Smutný je pohled na zplanýrovaný pozemek v Hrochově Týnci, kde od 1. října 1970 stál Cukrovar československo-polského přátelství, jenž ročně zpracoval na 300 tisíc tun cukrové řepy, která se pěstovala v okolí. Stát se po převratu cukrovaru vzdal a privatizoval jej. Posledním majitelem byla firma Eastern Sugar ČR, která v něm zaměstnávala přibližně 400 lidí. Rozhodla se však pod tlakem Evropské unie všechny své cukrovary ve střední Evropě zavřít, včetně tří v České republice. Jako příčinu podnik uvedl direktivu Evropské komise, která požaduje snížení výroby do roku 2010. Podobných příkladů můžeme uvést více.

V loňském roce ukončilo svoji činnost, jinak řečeno zkrachovalo, nejvíce firem v novodobé historii Pardubického kraje. Zatímco v roce 2008 postihl bankrot 28 firem, které mají sídlo v kraji, loni už jich bylo 44. A letošní rok bude podle odborníků ještě horší. Zkrachovaly například Vitka Brněnec, ústecká textilka Perla, slévárna v Hnátnici, soudy zahájily insolvenční řízení s choceňskou firmou Kögel, ve stejném městě zcela zanikla společnost AQ okna, s koncem roku skončil například přeloučský výrobce betonových dlažeb Beta.

Bankrotů bude letos ještě více, varují odborníci, a podle ředitele pardubického Úřadu práce Petra Klimpla letos počet bankrotů ještě vzroste. Mimo jiné i proto, že na konci roku 2009 padl historický rekord - míra nezaměstnanosti v kraji vystoupala na 9,6 procenta. Kromě 44 zkrachovalých firem vyhlásilo v kraji bankrot i sedm podnikatelů - fyzických osob.

Slovo krize dnes zná každý občan. Převážně se hovoří o důsledcích, ale méně o příčinách. Jen okrajově se diskutuje o krizi jako selhání systému. Lidé si stále častěji kladou otázku, zda takovéto jevy jsou nutné a zda jim nebylo možné předejít.

Hospodářská krize je hmatatelná i v české ekonomice. Komunisté bili na poplach již dlouho dopředu. Vláda ČR ujišťovala a přesvědčovala národ, že naše ekonomika je zdravá, prosperující a že se vlastně o nic vážného nejedná. Nevyvozovala závěry ze skutečností, že podniky ztrácely zakázky; bankovní úvěry nezbytné především pro malé a střední podniky se stávaly nedostupnými a drahými; podniky se dostávaly a stále jsou v platební neschopnosti; že dochází k omezování výroby; zkracování pracovní doby; propouštění zaměstnanců a odbourávání sociálních výhod.

Nejen o tom by měli přemýšlet voliči, kteří ještě donedávna dávali hlasy pravicovým stranám, které jsou zodpovědné za uvedený marasmus!

Václav Snopek