Žil jsem kauzou rok a musím přiznat, že pohádce o půjčce nevěřím. Než však začnu úvahu, musím citovat pár vět z rozsudku :
Soud
nicméně dodává, že neshledal žádné přesvědčivé důkazy či indicie, že by
se na falešném obviňování obžalovaného měl podílet i Stanislav Huml či
jeho asistent Petr Šlechta, stejně tak nezní přesvědčivě teorie
obhajoby, že by součástí tohoto plánu měla být i činnost Mladé fronty
Dnes, jež podle důkazů nespočívala v ničem jiném než v investigativní
novinařině. K této úvaze ostatně soud podotýká, že série článků
publikovaných 08.04.2011 v Mladé frontě Dnes o Vítu Bártovi se vůbec
netýkala projednávané věci a zjevně byla výsledkem dlouhého sbírání
materiálů.
Jako přesvědčivou a věrohodnou naproti tomu hodnotí soud
výpověď svědka Stanislava Humla, přestože obžalovaný tohoto svědka
spojuje se zlovolným jednáním Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí vůči jeho
osobě. Jak z výpovědi svědka, tak z ostatních důkazů je sice patrné, že
svědek skutečně vystupoval, a to dosti otevřeně, v opozici proti
obžalovanému Vítu Bártovi a že se při vzniklé krizi jednoznačně postavil
na stranu Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí, jimž poskytoval i následnou
pomoc, s níž se ostatně nijak netajil (zajištění advokáta, ochranky,
kontaktu s novinářem). O samotné podstatě věci však svědek má informace
pouze z doslechu. Vcelku ve shodě s obžalovaným Vítem Bártou svědek líčí
i své jednání s ním o možnosti zajistit zakázky pro jeho studio, kterou
se poté rozhodl nepřijmout, neboť by jej taková věc vůči obžalovanému
Vítu Bártovi zavazovala. Soud v jeho výpovědi neshledal nic podstatného,
co by jednu či druhou verzi událostí přesvědčivě prokazovalo či
vyvracelo, svědek dle soudu i přesto, že jeho sympatie jsou jednoznačně
na straně Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí, vypovídal korektně.
Co všechno odhalil Škárka
Pokusím se být stále korektní, stejně jako byl po celou dobu Jaroslav
Kmenta. Kdo četl jeho knihu Superguru Bárta, nebo Mafie v Praze, na
které se podílel s Michalem Vieweghem ví, že Vít Bárta je složitá
osobnost a strana Věci veřejné má v pozadí stejné kmotry jako ODS.
Zejména v knize o Superguru Bártovi je mnoho doložených, slovy soudu
mimo jakoukoliv pochybnost, faktů, které dokazují, že VV jsou, či spíše
byly, béčkem ODS. Novináři odvedli kus práce při odhalování praktik ABL
na Praze 11, na Praze 1. Nebylo to hezké čtení, došlo i na fyzické
násilí.
Odhalen a zveřejněn byl i postup Bárty při prověřování klientů, výroba kompra, vydírání a zavádění těchto praktik do politiky. Dozvěděli jsme se, že ABL kupovala policisty, nebyl pro ni problém získat výpisy z telefonních hovorů, zjistit v evidenci majitele vozidel nebo získat záznamy odposlechnutých hovorů, které provedla tajná služba. Tajný Etický Kodex byl zveřejněn díky Jaroslavu Škárkovi, stejně jako fakt, že existovala směnka na 10 miliónů, kterou byl držen na uzdě. Nebo dokument, že tajný etický kodex připomínkovala dnešní místopředsedkyně vlády pro boj s korupcí Karolína Peake, která tvořila i smlouvu strany s kandidáty do Sněmovny, kterou jsem k podpisu dostal také a později veřejně vypověděl. O směnce soud v rozsudku správně poznamenává , že jde o – skutečně doklad o naprosto nedemokratických praktikách strany či jejích tehdejších představitelů -. Totéž si myslím o smlouvě s poslanci.
Zvlášť zavrženíhodná pohnutka a pravdomluvné veverky
Rozsudek
udělal z Jaroslava Škárky parchanta. Ze dvou důvodů. Lhal a měl zvlášť
zavrženíhodný motiv. Proto nepodmíněný trest, přísnější než superguru –
iniciátor.
O tom, že lhal, nemám pochyb. Co měla znamenat epizoda s
nahrávkou, jsem nepochopil. Kličkoval, to ano. Zejména před
rozhodnutím, že půjde na policii a vše oznámí, bylo jeho chování silně
nevyrovnané. Oddaloval rozhodnutí. On i Kristýna Kočí žili v sektě, kde
platilo, že jedině superguru má pravdu. Dlouho před volbami, ač nečlen,
ovlivňoval vše ve VV. Konspirativně s přezdívkou Filip. Před
rozhodnutím vše oznámit a spolupracovat s orgány činnými v trestním
řízení byli oba objektivně v těžké depresi. Pak však Jaroslav Škárka
vše odvyprávěl Kmentovi a předal všechny důkazy které měl novinám a
policii. Pomohl odhalit daleko více, než jen fakt, že dostal od Bárty
170 tisíc. V tom balíku informací to byla a je prkotina.
Pokud přijmu za správný závěr, že jeho pohnutka byla zvlášť zavrženíhodná, pak bych musel přijmout, že nepracoval sám. Pak má pravdu superguru, když mluví o účasti zvenku. A šlo, možná ještě jde, o souboj dvou pravicových mocenských skupin. (Která z těch skupin je lepší si odpovězte sami. Nebyl a není to souboj dobra se zlem, spíše prohnilých proti prohnilým.) Tento závěr o zavrženíhodné pohnutce však stojí a padá s tvrzením, že šlo o půjčku. Přestože to soud bere za prokázané, nevěřím. Věřit svědectví tvrdého jádra VV, které bojuje o přežití, a všichni nenávidí Škárku za předání výše popsaných informací Kmentovi, se nedá. John, Peake, Babák, Vysloužil, Dobeš jsou všichni zainteresovaní. O byznys díky Škárkovi přišli i Moroz, Jahodář a další. Soud v průběhu líčení sám poznamenal, že veverky trpí kolektivní ztrátou paměti. Ta parta by teď v klidu a s chutí poslala Škárku do kriminálu. V odůvodnění jsem marně hledal, kde se soud s těmito fakty vyrovnal.
Kdo lhal o 6ti milionech
Co na rozdíl od soudu nepovažuji za nepodstatnou maličkost je informace o 6 miliónech, o které si měla říct Kočí, platba 500 tisíc měla být první splátka. Tady utrpěl těžkou ztrátu paměti Otto Chaloupka. A také většina výše jmenovaných, kteří se v bytě Bárty radili, co se mnou a Kristýnou Kočí udělají. To není ztráta paměti, ale sprostá lež. V týdnu, kdy jsem se rozhodoval , zda zůstat nebo odejít, jsem sledoval bedlivě prohlášení Bárty a s Ottou jsem byl v denním styku. I on měl problém. Bárta nejprve prohlásil, nikomu jsem žádné peníze nedal. Až po několika dnech našel výmluvu, byla to půjčka. V den mého odchodu se sešli v bytě u Bárty téměř všichni. Otta odtamtud odjel ke mně do Sněmovny. Vyměňovali jsme si informace. Byla podána trestní oznámení, měl se každou chvíli sejít oficiální klub. I ptám se Oty. Jak vám dnes, v bytě, vysvětlil Bárta důvod platby Kristýně Kočí? Ota zaváhal, upřímnost zvítězila. A doslova prohlásil. Řekla si o 6 miliónů a 500 tisíc byla první splátka. To rozhodlo o mém odchodu z VV. Půjčka je jen další lež v řadě. Stejně jako oněch 6 miliónů. Jsem přesvědčen, že Ota si to dodnes pamatuje, mluvili jsme o tom v průběhu roku několikrát, ví že jsem pro tu větu odešel, jen u soudu trpěl kolektivní ztrátou paměti. A co k tomu řekl soud? Tady je citace rozsudku: Bez významu pro posouzení věci je i fáma o původně šestimilionovém požadavku Kristýny Kočí, ve vztahu k němuž měla být částka 500.000 Kč první splátkou; tato fáma, kterou potvrzuje větší množství svědků či dalších důkazů, se zjevně rozšířila z klubu Věcí veřejných, nepochybně z okolí obžalovaného Víta Bárty či od některého z těch, co stáli na jeho straně, není však evidentně pravdivá a její přesný zdroj nebyl prokázán. Slovy trestního práva správně – nikdo to díky kolektivní ztrátě paměti nepotvrdil. Ale nebyla to fáma a je to hrůzné poznání o cynismu celé té party veverek.
Nebyla to půjčka, byť se v trestním řízení obhajoba snažila a soudce úžasně využil možnosti potrestat pachatele korupce s využitím lživých tvrzení obhajoby. Tleskám, ale pravda utrpěla. A nejsem si jist, zda by právo mělo fungovat tímto způsobem.