Paradox celé nynější situace tkví v tom, že samotní Norové už začínají měnit svůj donedávna nekritický pohled na činnost své sociálky. Díky demonstracím proti Barnevernetu a větší publicitě, věnované případům neoprávněně odebraných dětí i v hlavních médiích, jsou mnozí Norové v šoku. Zcela pochopitelně se už začínají ozývat první volání po změně systému. Na druhé straně se ale při pohledu na Česko můžeme přesvědčit o tom, že lidé jsou nepoučitelní. To, co jinde selhalo, má MPSV v úmyslu zavést i u nás.
Norsko: Náš vzor?
Ale přejděme přímo k jádru věci. Na stránkách spadajících pod MPSV s velmi ironicky znějícím názvem „Právo na dětství stojí mj. následující: „Předem definovaný projekt Kodifikace právní úpravy podpory rodin, náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti a rodiny usiluje o vytvoření nové sjednocující právní úpravy v oblasti ochrany a podpory rodin a dětí." Zároveň se zde dočteme, že nejprve má být nastavena spolupráce s partnerem projektu, kterým není nikdo jiný, než norské Ředitelství pro děti, mládež a záležitosti rodiny (BufDir). Snaha inspirovat se za každou cenu Norskem je více než zřejmá, jak o tom svědčí i prezentace vytvořená za účelem propagace norského modelu.
V Česku se tedy provádí reforma sociálního systému v úzké spolupráci s norskou sociálkou. Projekt je samozřejmě dotován, jak jinak než norskými penězi. Finance pocházejí z tzv. EHP fondů (v angličtině známé pod názvem EEA Grants), na které z největší části přispívají země EFTA, přičemž drtivě nejvíce peněz zde dává právě Norsko. Za 113 milionů korun z fondů EHP se má náš systém začít podobat tomu norskému.
Norský systém v Česku nechceme!
A právě kvůli skutečnostem, které jsem uváděl výše, je případ Evy Michalákové pro lidi jako je ministryně Marksová silně nežádoucí. V zájmu lidí, kteří chtějí norský systém implantovat do Česka, je uznat Michalákovou za viníka, a dát tak za pravdu Barnevernetu. Případy bezdůvodného odebírání dětí jsou skvrnou na celém norském systému a trnem v oku těm, kteří jsou s neochvějnou jistotou přesvědčeni, že pečovat o dítě má především stát a rodina je pouze „sociálním konstruktem.“
Proto nesmíme dovolit podobné sociální inženýrství, aby se v České republice děla podobná či ještě horší nepravosti než v Norsku. Myslím, že zcela neadekvátní jednání některých pracovníků našeho OSPODu stačilo už vejít velmi dobře ve známost, a proto rozhodně nechci, aby přibyly ještě další problémy a další zničené životy dětí a rodičů.
Přeji hezký den a veselou mysl!