Podobně jako některé jiné městské části jsme v Praze 6 vyhlásili hazardu "nulovou toleranci". Někde k tomu přistoupili tak, že zakázali hrací přístroje všude. Dopadlo to tak, že mají videoloterijních terminálů dokonce více než původních automatů. A budou se jich těžko a dlouho zbavovat.
V Praze 6 jsme se rozhodli, že budeme útočit na nejslabší místa hazardu a tam, kde je hazard nejnebezpečnější. Omezili jsme automaty hlavně v restauracích, kam se k nim dostanou i děti a kde mají otevřeno, jak chtějí. Pro hospodské je pořízení videoloterijního terminálu přece jen velká investice a nevyplatí se jim. I když i tady si můžeme klást otázku, jestli výrobci a obchodníci nezvolí časem politiku nulových rabatů a cen nižších než výrobní, aby zajistili co největší rozšíření přístrojů. Cosi ve stylu drogových dealerů, kteří v počátcích nabízejí drogy nováčkům zdarma, nebo za symbolickou cenu.
V hernách, z nichž některé jsme zatím ponechali (mnohé jsme zrušili z jiných důvodů, například byly u škol nebo byly v obecním), jsou přísná pravidla – nesmí tam nikdo mladší 18 let, otevírací doba je jen od čtyř odpoledne do půlnoci. A tak herny žijí a "užívají" si svých hracích přístrojů. Až přijde potřebná novela, skončíme i s těmi. Tady platí ono okřídlené "kdo si počká, ten se dočká".
Rychlá řešení neexistují Nepatřím k těm, kteří příliš touží po regulaci trhů, s hazardní branží mám však přeci jen trochu potíž. Nelze totiž vidět jen stránku finanční, jde též o dopady na rodinu, zaměstnání nebo o závislost, alkoholismus, vandalismus nebo drobnou a větší kriminalitu vedoucí k získávání prostředků k hazardu.
Přesto si myslím, že postup obcí v souvislosti s omezením hazardu by neměl být plošný, krátkozrace a krátkodobě populisticky razantní a rychlý. Žádná rychlá řešení (ostatně jako u všech nežádoucích společenských jevů) neexistují. Pokud bychom najednou zakázali staré výherní hrací přístroje, velmi rychle by jejich místo zaplnily neomezené loterijní terminály. V roce 2008 bylo v Praze 683 terminálů. Po "povolení" jejich existence tehdejším ministrem financí Kalouskem narostly do roku 2010 na desetinásobek. Přitom po zavedení regulace například v Praze klesl počet starých automatů ze zhruba 8400 na necelých 6100. Terminály přibyly o celých 1000 procent a hodně převýšily počet hracích přístrojů v Praze ještě před jejich omezováním.
Jsem zastánce "nulové tolerance", ale chci se ohradit proti tomu, že jsme já a mně podobní označováni za hrobaře volné soutěže. Nulová neznamená okamžitá, neznamená to, že do heren, restaurací a kasin (mimochodem – Praha jich má 110, zatímco třeba Varšava 29, Vídeň jen jedno…) naběhnou komanda a zlikvidují výrobní prostředky podnikatelům, jak je často prezentováno. Domnívám se, že daně odevzdané do státní pokladny z heren a kasin ani zdaleka nepokryjí škody, které z této specifické branže vyplývají.
