Michal Doktor

  • JIH 12
47/16 Položit dotaz
32 Sympatizovat
0 Do přátel
90% Doplnit profil
ProfileTopCardGraphDescription

Průměrná známka je -2,07. Vyberte Vaši známku.

-3 -2 -1 0 1 2 3 4 5

( -3 je nejhorší známka / +5 je nejlepší známka )

07.09.2009 14:19:35

Projev k Lisabonské smlouvě

Projev k Lisabonské smlouvě

Poslanecká sněmovna, 17.2.2009; Lisabon nápravu křivd, toho, že ještě nejsou naplňována veškerá práva a svobody, k nimž jsme se přihlásili v době svého vstupu, nezmění.

&nbsp;<span class="Apple-style-span" style="font-family: 'Trebuchet MS'; line-height: 18px; ">Pane předsedo, členové vlády, kolegyně a kolegové,</span><p>nemohu ve svém úvodu jinak, než zmínit atmosféru a sdělení, které tady zaznívalo minimálně ve vystoupeních dnešních. Zazněla tady celá škála projevů, od těch nadšených, tedy prolisabonsky nadšených, přes projevy velmi střízlivé, zdrženlivé, ale i nepřehlédnutelně skeptické.<br />Pro mne z těch projevů i z hlediska toho hlasového fondu a nasazení daleko nejvýrazněji zněla vystoupení pana místopředsedy Luboše Zaorálka, který velmi dlouho patří, řekl bych, až k nekritickým obhájcům lisabonského konceptu. A připomenu-li jeho vystoupení z minulého projednávání tohoto bodu, kdy vyzýval Občanskou demokratickou stranu, aby už konečně vymetla ty okrajové kritické názory, pak ten dnešní, myslím si, jednoznačný akcent vyznívá, alespoň pro mě, takto. A doufám, že budu citovat přesně, zapisoval jsem si to.<br />"Bude-li přijat Lisabon" nebo "Až bude přijat Lisabon, velmi si oddechnu. Tedy spíše kvůli zahraničí, kvůli tomu, jak by se na nás tam venku dívali... " myslím pane místopředsedo, že jsem to nezkomolil.<br />Víte, je to zvláštní nemyslíte, že právě při volbě důrazu, důrazu na důležitost, při tom tlaku na to, proč musíme Lisabonskou smlouvu přijmout, se daleko nejčastěji zmiňuje právě ten pohled zahraničí na nás. A velmi zřídka zmiňujeme a zabýváme se v té debatě těmi proměnami, těmi riziky, náklady a výnosy, které přijetí Lisabonu či nepřijetí Lisabonu vyvolá pro české politické prostředí. Já tedy doufám, že jsme na tom všichni stejně. A chtěl bych zdůraznit, dámy a pánové, že já jsem svůj mandát získal zvolením poslancem v České republice. Primárně a z podstaty státnosti, váhy a významu zastupitelské demokracie v téhle zemi, pohled vnějšího světa na nás samozřejmě vážit a zvažovat také musím, ale daleko nejvíce, řekl bych, že ze sta procent v tomto ohledu, jsem odpovědný občanům této země, těm, kteří mi ten mandát dali skrze volební výsledek ve volbách roku 2006, ale nejen v nich.<br />A v tomto ohledu mě jaksi podoba evropské integrace, toho konečného modelu poměřování výnosů a nákladů, zajímá výhradně z toho pohledu, co České republice Lisabon přináší.<br />Ptám se, jaké že jsou ty výnosy a jaké že jsou ty náklady. A klidně přijmu tu roli, která je tady velmi často zesměšňována - toho málo informovaného člena Poslanecké sněmovny, toho málo informovaného poslance, nemoderního člena Občanské demokratické strany. Jediné, co vážím, jsou ty argumenty, které zaznívají nebo by měly zaznívat v debatě, která tady probíhá.<br />Připouštím, že Česká republika není ostrovem, to znamená, že nemůže nevnímat proměny svého okolí. Zároveň ale mi prosím netvrďte, že Lisabon je jediným nositelem zaslíbeného Edenu, v němž bude konečné blaho a vše bude vyřešeno.<br />Já jsem se velmi trápil s tím, jestli vůbec v této debatě vystupovat mám, protože zahraničně politická témata nejsou zcela zřetelně mým nejsilnějším šálkem čaje. Na druhou stranu, ten vnitropolitický akcent vyplývající z nepominutelných důsledků, které přijetí Lisabonu bude mít právě pro Českou republiku, pro postavení českých občanů v Evropě, je věc, kterou přehlédnout nemohu. A docela jsem se trápil i tou formou, kterou sdělit své stanovisko k projednávané věci, protože ta místy až přepjatá atmosféra, v které převládá hluk a útok na oponenta, útok na nositele opačného názoru, té debatě, myslím, velmi ubližuje.<br />Po mém soudu se dopouštíme úplně stejné chyby, které jsme se my nebo někteří naši kolegové, tehdejší političtí lídři, dopouštěli v době debaty o tom, jestli Česká republika má či nemá vstoupit do Evropské unie. Jsme pouze v rovině symbolů, nadpisů a k podstatě věci téměř nepřicházíme.</p><p>A z toho trápení, volby té formy, kterou vám mám sdělit svůj postoj, mi pomohl článek, který jsem objevil v týdeníku The Economist, zabývající se výzkumem pana doktora Christiana Lista z London School of Economics. Možná, že někomu z vás bude téma práce připadat úsměvné, pichlavé, provokující, ale také v tom spočívá určitý záměr. Myslím si, že odlehčení v pohledu na věc samotnou je důležité. Výzkumem je studie chování včelstev.<br />Včely mají zajímavý způsob, jak najít pro roj nové hnízdiště. Nejdříve vyletí skupina včel zvědů, kteří se vrátí a zprávu předávají kývavým tancem. S těmito informacemi pak vyráží ověřovat tyto informace a toto poznání jiné včely... Včelstvo tak efektivně sdílí nejen informace nabyté, ale na druhou stranu je pečlivě ověřuje, což omezuje možné selhání v kaskádě fatálních důsledků i špatné rozhodnutí. Špatné informace a na základě špatných informací přinesených zvědy, pak i selhání.<br />Výzkum se zabýval i situacemi, které by nastaly, kdyby si včely - zvědové nechávaly informace pro sebe nebo kdyby se roj rozhodl hned po prvním průzkumu. Obě situace by vedly k vyhynutí. První kvůli nedostatku informací a druhá proto, že slepé následování neověřeného mnohdy nevedlo k dobrému novému místu..<br />Rozčarování, které tady zaznívá ve zvýšené hladině zvuků naznačuje, že pichlavost sdělení je zcela na místě a ujalo se. Dovolte, budu tedy pokračovat.<br />Roj včel totiž dokáže zablokovat a uchránit se takového skupinového myšlení, které může ohrozit dobré rozhodování celé skupiny. Nutnost neustále ověřovat informace, jak to dělají včely, je užitečná jak pro investory, tak třeba pro poslance parlamentu. Následování „horkého typu“ nemusí být nejvhodnějším řešením. Tolik citace ze zdroje týdeníku The Economics.<br />Vím, že toto přirovnání, zlehčení pohledu na atmosféru rozhodování je pro některé z vás velkou provokací. Za sebe úroveň včelky zpravodaje klidně přijmu. Dívám se na vás, kolegové. Dívám se, jakým kývavým sdělením dáváme najevo kvalitu informací, co Lisabon zemi přináší.<br />Jak dobrým novým místem tedy je?! Odpusťte mi, ale alespoň z vystoupení nositelů, pro které se Lisabon stal takříkajíc „chlebem“, na kterém se chtějí živit. To kývání, informace, kterou ke mně sdělujete, zaznívá velmi, velmi nepřesvědčivě.<br />Psal jsem si pečlivě větičky z vašich vystoupení: „Lisabon musíme přijmout, protože nic jiného není“. „Lisabon nepřijmout by bylo nemoderní“. Dále „Lisabon nepřijmout by přineslo pohromu“. Táži se, jakou pohromu by nepřijetí Lisabonu přineslo? Prosím, aby mi někdo řekl kvantifikaci a kvalifikaci takových rizik, abych vedle výnosů, které mi nabízíte, mohl také kvalifikovaně zvážit rizika, která takový stav přinese. Dále „Lisabon, respektive jeho nepřijetí, ohrozí akceschopnost Evropy v boji s ekonomickou krizi“. „Bude-li Lisabon přijat, nebude nikdy fungovat“. Nevím, ale nepřijetí něčeho, co nebude fungovat, přeci nemohu považovat za fatální selhání. Mohu to považovat za nemoderní? V historii nejen této země, ale i celého světa je spousta rozhodnutí, která se posléze ukázala být velmi nesprávná, i když mohla být ve své době velmi moderní. Ne, moderní nefungující věci podlehnout mi připadá spíše jako velmi, velmi nemoudré!<br />Jakkoliv se vám mohlo toto zlehčení zdát úsměvné, mé postoje k lisabonskému konceptu jako celku rozhodně nejsou euroskeptické. Za euroskeptika se nepovažuji. Prosím, aby závěrečná slova byla brána poněkud vážněji než střední část mého vystoupení. Vždyť Evropa ještě ani nestihla být takovou Evropou, ke které jsme se přihlásili, Evropou, která má stejná práva a svobody pro všechny své členské země. Česká republika, její občané a její ekonomický prostor je omezován ve svých právech a svobodách podle původního konceptu, k němuž jsme se přihlásili až do roku 2011. Svoboda volného pohybu osob, zboží a služeb, svobodného pohybu práce a kapitálu nejsou pro Českou republiku a její občany naplňovány ještě dnes! A Evropa dnes žádá, aby se Česká republika připojila k novému konceptu, který do jisté míry tyto staré závazky překoná a slibuje nám jiné výnosy, nějakou lepší budoucnost.<br />Má vlastní zkušenost, zkušenost této země alespoň v rozsahu, který jsem zmínil, nabytá přes uplatňování odlišných režimů, mě vede k obezřetnosti. Lisabon nápravu křivd, toho, že ještě nejsou naplňována veškerá práva a svobody, k nimž jsme se přihlásili v době svého vstupu, nezmění.<br />Právě to mě vede k tomu, že Lisabonský projekt podpořit nemohu.</p>
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Komentovat článek Tisknout
reklama