dovolil bych si také požádat o podporu tohoto materiálu, o podporu návrhu na vyslovení souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO nebo EU za účelem zvládání pandemie. Jsem přesvědčen, že v této kritické situaci, kdy mohou být ohroženy životy našich spoluobčanů, je povinností vlády, respektive státu jako celku, jednat a urychleně přijmout potřebná opatření k jejich ochraně. V tomto smyslu se nakonec vyslovila i komise OSN pro mezinárodní právo ve svých článcích o ochraně osob pro případ katastrof, kde konstatovala povinnost dotčeného státu požádat o cizí pomoc, pokud určitá pohroma zjevně překročí kapacity daného státu ji zvládat. A obávám se, že tento scénář může nastat. A i proto vláda takto postupuje.
Krátce bych se ještě zaměřil na otázky statutu samotného. Chtěl bych uvést, že příprava tohoto materiálu byla jak pro Ministerstvo zahraničních věcí, i pro naše kolegy z Ministerstva obrany do značné míry novum pro Českou republiku, neboť Česká republika v posledních letech spíše vojenské zdravotníky či záchranářské týmy vysílala, než aby je přijímala na svém území. V této souvislosti jsme se zamýšleli skutečně nad tím, zda vůbec nabízení vojenští zdravotníci ze zahraničí, kteří na našem území nebudou ozbrojeni, nebudou tvořit samostatnou vojenskou jednotku a mají plnit pouze podpůrnou úlohu našim lékařům, vůbec spadají pod pojem "ozbrojené síly jiného státu", jak je používán v článcích 39 až 43 Ústavy. Ve snaze právě vyhnout se případným pochybnostem o právním statutu a právním základu pro jejich působení na našem území jsme se nakonec s kolegy z Ministerstva obrany rozhodli pro ústavně rigorózní řešení. Jak již bylo řečeno předřečnicemi, skutečně opatrné řešení a souhlas s pobytem těchto vojenských zdravotníků podřídili stejnému způsobu schvalování jako pobyt jakýchkoli jiných ozbrojených sil cizích států na našem území. A učinili jsme tak i s cílem umožnit Parlamentu se k této věci vyslovit.
Rád bych také v této souvislosti připomněl, pokud se odkazujeme na nějaké bilaterální úmluvy, tak naše Aliance má od roku 1951 takzvanou Dohodu mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statusu jejich ozbrojených sil, tudíž existuje. Není to SOFA, jak zmiňoval předseda Fiala. Toto je ošetřeno a je na to myšleno. A myslím, že jako členové Severoatlantické aliance bychom měli přednostně využívat mechanismů, které nám naše spojenectví dává.
Na závěr bych rád požádal i jménem Ministerstva zahraničních věcí o podporu, o vyjádření souhlasu s pobytem vojenských zdravotníků členských států NATO a EU v ČR.
Děkuji.
