Nic nedokáže nahradit stálou výchovu obou rodičů, nicméně střídavá péče je pro dítě v případě rozvodu zdaleka nejlepším řešením. Psycholog Václav Mertin to vyjádřil velmi vystižně: "Špatné je pro dítě už to, že se mu rodiče rozešli. To dítě ve většině případů nechce ani jednoho rodiče ztratit. Proto by měla být střídavá péče první volbou, pokud tomu nic nebrání.“ Zkrátka a dobře, pokud nemá dítě oba rodiče, tak jeden rodič nemůže suplovat a plně nahradit roli toho druhého.

Dosavadní praxe ale měla k výše uvedenému ideálu na míle daleko. Soudy svěřovaly děti převážně do péče matky, a to i přes často hysterický výkon u soudu svědčící o poruše osobnosti. Ptám se proč, když oba se o dítě mohou postarat stejně dobře?  Nehledě na to, že někdy by měl otec daleko lepší předpoklady k dobré výchově než matka, ať už po stránce materiální či z hlediska vztahu k dětem.

S trochou nadsázky lze říci, že logika rozhodování soudů byla dosud zhruba následující:  I kdyby matka byla alkoholička, narkomanka, několikanásobná recidivistka a prostitutka v jedné a naopak otec naopak spořádaný vykonávající počestnou povolání lékaře či učitele, dítě by i přesto skončilo v péči matky. Absurdní, že?

Dítě má právo i na otce

Dítě má právo na péči obou rodičů, ale ve střídavé péči rodičů dosud končilo jen zhruba pět procent dětí z rozvedených manželství. V případě, že střídavka není možná, musí k tomu existovat nějaký závažný důvod. Dokázaly by soudy vysvětlit, proč v drtivé většině případů přiřkly dítě pouze matce? Neznám a ani nemůžu znát okolnosti všech rozvodů, nicméně si dovolím tvrdit, že rozhodnutí soudů by bylo ve většině případů možné odůvodnit jen velmi těžko.

Jedna vlaštovka sice jaro nedělá, ale zdá se, že věci se pomalu začínají měnit k lepšímu. Nedávno nevynesl Ústavní soud přelomový rozsudek: Nesouhlas jednoho z rodičů není překážkou pro střídavou péči. Jsem za něj rád, protože je to malé vítězství zdravého rozumu. Děti musí být v tomto případě na prvním místě. Když už se rodiče rozejdou, měly tím být co nejméně trpět ti nejmenší, kteří většinou za nic nemohou.

Přeji hezký den a veselou mysl!