Vaše magnificence pane rektore, pane primátore, paní náměstkyně, rektores magnifici, spectabiles, honorabiles, excelencies, cives academici, dámy a pánové,
těžko si lze Prahu 6 představit bez vysokých škol a je nad vší pochybnost, že ve všech parametrech tou největší a nejvýznamnější je České vysoké učení technické. Škola, na které dnes studuje 25 tisíc studentů, domácích i zahraničních. Možná i proto dosahuje procento vysokoškolsky vzdělaných lidí v Praze 6 hodnoty nejvyšší z celé republiky.
Před několika měsíci jsem měl tu čest být přijat panem rektorem Havlíčkem a mohl shlédnout prezentaci rozvoje ČVUT v následujících deseti letech. Přestože to bylo v době, kdy se panu rektorovi uzavíralo jeho první funkční období, v době, kdy nikdo nevěděl, zda svou pozici obhájí či nikoliv, byl jsem svědkem úžasné podívané. Bylo to představení skutečného lídra, který má vizi i odvahu. Kombinace vlastností, které jsou nezbytným palivem každého motoru. Motoru, který musí tlačit dopředu ten pomyslný vlak naší nejstarší technické vysoké školy.
V první řadě nutno jmenovat schopnost rektora Havlíčka hledat a nalézat dohody tam, kde mnoho let před ním v možnost dohody nikdo ani nedoufal. Fakt, že spolu s jeho magnificencí rektorem Vysoké školy chemicko-technologické dokázali nalézt odvahu překročit všechny stíny a neshody a pokoušet se hledat budoucnost více ve shodě. Profesor Havlíček se svým týmem realizuje projekt rozvoje univerzity i z hlediska rozvoje jeho zázemí. Jsem velmi rád, že nové vedení školy se rozhodlo ve svých ambicích stavebního rozvoje univerzitního areálu překročit stín minulosti, byť sebeúžasnější, a představuje projekty plné odvahy a odrazu doby, ve které žijeme my a ne naší otcové a dědové.
V reflexi nedávno otevřené Národní technické knihovny, která se okamžitě stala opravdovým centrem dejvického univerzitního areálu, škola přichází s ambiciózními projekty nových budov podél ulice Jugoslávských partyzánů, jejichž vrcholem snad bude nová budova Institutu informaticky a kybernetiky. Věřím, že právě tato budova má velkou šanci stát se novou dominantou i vlajkovou lodí univerzity.
Respekt zaslouží i snaha vedení univerzity hledat nikoli krátkodobé, jednorázové a kvůli tomu neekonomické, ale naopak dlouhodobé, ekonomicky efektivní a z hlediska daňových poplatníků nízkonákladové řešení definitivní podoby studentského campusu.
Jelikož vše má svůj rub i líc, vedle nadšení mne při prezentaci čeho všeho chce škola dosáhnout přepadly i obavy. Není příliš odvážný? Nejde příliš za obecné konvence? Dokáží něco takového ocenit volitelé? Neplatí přeci ono známé, že kdo jde proti proudu, kdo se nebojí a kdo vidí dál než na špičku svého nosu, kdo neslibuje lehce splnitelné a dobře poslouchatelné většinou nezískává sluchu i podpory? Naleznou tyto ambiciózní a odvážné kroky podporu i u volitelů?
Dnes jsme všichni svědky toho, že odvaha profesora Havlíčka byla opětována. Za to patří respekt i těm, kteří rozhodli o volbě rektora Českého vysokého učení technického pro příští období.
Proto mi dovolte popřát rektoru Václavu Havlíčkovi, všem prorektorům i děkanům, aby vedli vaší alma mater v dalším období i nadále v duchu slavných tradic této nejstarší české technické univerzity, hájili svobodu vědeckého bádání, umělecké tvorby a vyučování. Aby chránili všechny akademické svobody v souladu s ideály demokracie a humanismu a aby pečovali o rozkvět a prestiž Českého vysokého učení technického v Praze. Aby i nadále platilo, že kvantita nesmí nahradit kvalitu, aby i nadále platilo, že škola spoluvytváří odborníky pro řešení dnešních problémů a potřeb, o které je na trhu zájem. Nejméně tak, jak dosud, kdy nezaměstnanost současných absolventů univerzity dosahuje jen těžko uvěřitelných 1,6 procent.
Přeji, aby i nadále platilo, že absolventský titul studenta Českého vysokého učení technického se nosí s hrdostí, protože je zkrátka dobrá značka.
Věřím a za sebe i garantuji, že Praha 6 a její radnice bude i nadále mezi těmi, kterým rozvoj a budoucnost školy leží na srdci.
