporučení je jasný důkaz snahy pravicové vládní koalice zdražit potřebnou zdravotní péči pacientům a vytahat z jejich kapes co nejvíce peněz. Stále se tak zvyšuje možnost omezení přístupu ke zdravotní péči některým skupinám občanů při současné neexistenci jakékoli sociální klauzule. V textu není zmiňován ani dnes již nedostačující tak zvaný sociální limit. Vyvstává tedy otázka, jestli zůstane vůbec zachován, a když, tak v jaké výši a pro koho.
Závěrem. Navržený přístup k řešení problematiky zdravotnictví obsažený v programovém prohlášení vlády povede jednoznačně k celkovému silnému, minimálně jednotřetinovému, zdražení zdravotní péče pro občany České republiky. To bezesporu přinese zhoršení přístupu ke zdravotní péči řady občanů a tedy i ke zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva. Nedostatek finančních prostředků pro zdravotnictví je nutno hledat v redukci stávajících omezení na straně příjmů a v optimalizaci výdajů, nikoliv v automatických škrtech. V programovém prohlášení jsou formulace uzpůsobeny tak, aby vypadaly, že bude snaha něco udělat ve prospěch pojištěnců, ale současně je jasně znatelná původní představa zdravotnictví podle TOP 09 - navýšení spoluúčasti až na 25 %. To znamená - zdraví je drahé zboží a zdravotnictví je jen pro bohaté.
Z výše uvedených důvodů nemůže Komunistická strana Čech a Moravy kapitolu zdravotnictví podpořit a ani celé programové prohlášení vlády.
Děkuji vám za pozornost.
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
