Těmi je dnešní krize v Sýrii dennodenně interpretována jako »statečný zápas mírumilovné demokratické opozice proti totalitní diktatuře, jehož konec může přinést pouze otevřená, pochopitelně humanitární intervence ze strany Spojených států amerických, Evropské unie a jejich regionálních spojenců«. Jistě ne náhodou připomíná tato propagandistická kampaň ty, které předcházely imperialistickým agresím proti Jugoslávii, Afghánistánu, Iráku nebo Libyi.

O mírumilovnosti syrské opozice si přitom lze, zvláště po nedávných krvavých teroristických útocích, dělat iluze jen těžko. Odmítnutí demokratických reforem, které se v Sýrii v posledních měsících uskutečnily, například zrušení padesát let trvajícího mimořádného stavu, zavedení nové ústavy, schválení zákonů o politických stranách, tisku a pokojných demonstracích, také svědčí o jejím charakteru.

Že v rámci této opozice stále více dominují reakční islamistické síly, považující svůj boj proti syrskému sekulárnímu státu a příslušníkům jiných náboženství za »svatou válku«, je den za dnem zřejmější.

Zahraniční zájem na krizi v Sýrii a podpora protivládních sil je již nyní více než patrná. USA, za vydatné pomoci své předsunuté základny Izraele, usilují o plnou kontrolu na zdroje energie bohatého regionu a snaží se získat předpolí pro útok na Írán. EU, reprezentovaná bývalým koloniálním pánem Sýrie – Francií, nezůstává pozadu a žádá podíl na budoucí kořisti. Expanzechtivé Turecko i reakční monarchie Perského zálivu jsou přitom imperialismu věrnými spojenci.

Tyto zájmy dnes prosazují nejen přes embargo, propagandistické kampaň plnou lží a manipulací, úsilím o mezinárodní izolaci Sýrie a výhružky, ale také skrze štědrou podporu ozbrojeným opozičním skupinám ve formě ohromného přísunu peněz, dodávek zbraní i přítomnosti zahraničních vojáků.

Snaha imperialismu je zřejmá - stupňovat krizi v Sýrii a vytvořit tak záminku pro otevřenou agresi vůči této zemi. Proti takovému vývoji se však staví stále více mírumilovných lidí po celém světě.

Jasný nesouhlas deklaruje také Komunistická strana Čech a Moravy, která i v případě Sýrie potvrzuje svou dlouhodobou politiku respektování suverenity zemí, nezasahování do jejich vnitřních záležitostí a práva každé země na volbu své cesty rozvoje v souladu s přáním většiny obyvatel. Komunisté jednoznačně říkají, že právo rozhodnout o budoucnosti Sýrie má jen a pouze syrský lid. Společně s dalšími odmítají jakoukoliv zahraniční politickou či vojenskou intervenci v této zemi a volají »Ruce pryč od Sýrie!«.

Milan KRAJČA, člen Ústředního výboru KSČM

(publikováno v českém levicovém deníku Haló noviny dne 12. června 2012)