Nedávno zveřejnila nadace Open Society Fund hodnocení činnosti europoslanců a příliš dobře nedopadli zástupci dvou největších stran.  Bez ohledu na jejich stranickou příslušnost svědčí přístup dotyčných o tom, jak vážně berou svoji funkci. Chtějí snad „naleptávat“ EU zevnitř, jak to o sobě rádi prohlašují někteří britští euroskeptici?

U ODS by se takový postoj dal vcelku chápat, protože má blízko k britským toryům. A co nominálně proevropská sociální demokracie? Chtějí dát její europoslanci voličům najevo, že svůj mandát berou spíše jako trafiku pro politické vysloužilce, kde si jen odsedí občasná plenární zasedání (a někdy ani to ne)?

Evropským volbám se říká volby druhého řádu

Ani u jiných zemí není situace lepší. Nejvýznamnější politici z celé osmadvacítky se do EP nehrnou. Řekněte mi aspoň jedno jméno někoho opravdu významného, pokud možno v produktivním věku. Mnoho jmen vás asi nenapadne a mě také ne. Proč?

Snad také kvůli reputaci, kterou požívá toto zákonodárné těleso mezi politiky i voliči. Ne nadarmo to byly právě první evropské volby v roce 1979, které obohatily politologii o pojem „volby druhého řádu.“

 Do Bruselu se tedy posílají politici, kteří buďto přesluhují, případně zkazili co mohli, anebo je jen potřeba je někam uklidit, aby nedělali doma dusno. Hláška jak vystřižená ze seriálu Jistě, pane ministře by snad i mohla vzbudit cynický úšklebek. Jenomže zmíněné tvrzení popisuje realitu dnešní Evropské unie. O to hůře, že se jedná o problém nás všech, protože od vstupu Česka do EU zanedlouho uplyne už deset let. Je teď na samotných voličích, aby to změnili.

Přeji hezký den a veselou mysl!