My jsme to při projednávání zachytili také, ale na rovinu přiznávám, že jsme se raději soustředili na argumenty, proč nezavádět 3. a 4. vlnu EET, než na okrajovou (z hlediska daného zákona) debatu o tom, jak přistupovat ke zdanění čepovaného piva, zvlášť v situaci, kdy na celý sektor pohostinství tvrdě dopadlo EET, zvyšování minimální mzdy, kontrolní hlášení a zákaz kouření. To vše během několika let.
Základní problém jsou 3 sazby DPH. Ty vznikly proto, aby se mohla vláda Bohuslava Sobotky pochlubit, že snížila DPH na léky (a několik dalších položek). Namísto postupného snižování celé snížené sazby (dnes 15 procent) došlo k vytvoření druhé snížené sazby 10 %. Druhá snížená sazba má jednu vlastnost, díky které je extrémně lákavá pro politiky. Umožňuje totiž získání velmi pozitivního PR s relativně nízkými rozpočtovými náklady. Snížit DPH na všechny potraviny, to by byla pro rozpočet darda, ale snížit DPH na čepované pivo, to rozpočet unese i v krizi. A tak se postupem času jednotlivé položky přesouvají z patnácti do deseti procent. Začalo se léky a knihami, přibyla veřejná doprava (kvůli té jsou tam lanovky, což zase v jiné oblasti způsobilo problémy s vleky), vodné a stočné, čepované pivo a kdo ví co ještě. Je potřeba říct, že jakmile ty 3 sazby existují, tak přesun z jedné snížené do druhé snížené byrokracii extra nenavyšuje s výjimkou případů, kdy srovnatelné zboží zůstane v původní sazbě, jako u piva.
Jak z toho ven?
Nejlepší řešení by bylo sjednocení sazeb, to má ale řadu úskalí. Politicky průchozí by bylo sjednocení snížené sazby na deseti procentech, což ostatně ještě před pár lety slibovalo Hnutí ANO. Nevýhoda tohoto řešení je značný výpadek příjmů státního rozpočtu. Piráti v daňové oblasti usilují především o snížení zdanění práce, takže tuhle cestu navrhovat nechceme. Rozumné řešení by bylo sjednocení snížených sazeb tak, aby bylo v součtu rozpočtově neutrální. Tam se ale bohužel dostáváme na sazbu někde mezi třinácti a čtrnácti procenty, což by znamenalo docela významné zdražení produktů v současné nejnižší sazbě.
Proto mi připadají reálné dva postupy:
1) Převádění dalších kategorií zboží a služeb do desetiprocentní sazby až tam bude taková část produktů, že sjednocení daně na dvanácti procentech bude rozpočtově únosné.
2) Sjednocení nižší sazby DPH na třinácti případně při nejhorším na čtrnácti procentech, které by bylo současně doprovázeno dalšími daňovými změnami, například razantním snížením zdanění práce a nejspíš i růstem důchodů, aby skupiny občanů, které nejvíce nakupují zboží a služby ze současné desetiprocentní sazby nepřišly zkrátka.
Přiznávám, že osobně je mi bližší postup číslo dva, ale prosadit ho nebude sranda. Babišovi se Schillerovou se sice teďka všichni smějou, ale když se to vezme kolem a kolem, DPH na pivo snížili. Když se zeptáte firmy, jestli chce nižší DPH za cenu sazby navíc, v drtivé většině případů snížení podpoří navzdory papírování okolo. Ostatně tak je to i u těch vleků, kdo chce, může si odpustit byrokracii, odvádět za lanovky 15 % stejně jako u vleků a byrokracie navíc mu nevzniká, ale pochybuju, že by někdo tuhle cestu využíval.
Kdyby před těmi šesti lety vláda snížila DPH raději globálně z patnácti na čtrnáct procent, mohli jsme si dneska tuhle šlamastiku odpustit. Ostatně Sobotka, který tehdy třetí sazbu prosadil, nedokázal snížení DPH na léky prodat lidem a Babiš, který byl zpočátku proti, si na tom dnes dělá kampaň.
Vítejte v politice!
Mikuláš Ferjenčík
