Nejen komunisté, ale i ostatní síly, které dnes bojují proti protilidovým „reformám“ Nečasovy vlády, oprávněně upozorňují na jeden z nejmocnějších nástrojů současné moci. Skutečně nelze přehlédnout zarputilou snahu udělat z účastníků stávek prašivé lenochy, z kritiků vládní politiky zbídačování nezodpovědné blouznivce a z vládou nesouhlasící většiny občanů naší země nic nechápající zmanipulovanou lůzu. Takové úsilí, podobně jako mnohokrát v minulosti, můžeme vidět u naprosté většiny novin, televizních stanic, rádií, internetového zpravodajství. Je neoddiskutovatelnou realitou, že tato média chápou a respektují třídní zájem svých majitelů, inzerentů a spojenců a s větším či menším úspěchem jej i prosazují. Plně se potvrdilo, na co ukazoval Vladimír Iljič Lenin, když tvrdil, že: „Svobodou tisku nazývají kapitalisté svobodu bohatých podplácet tisk, svobodu využívat bohatství k vytváření a falšování takzvaného veřejného mínění.“
Druhá strana barikády nemůže mlčky přihlížet. Vykořisťovaní a utlačovaní musí proti lžím, polopravdám a manipulacím postavit pravdu. Je naprosto nezbytné pravdivě informovat o současné situaci, poskytovat na ni třídní pohled, představovat a propagovat socialistickou alternativu k dnešní mizérii a zároveň organizovat ty, kteří jsou odhodlání za tuto perspektivu socialismu bojovat. To vše je úkolem komunistického tisku, jehož existence je v dnešní situaci vpravdě nezbytnou.
Časopis Mladá pravda vydává Komunistický svaz mládeže (KSM) již 17. rokem. Je jednou z nejdéle vycházejících komunistických tiskovin u nás. Žádná jiná politická organizace mládeže, jakéhokoliv politického či ideologického směru, nevydává své periodikum tak dlouhou dobu. Svou úctyhodnou tradici započala Mladá pravda jako časopis Pražského dělnického klubu KSM. Až po delší době se pod vedením svého tehdejšího šéfredaktora Zdeňka Štefka stala časopisem celého KSM. Je snad nemožné spočítat kolik obětavých soudruhů a soudružek se od té doby podílelo na vzniku, výrobě, distribuci, kolportování a propagaci časopisu. Vskutku nespočet byl těch, kteří si uvědomovali, jak moc je důležité mít vlastní časopis komunistické mládeže a byli ochotni jej různými formami podporovat.
Historie Mladé pravdy začíná bojem proti restauraci kapitalismu, privatizaci, útokům na sociální práva mládeže. Mladá pravda byla jedním z periodik, které se jednoznačně vyslovily proti členství České republiky v agresivním paktu NATO a následnému zločinnému útoku na tehdejší Jugoslávii. Velkou roli sehrála Mladá pravda v období během zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v Praze, kdy nejen přinášela informace o skutečném charakteru těchto imperialistických institucí, ale objektivně zpravovala i o protestech a demonstracích, které se v České republice uskutečnily. Mladá pravda dále svedla úspěšně několik ideových bitev se stoupenci zavedení školného na státních a veřejných školách, byla jednou z mála tiskovin, které z principielních pozic vystupovaly proti členství naší země v Evropské unii a s plným nasazením bojovala proti agresím v Afghánistánu a Iráku a účasti České republiky na nich. Byla to právě Mladá pravda, která jako jeden z prvních informovala o snahách o vybudování vojenské základny USA na našem území a plně se zapojila do mohutného hnutí, které tyto plány smetlo. Důležitá byla role Mladé pravdy v boji proti antikomunismu, fašizaci a konkrétně proti zákazu mladých komunistů, za legalitu KSM.
Časopis mladých komunistů a komunistek Mladá pravda čelil za dobu své dosavadní existence mnoha problémům. Sám mohu vzpomenout na různá trestní oznámení (např., které na mě jako šéfredaktora podala tehdejší senátorská antikomunistická dvojka Jaromír Štětina a Martin Mejstřík), opakované mediální útoky na jeho komunistický charakter, skandální a nebezpečné snahy komunistobijce Vladimíra Hučína spojovat Mladou pravdu s bombovými útoky na Přerovsku, manipulační pokusy ohledně údajného vládního finančního dotování našeho časopisu v době Topolánkovy vlády či několikrát opakované úsilí o vydávání časopisů se stejným či podobným jménem (někdy jako parodie, jindy jako plagiát a snaha o diskreditaci Mladé pravdy a KSM). Není náhodou, že se právě náš časopis stal terčem těchto útoků. Byla to totiž právě Mladá pravda, která navzdory řadě objektivních i subjektivních problémů vždy stála zcela otevřeně na straně většiny mládeže – studentů, učňů, mladých pracujících a nezaměstnaných. Je ke cti Mladé pravdy, že všechny tyto ataky, a to ve i velmi složitém období ne zcela dávné ilegality KSM, přečkala.
Jsem opravdu hrdý, že i já jsem se mohl v uplynulých letech v čele Mladé pravdy na bojích, které vedla, podílet. I proto jsem rád, že se Ústřední rada KSM letos únoru v rámci obměny Redakční rady časopisu rozhodla pro předání šéfredaktorské pochodně Mladé pravdy právě Ctiradu Musilovi. Jsem přesvědčen, že nové vedení i jím připravované změny budou ku prospěchu Mladé pravdy i všech, jejichž zájmy dlouhá léta hájí.
V současné chvíli máme jen málo takových nástrojů jako je náš tisk. Jsem přesvědčen, že komunistický tisk je nezbytný pro úspěch našeho zápasu. Je důležitým úkolem jej nejen bránit a hájit, ale také podporovat, rozvíjet, rozšiřovat a propagovat. Naší zbraní je pravda, využijme ji.
Milan KRAJČA, šéfredaktor časopisu Mladá pravda v letech 2002 – 2011
(publikováno v časopise Mladá pravda č. 3/2011)
