"Úřad evropského ombudsmana podle výroční zprávy pomohl za minulý rok okolo dvaceti třem tisícům lidí z Evropské unie, z České republiky potom obdržel dvacet devět stížností, z nichž tři se začali okamžitě vyšetřovat," uvedl poslanec Evropského parlamentu Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL).
Zpráva se zmiňuje o aktivitách, kterými se evropský Ombudsman zabývá. Nejvíce stížností je podáváno v souvislosti s transparentností některých orgánů Evropské unie. Jedná se o dvacet až třicet procent všech podaných stížností. K nejčastějším přečinům v oblasti transparentnosti patří především znemožnění přístupu k dokumentům a informacím, jednání za zavřenými dveřmi nebo neprůhledné způsoby jmenování členů do skupin odborníků Evropské unie.
K etickým otázkám se úřad evropského ombudsmana staví jako k jednomu z klíčových témat. Úřady Evropské unie by měly být příkladem etického chování a měly by se řídit "zlatými standardy".
Češi si málo stěžují
"Podíl stížností z České republiky je poměrně malý (29), nicméně srovnatelný počet stížností mají například podobně velké země jako Slovensko (31) nebo Rakousko (38). Největší počet stížností za minulý rok potom má Španělsko (416)," zdůraznil Zdechovský. Podle Lisabonské smlouvy a Listiny základních práv EU má každý občan Evropské unie možnost se k evropskému Ombudsmanovi obrátit.
Klíčem k řešení některých problémů s transparentností má být podle výroční zprávy například rejstřík lobbistů. Rejstřík má poskytovat informace o osobách, které lobbují u orgánů Evropské unie. Rejstřík je dobrovolný a podle zprávy se do něj již zapsalo šest tisíc pět set lobbistů zastupujících společnosti, firmy, obchodní sdružení a další subjekty.
Pozici evropského veřejného ochránce práv zastává od září 2013 Emily O´Reillyová. Navazuje na práci svých předchůdců Nikiforose Diamandourose a Jacoba Södermana. Jakub Söderman jako první zastával funkci evropského veřejného ochránce práv mezi roky 1995 - 2003, kdy tento úřad ukotvil ve struktuře evropského politického života a vznikajícího evropského občanství po přijetí Maastrichtské smlouvy před dvaceti lety.
Jiří Pivrnec