V první řadě, lze vůbec považovat nízké zastoupení žen za problém? O výsledku voleb rozhodují voliči a mezi nimi je poměr pohlaví zhruba vyrovnaný. Vzhledem k tomu, že v dospělé populaci převažují ženy, mají proto větší možnost ovlivnit výsledek. Jenže většina mužů i žen nevolí podle pohlaví, ale podle schopností lidí. A to žádné kvóty prostě neovlivní.
Rovnost příležitostí není rovnost výsledků
Proč tedy ženy více neupřednostňují ženské kandidátky např. ve svém preferenčním hlasování? A proč voličky nehlasují ve větší míře pro strany s větším zastoupením žen na kandidátkách? Za situace, kdy k přeskákání stačí pouze 5 % preferencí od voličů dané strany, je velká šance, že dokážou přeskákat mužské kandidáty. Sněmovna by se tak významným způsobem obměnila. Pokud si lidé (a to včetně žen) volí převážně mužské kandidáty, je takové rozhodnutí voličů nutné respektovat, nebo snad ne?
Svobodná a demokratická společnost by měla zajistit rovnost příležitostí. Co ale zaručit opravdu nemůže, je rovnost výsledků. Nelze vymáhat zákonem, aby všechny skupiny obyvatel, a je jedno, zda se jedná o národnost, pohlaví, nebo dokonce barvu očí a vlasů, byly stejně úspěšné ve volbách.
Nemělo by být cílem onoho zákona upravit rovnost příležitostí spíše než rovnost výsledků, či je zacílen a formulován až na rovnost výsledků? Abys nepředjímal záměrně jinou interpretaci. Pokud je cílem hledat rovné příležitosti, jsou kvóty až tím posledním vynucovacím prostředkem, který ale současně ženy dehonestuje. Nebyly vyčerpány prostředky, které by naopak ženy uvítaly.
I v případě, že se kvóty na kandidátní listiny podaří prosadit, může nastat jeden veliký problém. Co když i ženy budou více kroužkovat spíše mužské kandidáty? A jsme zase zpátky tam, kde jsme už jednou byli. Rovnost příležitostí se nerovná rovnosti výsledků. Absurdní představa, nutit voliče, aby hlasovali v předepsaném poměru pro mužské a ženské kandidáty, nemyslíte?
Ženy se dokážou prosadit i bez kvót
V KDU-ČSL máme na dvou z pěti místopředsednických postů ženy. Tzn. 40 %, což už představuje hranici paritního prahu. Žádné kvóty jsme na to vůbec nepotřebovali, protože je vidět, že naše strana má řadu schopných členek, které jsou schopny dostat se vlastními silami až na samotný vrchol. A v dalších letech je potřeba v tomto trendu pokračovat i na úrovní Celostátního výboru, Celostátní konference a Poslanecké sněmovny. Povede se to, ale musí se chtít. Na druhou stranu si všichni pamatujeme ještě na to, jak dlouho trvalo ČSSD, než se jim podařilo sehnat místopředsedkyni, aby naplnila své stanovy, požadující minimálně jedno křeslo pro ženu…
Můžeme samozřejmě vyzývat ženy k větší angažovanosti. Ale o tom to není. Je to spíše o tom, abychom si my muži uvědomovali, že ženský prvek politiku kultivuje, přináší empatii, sociální rozměr a nesnažit se pouze najít ženy s tahem na bránu, které se více podobají nám mužům. Těžko ale můžeme měnit smýšlení obyvatel zákonným nařízením. Navíc Češi bývají v obcházení zákonů tradičně velmi vynalézaví. Jsem proto moc zvědavý na to, co budou strany ochotné udělat proto, aby nedošlo k naplnění účelu tohoto zákona.
Pokud je účel zákona procento žen na kandidátkách, bude problém ty ženy najít. Ty stávající se dostanou do pozice slabší, než jsou teď, ty nově rekrutované z důvodů kvóty budou ve slabé pozici od začátku a budou muset až sekundárně dokazovat, že mají I jiné předpoklady pro politiku než zrovna přítomnost dvou chromozómů X.
Ženy do vedení firem přirozeně patří
V mých firmách tvořili ženy vždy většinu. Na oblast vzdělávání a public relations je prostě většina žen šikovnějších. A samozřejmě tomu odpovídal i poměr žen ve vedení firmy, které tvoří prostě 80 procent. Ale kdybych měl strojírenskou firmu, asi by to bylo jiné. Možná místo kvót by bylo lepší, kdyby se ženám neházely spíše klacky pod nohy například při vědecké činnosti nebo kariérním růstu. Ale to není o zákonu, ale o klimatu v naší společnosti a uvnitř samotných politických stran.
A co se dá tedy s tím konkrétně udělat? Mnoho žen argumentuje tím, že na schůze či semináře nemohou přijít, protože nemají hlídání dětí, schůze se někonečně vlečou. Co se zamyslet na elektronizací politické debaty – per rollam hlasování z domova, webovou konferencí, zanesení více reálných témat, než kdo s kým a kdo proti komu a další kroky. A i proto vstup normálních žen do politiky podporuji a budu podporovat.
Přeji hezký den a veselou mysl!