Nejprve bych však ráda věnovala pár řádků rodičům a nejširší veřejnosti. Chci se totiž pokusit vyvrátit jeden mýtus, který se září co září objevuje jako bumerang. Kantoři opravdu NEMAJÍ dva měsíce placeného volna, ačkoliv vám to řekne kdekdo. Prázdniny jsou věnovány administrativě,dalšímu vzdělávání, mnohdy i změnám školních vzdělávacím programů. Neplatí přitom další oblíbený mýtus, že přípravy udělá kantor na začátku svého učitelského působení, a pak s nimi vystačí až do důchodu. Kdyby tomu tak bylo, učily by se naše děti o výstřelu z Aurory, pracovat s disketou a mezi planety by spadalo Pluto... Vezmeme-li to kolem a kolem, má učitel toho volna zhruba měsíc – tedy o nic víc, než má normální zaměstnanec.
A nyní už pár slov k mým kolegům, kteří opět nastupují sice často úžasný a vždy smysluplný, ale dlouhý a občas vyčerpávající maraton za katedrou.
Těch změn, které se vás učitelů dotknou, bude přitom letos docela dost. Projevuje se opět velmi nešťastná demografická struktura české společnosti, přinášející silné ročníky každých 20 let. Děti „Husákových dětí“ tak začínají zaplavovat první třídy, zatímco první ročníky středních škol začínají být poloprázdné. To, že školství tyhle změny zvládne, stejně jako zvládlo zavádění státních maturit není zásluhou nás politiků - jakkoliv máme řadu příkladů, jak dobrý ministr pomůže a špatný uškodí.
Je to právě zásluha vás učitelů, díky nimž si tato země udržuje jistou úroveň vzdělanosti. Ano, můžete namítat, že nás nedávno překvapily testy PISA a potýkáme se s řadou objektivních problémů. A budete mít pravdu. Ale navzdory tomu, jak je školství podfinancované a jací diletanti ho v minulosti leckdy řídili (nechci je jmenovat, určitě si je vybavíte sami), jde o pomalý sestup, který – pokud ho začneme řešit teď, nebude představovat až tak závažný problém, jak by se mohlo zdát.
A právě koncepce a vize dalšího vývoje našeho školství je tím, co si zasloužíte slyšet od nás politiků a to, o čem bychom měli diskutovat namísto vtipných postřehů, jak prý školství poškozuje dětem mozek (četli jste to???).
Především je nutné konstatovat, že je naše školství podfinancované. Krásně to ukázal dnes již exministr Fiala, kterému chybělo v pokladně 600 milionů na ONIV( učebnice,pomůcky,další vzdělávání pedagogů, tedy ostatní osobní náklady), a našel je v prostředcích určené na mzdy. To není o tom, že by pan ministr nebyl odborník a neměl vize. Byl a měl a za sebe musím říci, že se s ním spolupracovalo výborně. Jenže nebyl „finanční čaroděj“ a neuměl ty peníze vykrystalizovat ze vzduchu. A státní rozpočet navrhuje ministerstvo financí, které sice mělo za šafářování pana Kalouska peníze na kdejakou hloupost, ale jinak skrblilo na všech a na všem.
Nelze panu Fialovi příliš vytýkat, že navýšení prostředků pro resort na Kalouskovi neprosadil. Nyní si to však musíme prosadit jako naprostou prioritu. Úkolem nás politiků je připravit a prezentovat koncepční řešení včetně toho, odkud peníze vzít (existují například ještě nějaké možnosti v EU). Vás bych pak poprosila o to, abyste naše programy a myšlenky jako lidé vzdělaní pozorně prostudovali. Mám totiž za to, že už nyní je (nejen) z programů stran jasné, kdo chce skutečně zlepšit financování školství a kdo – odpusťte mi to slovo – jen bohapustě žvaní o vzdělání jako absolutní prioritě.
Dále se ukazuje, že je naše školství ne úplně šťastně strukturováno. Výrazně poddimenzovaná je například předškolní výchova (o čemž se ti z vás, kteří mají na starost prvňáčky, už asi přesvědčili), krizí prochází technické školství a naše školy se často míjejí s požadavky trhu práce. To znamená v praxi mnohé – dost často ovšem to, že někteří z vás budou muset zcela změnit druh své práce ve školství. Ať se nám to líbí či ne, blíží se doba, kdy se například budou muset z gymnaziálních profesorů stávat andragogové. Byla bych moc ráda, aby se zejména na toto téma podařilo vyvolat diskusi, protože se týká úplně všech bez výjimky.
Základem fungujícího státu je totiž fungující školství a to nebudeme mít – navzdory vaší obětavé snaze – automaticky a bez koncepčního přemýšlení.
Vážení kolegové, zkuste se prosím nad tím vším zamyslet. A klidně mi pošlete své podněty. S mnohými z Vás se přitom doufám stihnu v následujících týdnech setkat osobně. Udělejme v tomto školním roce společně co nejvíc proto, aby se naše školství pohnulo kupředu!
