Zbytkem Evropské unie je Řecko vnímáno jako věčný potížista, který neustále natahuje ruku po dalších penězích od tzv. trojky (tj. Evropské komise, Evropské centrální banky a Mezinárodního měnového fondu), ale reformy provádí pomalu nebo vůbec. Bývá proto s oblibou líčeno jako země s malou sebereflexí a tahem na bránu, které bychom už neměli dávat žádné peníze.

Problém však není černobílý

Ano, Řecko si může za mnohé problémy více méně samo a zfalšovaná čísla při vstupu do eurozóny bude nepochybně navždy skvrnou na jeho reputaci. Když ale řekneme A, je třeba říci i B. Co ale jiného dělat v této situaci?

Pokud by se nepůjčily Řecku peníze, dostalo by se na úplné dno. Následky by byly nedozírné a dotknul by se i České republiky, která není v eurozóně. Nesmíme zapomenout, že vzhledem k propojenosti ekonomik by to odnesla celá Evropa, což nikdo z nás nechce. Ale pokud současná vláda své neohrabané kormidlování děravé řecké lodi nezmění, nebude jiná cesta.

Mýtus o líných Řecích

O Řecích se často tvrdí, že jsou líní. Nejsou. Celý začarovaný kruh je v efektivitě jeho hospodářství a hlavně v chování řeckých vlád. V momentě, když se hospodářství dařilo, začaly se neúměrně zvyšovat platy státní správy a veškeré mandatorní výdaje. To Řecko dostalo do dluhové pasti a nemožnost soukromým firmám konkurovat.

Pokud se chtějí Řekové dostat ze začarovaného kruhu půjček, musí změnit nejen rétoriku. Nejde pouze o to kritizovat ty, co mu půjčili, ale samotné řecké vlády, které problém způsobily. Každému je asi jasné, že se tak nestane ze dne na den. A vytahovat 70 let staré křivdy je možné před volební kampaní, ale ne v momentě, když jsem na lopatě a hrozí mi položení celého hospodářství.

Přeji hezký den a veselou mysl!