Jsa inspirován textem doktory Kalvody si dovoluji před vás předstoupit s následující promluvou. Stejně jako on jsem přesvědčený, že prezident České republiky Miloš Zeman nahradil český parlamentarismus politickou pavlačí. Zopakuji aktuální radní příběh.
Kancléřem Mynářem dosazený člověk zaujme místo šéfa hradní příspěvkové organizace, respektive firmy podporující Zemana. A organizuje veřejné zakázky pro vybrané. Tato trestní kauza bude dotlačena ke nepodmíněnému trestu. Vyhlášený rozsudek se ještě nezačne psát, ale už je napsané prezidentské rozhodnutí o milosti, které neznámý rozsudek kritizuje a odmítá. Příběh je obecně a provokativně srozumitelný. A média se hemží velkou kritikou.
Kde je naše odpovědnost za obranu stavebních prvků něčeho, čemu se říká demokratický a právní stát? Ta nám ukládá jednat, když je konstrukce demokratického a právního státu ohrožena. Je to totiž výlučně parlament, jemuž lid svěřil působnost kontrolovat exekutivu, prezidenta včetně. Občané mohou být šokováni stále drzejšími Zemanovými kousky, parlament nikoliv. Ten je povinen nalézt v bulvární kampani skutečné ohrožení státu.
Zemanův vztah k soudní moci je velmi diskutabilní. No tak pomohl příteli svého kancléře. Sice nešikovně, ale to mu snad každý tak nějak rozumí. Říká se – má na to právo. Nemá! Ďábel je totiž ukryt v detailu. Princip dělby moci velí i prezidentovi bezvýhradně respektovat výroky moci soudní. I on musí respektovat rozhodnutí soudu a jeho rozsudek, seznámit se s písemným vyhotovením, a teprve potom případně odpustit trest, jehož správnost však nesmí zpochybnit. Jedno po druhém. A tady je ta jeho, Zemanova, inovace. On ještě nenapsaný posudek přezkoumal a pak ho zahodil. Rozhodl sám.
Všichni však víme, že toto rozhodnutí není zdaleka jediný Zemanův přešlap, kterého se prezident za svůj mandát dopustil. Nebudu zde připomínat to, co všichni dobře pamatujeme. Vrbětice, podkopávání autority našich tajných služeb atd. Prezident nicméně až příliš často balancuje na hraně zákonnosti. Příliš často oslabuje stěny onoho pomyslného demokratického domu našeho státu. A stejně jako upadne dům, tedy když oslabíme příliš mnoho stěn, byť je třeba nezbouráte úplně, stejně tak hrozí zřícení konstrukce demokratického zřízení, pokud je někdo dlouhodobě nahlodává.
Prezident je hlava státu. Jeho přístup k zákonnosti, k Ústavě by měl být ten nejpřísnější. Prezident by měl být, abych tak řekl, papežštější než papež. A přitom je to dnes právě náš prezident, který podkopává samotné základy našeho státu. A proti tomu se, podle mého názoru, musíme silně ohradit. Nejenom na sociálních sítích či v médiích, ale především zde na tomto plénu. Řešení tkví ve vzkříšení parlamentu jeho nezastupitelné role zasáhnout proti ohrožení základu státu, nyní svévolným prezidentem.
Děkuji.
Ohrožení státu je jak despekt politické moci vůči moci soudní, tak otevřená zrada hodnot Ústavy prezidentem republiky tváří v tvář státnímu terorismu autoritářského Ruska. Nevěřím, že se politika stala jen cestou za mocí bez obsahu a odpovědnosti. Politika, která nebere vážně smysl a účel sebe sama, ale jen kariéry politiků a výhledy partaje k dalším volbám. Za prezidenty si nechci volit bezskrupulózní sebestředné typy, jejichž jedinou touhou je vybudovat si okruh ekonomických podporovatelů výměnou za jejich přístup ke státním zakázkám. Táži se, kam až se chystá prezident Zeman zajít? Co pro nás ještě připravil? Myslím si, že je na čase jasně deklarovat naši neochotu snášet další hradní excesy. Proto si dovoluji společně se svými ctěnými kolegy navrhnout usnesení Senátu k udělení milosti prezidentem České republiky. Toto usnesení zní:
„Milostí, kterou prezident České republiky Miloš Zeman udělil inženýru Miloši Balákovi dne 26. března 2022, došlo ke zpochybnění základních principů právního státu. Senát Parlamentu České republiky vyzývá prezidenta České republiky inženýra Miloše Zemana k abdikaci.“
Děkuji vám.
