Zdražení dálničních známek je totiž naprosto zbytečné a postrádá logiku. Rozpočtu ministerstva dopravy to vůbec nijak nepomůže a poškozenými jsou jen a pouze občané, řidiči. Ministerstvo díky zdražení známek předpokládá výnos přibližně 750 miliónů korun. To rozhodně není málo. Avšak je nutné vzít v úvahu, že to nestačí ani na výstavbu jednoho kilometru nové dálnice! Ministerstvo sice tvrdí, že peníze z dálničních známek použije jedině na opravy a rekonstrukce, ovšem ve světle reálných čísel je i tento argument lichý a slabý. Podle odborných posudků lze jeden kilometr těchto komunikací kvalitně rekonstruovat za cenu kolem 30 miliónů korun. Prostým propočtem dojdeme k závěru, že z nově vybraných peněz by se mohlo opravit asi 25 kilometrů. To nestačí ani na nutnou rekonstrukci úseku D1 mezi Prahou a Benešovem. Dálniční síť tak nebude ani kvalitnější, ani rozsáhlejší. Lidé budou nadále jezdit po výmolech a stát v hodinových frontách na dálnicích, jen za to teď zaplatí o čtvrtinu víc.
Otázkou tedy zůstává, proč se k tomuto zcela nesmyslnému kroku ministerstvo uchýlilo. S tím, že chybí peníze, lze pochopitelně s ministrem Pavlem Dobešem souhlasit. Člověk by však nesměl vědět, že jen v letošním roce přišel resort dopravy díky chybám a podivnostem, které provedlo samotné ministerstvo při čerpání evropských dotací, o desítky miliard. A podobná ztráta pak hrozí i v roce příštím. Myslí-li pan ministr reálně a vážně své dopravní vize, měl by napřít síly právě tímto směrem. Jen řádné čerpání dotací pochopitelně naše silnice nespasí, ale přineslo by řádově 10x až 20x více peněz do rozpočtu než zdražení dálničních známek. Ovšem nebylo by to tak jednoduché, vyžadovalo by to odborníky, dohled, řádnou administrativu a především schopnost napsat projekty, vypsat řádná výběrová řízení a hlavně při tom nešidit. Oproti tomu triviální zdražení, které pocítí v podstatě každá naše domácnost, lze zařídit během deseti minut, během jednání vlády.
Druhý, nemenší důvod, proč vláda dálniční známky zdražuje, souvisí s celkovým daňovým výběrem. Ten se díky tomu, že koalice zcela vědomě rezignovala na výběr přímých daní od velkých korporací a přesunuje zátěž a náklady do nepřímých daní, dostává do kritického stavu. Vláda tedy nemá prostředky a rozhodla se je nyní dodatečně vytáhnout z kapes daňových poplatníků. Oni to přece unesou a rádi zaplatí... Po silnicích a dálnicích totiž jezdit musejí. I v této úvaze je však chybná logika. Avizované finanční prostředky totiž vláda vůbec vybrat nemusí. Dá se totiž předpokládat, že se řidiči budou snažit najít nějaké skulinky a nové nařízení obejdou. Namísto dvou dálničních známek koupí rodina například pouze jednu. Možná nebudou potřebovat dokonce žádnou, protože zjistí, že je daleko jednodušší využít nezpoplatněné silnice. Právě to však může přinést dalekosáhlé problémy v celém dopravním systému. Kromě kolapsů a front, které tak lze očekávat na mnoha místech republiky, to bude znamenat i zvýšenou zátěž na silnice nižších tříd a také rapidní zhoršení životního prostředí v celé řadě obcí a měst. To však kalkulátoři ve Strakově akademii nepropočítali.
300 korun, o které dálniční známky podraží, se nemusejí zdát až tak zásadní a veliký rodinný výdaj. Navíc se zaplatí pouze jednou za rok. Ve světle všech dalších kroků, které nám na příští rok vládní koalice přichystala, je však zcela nesmyslný. Připočteme-li totiž plošné snížení mezd, razantní nárůst ceny energií, zvýšení DPH, které bude znamenat vyšší cenu bydlení, léků, potravin, veřejné dopravy a dalších služeb, je tento krok zcela asociální. Snaží se jen a pouze vytáhnout peníze lidem z kapes s tím, že za to nedostanou vůbec nic.
