Prakticky nikde nemůže jedna skupina říci „my jsme zařídili nová místa ve školkách, my jsme rozšířili domovy seniorů, my jsme rekonstruovali kasárna a udělali v nich krásné dětské hřiště, my jsme opravili sídliště Máj…“ Všude to je dílo vícebarevných koalic.

Připadá mi neférové, když se na to zapomíná a když místo slušného přiznání, že rozhodnutí jsou kolektivní, a schvalují je příslušné rady a zastupitelstva, nastupuje kult „politického jáááství“ s tvrzením, že tohle, tamto, toto a dokonce i ten nejmenší detail zařídil jenom starosta nebo primátor (ať se jmenuje Brundibár nebo Thoma) a jeho politická formace. Ostatní - doposud političtí partneři -jako by ani nebyli a neměli na tom dobrém žádný podíl.

Politika (tedy politika v demokratické společnosti) je obvykle hledání kompromisů a přijatelných řešení mezi soupeřícími stranami a hnutími, které voliči (někdy) odsoudí ke spolupráci. To je v naprostém pořádku. Ta spolupráce je někdy lepší, někdy drhne, ale určitě jí nemůže prospět, když si jeden subjekt přisvojí všechny zásluhy a ty ostatní staví do role ňoumů, kteří se celou dobu jenom vezli. Žijeme v zemi, kde na celostátní i místní úrovni jenom naprosto výjimečně dochází k jednobarevnosti. Náš systém je vysoce pluralitní, což samo o sobě nese řadu komplikací. Mimo jiné to od politiků vyžaduje – nebo aspoň by mělo vyžadovat - nemalou dávku zdrženlivosti a rozumu, pokoru a ochotu diskutovat. Jak ale budeme diskutovat s někým, kdo o nás ve své kampani v podstatě říká, že jsme zbyteční, protože všechno, co se povedlo, zařídil jenom a pouze on?

Není vlastně nic divného, že tohle „jáááství“ opanovává česká města, když se stalo dost silným prvkem i na celostátní úrovni. Vždyť to nyní často vypadá, že jeden jediný člověk zařídil třetí sazbu DPH i úlevy pro rodiny s dětmi, že on osobně přidal důchodcům, vytvořil nová pracovní místa a možná dokonce vlastníma rukama zvýšil export. Příklady táhnou. Což je škoda, protože městům a obcím přece jenom sluší větší míra férovosti a spolupráce. Je nadmíru jasné, že před volbami přituhne, ale i politická soutěž by měla mít svá pravidla a mantinely.

Skutečně je tak těžké říci, že se nám v téhle koalici celkem dobře spolupracovalo, že dosáhla řadu dobrých věcí, představit lidem svůj program a požádat je znovu o důvěru? Je nutné sypat písek do fungujících mechanismů a v podstatě pomlouvat partnery, se kterými někdo seděl čtyři roky na radnici, dělat z nich zbytečné hlupáky, jejichž jedinou zásluhou bylo, že nepřekáželi?

A to hlavní: po tomto říjnu budou zase vládnout koalice, někde dokonce stejné. Opravdu si mistři „jáááství“ myslí, že po takových podrazech a podpásovkách nezůstane pachuť nedůvěry?