Uvedený návrh zákona je předkládán s zjevně dobrým úmyslem podpory osob nacházejících se z různých důvodů v situaci, kdy mohou mít buď jen částečný úvazek a nebo žádný. Ovšem zvolený způsob podpory vzniku nových částečných úvazků je z hlediska systému veřejného zdravotního pojištění a celého zdravotnictví velice nebezpečný a navíc ani nevede k deklarovanému cíli.
Rád bych vám přiblížil, co po zrušení minimálního vyměřovacího základu zaměstnanců bude s velkou pravděpodobností následovat. Prvním významným negativem je dopad na příjmovou stránku systému veřejného zdravotního pojištění, ten lze odhadovat až na jednu miliardu korun, přičemž v žádném případě nebude kompenzován zvýšeným počtem uzavřených částečných úvazků, jak uvádějí předkladatelé.
Každá osoba s trvalým pobytem na území České republiky, která není státním pojištěncem, zaměstnancem nebo osobou samostatně výdělečně činnou, je povinna odvádět pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů. Těch je přibližně 250 tisíc. To se týká i osob, které jsou zaměstnány na dohodu o pracovní činnosti s měsíčním příjmem do 3 tisíc korun, případně mají příjmy z dohody o provedení práce s měsíčním příjmem do 10 tisíc. Tyto osoby platí pojistné z minimálního vyměřovacího základu. To pro letošní rok znamená 1 971 korun za jeden měsíc. Při přijetí návrhu budou tyto osoby moci uzavřít jakýkoliv zkrácený úvazek a výše jimi odváděného pojistného okamžitě klesne na úroveň přibližně 420 korun za jeden měsíc. Pokud se tímto způsobem zachová jen čtvrtina ze současného počtu osob bez zdanitelných příjmů, bude roční dopad a propad příjmů v systému veřejného zdravotního pojištění ve výši téměř 800 milionů korun. Odůvodnění návrhu se tedy v části dopadu do veřejných rozpočtů zcela míjí s realitou.
Mnohem horším důsledkem je ovšem zcela zřejmá podpora zdravotní turistiky pro občany z jiných zemí Evropské unie i mimo ni. Navržená právní úprava bude motivovat k účelovému jednání, kdy do českého systému veřejného zdravotního pojištění umožní vstoupit velkému množství cizinců s nízkým pracovním úvazkem a zcela zanedbatelnou výší odvodů na veřejné zdravotní pojištění. Rozsah jim hrazených zdravotních služeb poté zůstává shodný jako u ostatních pojištěnců, přičemž na tyto osoby budou významně doplácet všechny osoby ekonomicky aktivní. Zde lze uvést i praktický příklad, kdy na Slovensku při neexistenci minimálního vyměřovacího základu docházelo k účelovému zakládání společností, u nichž byli na částečný úvazek zaměstnáni pojištěnci, kteří ačkoli odváděli nepatrné pojistné, měli přístup k celému portfoliu zdravotních služeb hrazených z tamního systému zdravotního pojištění. Na základě této zkušenosti od 1. ledna 2018 slovenský zákon o veřejném zdravotním pojištění stanoví, že na základě zaměstnání může být jejich systému zdravotního pojištění účasten jen ten, jehož měsíční příjem je minimálně ve výši slovenské minimální mzdy, což na druhou stranu působí řadu problémů přeshraničním pracovníkům, kteří mají pouze částečný pracovní úvazek.
Vzhledem k tomu, že v České republice je rozsah hrazených zdravotních služeb jeden z nejširších v rámci Evropské unie, lze očekávat, že obdobným způsobem jako na Slovensku se nebudou chovat pouze zaměstnanci z příhraničních oblastí, ale všichni, pro něž to bude ekonomicky výhodné. Česká republika tak tímto krokem otevírá náruč svého štědrého zdravotnického systému všem, kteří zde uzavřou pracovní poměr na co nejmenší možný úvazek. Na tuto situaci pochopitelně doplatí všichni, protože v konečném důsledku nebude v systému dost peněz na potřebnou zdravotní péči, čili se pro všechny dostupnost zdravotních služeb zhorší. Předkladatelé tohoto návrhu dále argumentují tím, že v pojistném na sociální pojištění minimální vyměřovací základ neplatí a pojistné se vypočítává z reálně dosaženého výdělku. Oproti zdravotnímu pojištění však v sociálním pojištění dostává zaměstnanec dávky, například důchod nebo nemocenskou, vypočtené na základě příspěvků do systému odvedených, neboť v sociálním pojištění jde o dávky finanční, zatímco ve zdravotním pojištění dostává pojištěnec všechno, na co má podle zákona nárok bez ohledu na to, kolik přispěje. Způsob, jakým se předkladatelé snaží dosáhnout podpory uzavírání částečných úvazků u některých limitovaných skupin osob nepovažuji za šťastný. I v současné době zákon o pojistném na veřejném zdravotním pojištění obsahuje výčet pojištěnců, pro něž minimální vyměřovací základ neplatí. Přestože je podle mého názoru již nyní dost široký, nic nebrání diskusi nad tím zvýšit rozsah a jeho případné tedy rozšíření na další skupiny, například větší podporou matek starajících se o děti po rodičovské dovolené, což je ostatně jediná skupina, kterou předkladatelé výslovně zmiňují jako tu, na niž návrh cílí. Úplné zrušení minimálního vyměřovacího základu za účelem podpory několika relativně malých skupin osob považuji v tomto směru za příslovečné vylití vaničky i s dítětem.
Návrh obsahuje také další zásadní nedostatky, například vůbec nezohledňuje skupinu osob samostatně výdělečně činných. U té v prvé řadě nic nemění a zakládá tak i jejich faktickou diskriminaci vůči zaměstnancům. Na to zrušením několika ustanovení upravujících vyměřovací základ zaměstnanců, na něž úprava minimálního vyměřovacího základu osob samostatně výdělečně činných výslovně odkazuje, návrh působí, že pro něj již nadále výjimky platit nebudou, a to ani v případě, že budou zároveň státními pojištěnci nebo osobami s těžkým zdravotním postižením a nebo osobami pečujícími o děti a dalšími, na něž se tyto výjimky dosud vztahují. Postavení osoby samostatně výdělečně činné se tak díky návrhu výrazně zhorší, neboť bude doplácet z minimálního vyměřovacího základu i tehdy, když bude státním pojištěncem nebo jinou osobou, na kterou se podle dosavadní úpravy vztahuje výjimka.
Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, ustanovení o minimálním vyměřovacím základu není v zákoně o pojistném na veřejném zdravotním pojištění obsaženo bezúčelně a bez problémů funguje již více než 25 let. Velmi rád podpořím racionální návrh, kterým se z objektivních důvodů uleví některým dalším skupinám pojištěnců. Zcela ovšem musím odmítnout předloženou novelizaci zákona, která nejen, že způsobí zásadní nerovnost mezi plátci pojistného, což je podle mého názoru a soudu nepřijatelné, ale současně přináší obrovská rizika hrozící systému veřejného zdravotního pojištění, a to vše za účelem podpory jediné, výslovně uvedené skupiny pojištěnců, na niž však fakticky zacílen není. Proto navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona v prvním čtení.
Děkuji.
