Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážená vládo, milá veřejnosti, dnes budeme ve finálním hlasování projednávat zákon, který zavede zveřejňování smluv ČEZu, Českých drah a některých dalších akciových společností s majetkovou účastí státu. Už víc jak deset let se věnuji právu na svobodný přístup k informacím, mám za sebou desítky úspěšných sporů v této věci a myslím si, že to, co bylo zavedeno v minulém volebním období, to znamená tato účelová výjimka pro společnosti, které vydaly cenné papíry obchodované na regulovaném trhu, je potřeba dneska zrevidovat. Původně se říkalo, že to bude pouze pro ČEZ a následně po přijetí zákona naprosto nepředvídaně vydaly České dráhy dluhopisy, které daly na burzu a od té doby nemusí České dráhy zveřejňovat smlouvy. (Hluk v sále neutichá.)
Závazek ke zveřejňování smluv a k doplnění zákona o registru smluv je obsažen i v programovém prohlášení vlády. Na základě jednání se nám podařilo dosáhnout dohody - konsenzu velké většiny v Poslanecké sněmovně na tom, že akciové společnosti, jako ČEZ a České dráhy, budou zveřejňovat smlouvy ve stejném režimu, jako je dnes zveřejňuje národní podnik Budějovický Budvar, to znamená nebudou zveřejňovat pouze smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku a základní povinnost naplňovat budou. Samozřejmě když se podíváte na to, jakým způsobem byla tato výjimka pro ČEZ a České dráhy navržena, nenaleznete ani písmenko v důvodové zprávě v návrhu, kterým zde v Poslanecké sněmovně byla předložena. Základním principem nebo důvodem, proč se zavádí zveřejňování smluv, je samozřejmě transparence.
Rád bych zde citoval Ústavní soud, který rozhodoval dne 30. ledna 2019 o zákonu o registru smluv a o tom, zda je v souladu s ústavou na návrh senátorů Parlamentu České republiky. Bylo zde ostatně z některých stran několikrát zmíněno, že je potřeba vyčkat rozhodnutí Ústavního soudu před tím, než tento návrh budeme projednávat. Proto si myslím, že je rozumné připomenout, co má Ústavní soud co říci k tomuto návrhu zákona.
Ústavní soud ve svém nálezu píše, cituji: "Zákon o registru smluv stanoví v § 3 celou řadu výjimek z povinnosti uveřejnění. Zvláštní důraz je nutno klást na výjimku uvedenou v § 3 odst. 2 písm. r) tohoto zákona, která z povinnosti uveřejnění vylučuje smlouvy uzavřené v běžném obchodním styku. Současně je třeba zohlednit i ustanovení § 5 odst. 5 písm. a) a c), jakož i § 5 odst. 6 zákona, které umožňují dotčeným subjektům vyloučit z uveřejnění takzvaná metadata v podobě identifikace smluvních stran a ceny, eventuálně hodnoty, jsou-li taková data obchodním tajemstvím."
Druhá relevantní námitka byla, že § 5 odst. 6 zákona chrání toliko obchodní tajemství osob uvedených v příslušných písmenech § 2 zákona, nikoliv obchodní tajemství druhé smluvní strany.
Ani v tomto ohledu však Ústavní soud neshledává zásah do práva podnikat, neboť uveřejnění ceny, popřípadě označení smluvních stran, nebudou-li tyto současně představovat obchodní tajemství, sice určitým způsobem omezuje výkon daného práva, avšak pouze ve vztahu k dotčeným subjektům. Jinými slovy omezuje toliko volby protistrany, pokud tato protistrana nemá zájem na uveřejnění těchto dat, a to pouze tehdy, jestliže na danou smlouvu nebudou dopadat výjimky. Neomezuje tedy samotné právo podnikat, ani podnikání samé.
Nyní je důležitá část nálezu: "Nelze zároveň pomíjet skutečnost, která se celou problematikou vine jako příslovečná červená nit, totiž, že onou protistranou jsou subjekty nakládající alespoň dílem s veřejnými prostředky, což legitimně odůvodňuje potřebu dbát na jejich hospodárné využívání."
Ani v tomto směru tedy Ústavní soud neidentifikoval takový zásah do dotčeného práva. Ústavní soud nepřisvědčil ani námitce, že je zákon o registru smluv nadbytečný, neboť se překrývá se zákonem o svobodném přístupu k informacím. Napadená právní úprava není ve vztahu k zákonu o svobodném přístupu k informacím duplicitní, ale naopak jej doplňuje, čímž rozšiřuje jednak aktivní složku práva na informace, veřejný sektor sám informuje, nikoliv pouze čeká na to, než se ho někdo zeptá, a zvláště pak možnost kontroly veřejné moci ze strany veřejnosti.
Ústavní soud má za to, že cíl sledovaný zákonem o registru smluv nelze považovat za nelegitimní nebo svévolný.
A opět důležitá část nálezu: "Je tomu tak i proto, že zákon o registru smluv posiluje jedno z nejvýznamnějších moderních politických práv, jehož smyslem je umožnit veřejnosti i efektivní kontrolu veřejné moci. Zároveň je zákonodárcem zvolené řešení podle názoru Ústavního soudu rozumným prostředkem, jak takového cíle dosáhnout."
Stran otázky porušení principu rovnosti v právech Ústavní soud uzavřel, že je-li dotčený subjekt přímo a nebo zprostředkovaně napojen na veřejné rozpočty a finance z nich plynoucí, nelze přijmout tezi, že takový subjekt je ve srovnatelném postavení s jinými soukromoprávními subjekty. U takových subjektů nelze akceptovat iracionální či nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky proto, že se tak děje v rámci jejich podnikatelské činnosti. Porušení principu rovnosti v právech proto Ústavní soud v tomto případě neshledal.
Chtěl bych ocenit vládu, která v tomto řízení hájila zákon o registru smluv a chtěl bych uvést, že citovaný nález Ústavního soudu byl přijat Ústavním soudem jednomyslně. To znamená, že to, co tady zaznívalo ze strany některých poslanců, že jsou pochybnosti o ústavnosti celého principu zveřejňování smluv či o ohrožení podnikatelského prostředí, například ve vztahu k Budějovickému Budvaru, který ostatně snad dával dohromady tuto ústavní stížnost, tyto pochyby nebyly opodstatněné a bylo to shledáno Ústavním soudem, že je to takto v pořádku. Samozřejmě že všichni známe celou řadu kauz, ke kterým dochází, pokud nejsou ve státních nebo polostátních firmách nastaveny kvalitní kontrolní procesy včetně záruk transparentnosti schvalovaných rozhodnutí a smluv.
Příkladem kauz ČEZu, které si všichni můžeme vybavit, jsou například v solární kauze investice s Amun.Re a další v roce 2009 až 2010, kdy společnost Amun.Re, kterou vlastnil Martin Shenar stíhaný za daňové úniky, a dále pak neznámými majiteli zastupovanými však právníky Iva Rittiga, tak tam bylo podezření, že výstavba solárních elektráren touto společností byla nejen předražená, ale rovněž se skrze ně praly špinavé peníze. Modernizace uhelné elektrárny Prunéřov II v roce 2012 - uvádí se škoda v řádu desítek miliard korun kvůli neprůhledným podmínkám při modernizace uhelné elektrárny a zajištění budoucích dodávek uhlí. Solární elektrárna Ševětín 2015, nebo prodej aktiv ČEZu v Bulharsku společnosti Inercom Bulgaria.
Takže samozřejmě těch kauz je celá řada. A pokud se nám podaří nastavit průhledný režim fungování ČEZu, tak to může mít zásadní přínos, stejně jako u ostatních subjektů, které jsou v režimu zákona o registru smluv.
Není pochyb o tom, že registr smluv, jak funguje několik let, se osvědčil. Nenastal žádný krach, který tady prorokovali někteří odpůrci registru smluv, že se nám zhroutí ekonomika státních podniků. Naopak registr smluv měl řadu přínosů. Ten největší přínos ovšem spočívá v tom, že se mění vůbec způsob fungování a přemýšlení v těchto státních podnicích.
Dovolte mi, abych citoval pana Michala Bláhu, který provozuje aplikaci Hlídač smluv, která miroruje smlouvy v registru smluv a která provádí analýzy. Ten v rozhovoru pro deník idnes.cz uvedl: "Nyní máme dohled nad veřejným utrácením jako nikdy v minulosti. Největší dopad registru smluv nikdy nespočítáme. A to je dobře. S naprostou transparencí většiny smluv uzavřených na všech úrovních, se totiž mění chování samotných zadavatelů. Kdo chtěl dřív přihrát zakázku vlastní firmě či někomu z rodiny, nemusel se příliš bát, jelikož daná smlouva nebyla veřejná, navíc často ani strojově zpracovatelná. Obojí se teď mění. Smlouvy můžeme v den účinnosti napárovat na konkrétní osoby, a nejeden veřejný činitel si to teď nedovolí. Zbudou tak jen ti odvážní a ti, co si najdou bílé koně či vzdálenější příbuzné - otevřenost dat nám ale nabízí platformu, díky které odhalování i tohoto nebude nemožné. Jelikož korupce je z podstaty věci neměřitelná, neuvidíme příliš mnoho měřitelných změn, korupční a klientelistické chování se ale bezpochyby změní."
Svoje vyjádření bych chtěl zakončit apelem na to, že tato země patří nám všem. My všichni jsme její občané. A občané mají právo kontrolovat, jak se hospodaří ve státem ovládaných firmách. Děkuji za pozornost.
