Zítra tedy v úterý 24. listopadu bude sněmovna hlasovat o zákonu o registru smluv. Jde o nejdůležitější protikorupční zákon od schválení zákona o svobodném přístupu k informacím v roce 1999. Hlasování ukáže, jestli se dá současné sněmovně aspoň trochu věřit.

Sto šedesát tři poslanců podepsalo následující závazek:

Podpořím zákon, který:

• podmíní účinnost všech smluv, které bude uzavírat stát, územní samosprávný celek a další veřejné instituce (např. státní podniky či obchodní společnosti ovládané státem) jejich zveřejněním na internetu,
• zřídí centrální registr smluv, který bude přístupný veřejnosti a bude obsahovat texty smluv a metadata ve strojově zpracovatelném formátu, s výjimkou informací chráněných zákonem č. 106/1999 Sb. a zákonem č. 137/2006 Sb. (např. osobní údaje, obchodní tajemství).

Osmnáctého září sněmovna tento zákon schválila drtivou většinou 116 hlasů ze 157 přítomných poslanců. Senát ovšem následně zákon naprosto vykostil - vyndal z něj základní princip, že smlouva s veřejnou institucí, která není zveřejněná, je neplatná - a poslal ho zpátky do sněmovny.

Senátní úprava ze zákona dělá nepoužitelný paskvil, protože když někdo podezřelou smlouvu do registru schválně nedá, jediná hrozba, která mu z toho plyne je, že úřad, ve kterém pracuje dostane pokutu. Pokud naopak zákon projde ve sněmovní verzi (včetně sankce neplatnosti), tak úřady smlouvy, které nejsou zveřejněné, nebudou smět proplatit. Možnou šikanu nepohodlných dodavatelů záměrným utajováním smluv řeší jednoduché opatření - smlouvu mohou do systému nahrát obě smluvní strany.

Bohužel jednota poslanců, kteří ve sněmovně v drtivé většině splnili, co slíbili a zákon hladce schválili (ze sněmovny si zákon odnesl jen malé šrámy, poslanci z něj například vyňali malé obce a udělali několik dalších menších zásahů, které ovšem smysl zákona jako celku neničí) se začala po senátní intervenci drolit. Například premiér Sobotka se nechal slyšet, že dává přednost senátní verzi a reálně tak hrozí, že hlasy ČSSD, KSČM a části zbývajících poslanců zákon potopí.

Pokud se to skutečně stane, budu muset dát zčásti za pravdu kritikům Rekonstrukce státu. Pokud se potopí vlajková loď této iniciativy tedy smlouvy na Internetu - nejkrásnější zákon - bude to ztroskotání. Vinu za tohle ztroskotání ovšem neponese Rekonstrukce státu, ale poslanci, kteří nedokážou dodržet slovo, ani když se pod něj podepsali. Poučení z toho poplyne jediné, volit ty, kteří slíbili boj proti korupci nestačí, volit je potřeba ty, kteří už proti korupci bojují.

Poznámka na závěr. Pokud registr padne pod stůl třeba hlasy ČSSD, KSČM a jednotlivci napříč politickým spektrem, rozhodně nemůžeme říct, že hnutí ANO z této anabáze vyjde jako vítěz. Pokud se Andrej Babiš Rekonstrukcí státu zaklínal před volbami v každém rozhovoru, tvrdil, že to je vlastně jeho volební program a nedokáže z ní prosadit ani to nejjednodušší, nejlevnější a nejúčinnější opatření, můžeme konstatovat, že selhal a to stejně jako premiér Sobotka, který nedokáže ani zpacifikovat vlastní poslance a prosadit kompromis, který navrhla vláda.

Věcná poznámka:

Argument KSČM proti registru smluv je úplně bizarní, obchodní tajemství státních firem je z něj explicitně vyňato. Jestli ostatně něco státní firmy ohrožuje, tak neprůhledné zakázky, které vypisují a rozličné Kleslové, které jsou na ně přisáté. Více k výhradám KSČM sepsal můj kolega Jakub Michálek.

Bitva ještě není prohraná:

Není vám jedno, jak Nejkrásnější zákon skončí? Napište svému poslanci, dříve než vás podvede (www.psp.cz, www.odtemneni.cz). Nebo aspoň sdílejte tento článek.

Mikuláš Ferjenčík
Autor je zastupitel za Piráty v Praze