Čerstvě osvobození policisté si u ministra vnitra hodlají stěžovat na ušlý zisk a budou také požadovat návrat do služby. A protože vše nasvědčuje tomu, že jejich žádosti bude vyhověno, mohou být už dnes vysmátí. Fakticky tak vyváznou bez jakéhokoli trestu a ještě nejspíše obdrží odškodné. Kdo z vás to má, jak by řekl klasik.

Za menší přečin větší trest

Nic takového ale neplatí o policistech, kteří se provinili „pouze“ příležitostnou spoluprací s filmaři. Nejprve byli postaveni mimo službu, ale poté, co byli shledáni vinnými pro přijetí úplatku a zneužití pravomocí, u policie končí nejspíše nadobro. Ještě k tomu musí uhradit 15 tisíc korun pokuty a čeká je i dvouletý zákaz činnosti. To vše, pokud rozsudek nezvrátí dovolání k Nejvyššímu soudu.

Přestože verdikt zatím není pravomocný, další ze série fatálních selhání české justice je na světě. Už samotná skutečnost, že za menší přečin dokáže soud vyměřit přísnější rozsudek, působí přinejmenším tristně.

Nejedná se o první a patrně ani poslední případ, kdy jako obětní beránci posloužili ti, co se občas nachomýtli na nesprávném místě, zatímco největší gauneři zůstali bez trestu. Celé by to mohlo znít jako hodně nepovedený pokus o vtip, kdyby nešlo o popis skutečných událostí dnešních dnů. Proto se ptám, jak potom mají lidé důvěřovat české justici, když není schopná trestat provinilce podle stupně závažnosti jejich prohřešků?

Přeji hezký den a veselou mysl!