„Je zcela zřejmé, že výsledek referenda, tedy rozhodnutí Britů odejít z EU, způsobí celou řadu nám v tuto chvíli ještě ne zcela známých problémů jak samotným Britům, tak i celé Evropské unii. Myslím si, že je možné na základě výsledků hlasování očekávat požadavky o odtržení od Velké Británie ze strany Skotska nebo Severního Irska.
Co se týče významu EU, patřím k lidem, kteří nezapomínají, proč vznikla, a to sice jako reakce na dvě světové války, proto mám určité obavy, co dnešní rozhodnutí může spustit. Obávám se také ekonomických dopadů, které se jistě projeví, byť věřím, že v delším horizontu se ekonomická situace srovná.
Je třeba očekávat, že brexitu zneužijí některé politické síly v řadě evropských zemí, které sice nemají vlastní reálnou vizi, jak vést stát, ale o to více křičí. To pokládám za významné riziko.
V případě, že by rozpad EU pokračoval, tak se s ním snadněji vyrovnají velké země. Pro ty malé by odchod byl daleko riskantnější, protože by beztak z důvodu velké hospodářské provázanosti globalizovaného světa zůstaly ve vlivu velkých mocností, nádavkem by však mohly přijít o pojistky nezávislosti a suverenity a výhody plynoucí z členství v integračním celku.
Rozhodnutí Britů je nicméně třeba respektovat a na situaci patřičně reagovat. Kolik problémů vystoupení Británie přinese, zatím neumím zcela odhadnout. Dojde jistě k tomu, že po odchodu Británie, která také financovala chod EU, bude třeba změnit struktury, systém řízení. Musí se snížit výdaje na samotnou správu Unie. Poučení, které bychom si měli vzít jako členové EU, je následující: méně zásahů ze strany Bruselu do organizování činností dopadajících na jednotlivé členské státy a jejich občany.
Určitě nepatřím mezi ty, kteří by teď volali po urychlení integrace. Teď je třeba unii „zfunkčnit“ a polidštit. Tedy přijímat méně směrnic a doporučení, tedy zbytečných regulací, které se snaží lidem vnucovat něco, po čem netouží. To proto, abychom nezničili hlavní myšlenku EU, tedy takzvané čtyři svobody – volný pohyb osob, zboží, služeb a kapitálu.
Přeji si, aby rozvod proběhl seriózně, podobně jako rozpad Československa (ač jsem sám nebyl jeho stoupencem, naopak). Zároveň však připouštím, že tentokrát je situace podstatně složitější.“
