Málokteří lidé už dnes toto téma nechávají bez odezvy. Názory na pomoc běžencům se mezi lidmi různí, když však nahlédneme do internetových diskuzí, kterých je dnes bezpočet, nebo se jen zaposloucháme do rozhovorů lidí, nejhlasitějším názorem je nechat pomyslné brány naší krásné země uzavřené. Jedním pohledem do některé ze zemí EU získáme naprosto jasný a nezaměnitelný obrázek, proč. Vidíme, k čemu vede bezhlavá myšlenka otevřené náruče i štědrých výhod, a každý občan rychle chápe, že imigrační krize přináší obrovská rizika. Rizika střetu nejčastěji africké (ne)kultury, islámu s evropským způsobem života.
Otevírat tisíckrát debatu na téma islám a jeho úskalí je jako číst stále stejně špatnou knihu, kterou každý zná nazpaměť. Nejčastěji kladená otázka, kterou na toto téma slýcháme, se nabízí sama: Proč vlastně dochází k toleranci nelegálního pohybu osob po evropských zemích a přijímání ekonomických imigrantů? Kdo má zájem na tom, aby se z našich zemí, měst a ulic stala bojiště a kdy se zhroutí sociální systémy v zemích, které jsou zaplavené stovkami tisíc až milióny migrantů? Zdravý selský rozum se neztotožňuje s názory, kterými je obhajován hromadný příchod většinou nevzdělaných, negramotných vyznavačů islámské ideologie.
Právě z úst některých politiků, ale zaznívají věty o připravenosti naší země a celé Evropy na příchod takových cizinců. Lidé jsou falešně utěšováni, že situaci zvládneme, je to přece naše náplast na palčivý problém nízké porodnosti a naše nové pracovní síly. Drtivá většina občanů si s jistotou uvědomuje, jak velký je to nesmysl a jejich zloba, chuť protestovat, právem nabírá na intenzitě. V České republice se potýkáme po desetiletí s problémem integrace menšiny, která je nulovým přínosem pro sociální systém, naopak vykazuje vysoké procento kriminality, nevzdělavatelnosti a je podporována na úkor pracujících. O přijetí a zvýhodňování další nezačlenitelné skupiny osob na úkor zaměstnaných, už nechce člověk s mozoly na rukou logicky ani slyšet.
Běžná průměrná pracující rodina přivádí na svět jednoho potomka a o druhém často jen přemýšlí, a vícečetné rodiny jsou dnes téměř raritou. Evropská lidská populace stárne a vymírá a Česká republika není žádnou výjimkou. Je velmi žádoucí podpořit rodiny, které vychovávají další schopné generace a mohou tak zastavit vymírání evropských národů. Natalita přistěhovalců je několikanásobně vyšší, a pokud se situace nezmění, lze reálně očekávat, že se zvyšujícími se počty nepůvodních obyvatel a nízkou porodností Evropanů budeme v určitém časovém horizontu nahrazeni. Lidé, kteří se dosud "jen" z ekonomických důvodů obávali mít více dětí, dnes řeší další obavu, dá se říct daleko podstatnější. Obavu o bezpečnou budoucnost svých dětí, vnoučat, rodiny.
Evropa se změnila k nepoznání. Budeme ohroženi cizími kulturami, které k nám přinášejí násilí, nepokoje a terorismus? Budou dětem ve školách podsouvány zkreslené informace a pohledy na multikulturní svět? Budeme se muset podrobit zásadním změnám způsobu našeho života? Člověk s dostatkem informací o současném dění ve světě oprávněně pociťuje strach. Děti mít či nemít, to z dlouhodobého hlediska pro naše budoucí generace znamená být či nebýt!
Jedinec dnešní uspěchané doby je nad hlavu zavalený prací a mnohdy je nucen řešit jen existenční problémy vlastní rodiny, ale neměl by rozhodně zapomínat na to, že sílu a moc ovlivnit situaci v zemi máme všichni bez rozdílu. Náš sociální systém se pracujícím vysmívá, nemotivuje rodiny dlouhodobě závislé na státu k vytvoření pracovních návyků. Je třeba zaměstnané rodiče zvýhodnit, podpořit zdravý model slušné vícečetné rodiny, učit děti úctě k vlasti a našim tradicím. Zároveň je na místě vyslovit velmi důrazné a srozumitelné NE všem nataženým dlaním a diktátům odkudkoliv! To vše vidím jako nutnost pro zachování původní tváře Evropy.
Michal Pavlovský, předseda MO DSSS Sokolovsko
