Důvodem předložení novely zákona o dani z přidané hodnoty vládou do Poslanecké sněmovny v srpnu loňského roku bylo zapracování směrnic Rady Evropské unie. Nebudu je tu vyjmenovávat, máme je v řadě podkladových materiálů, které jsme dostali. Návrh této novely byl připraven v 1. pololetí loňského roku. V listopadu bez vážnějších problémů a složitých nějakých jednání Poslanecká sněmovna návrh napříč politickým spektrem schválila, a to schválení bylo velmi výrazné – ze 154 pro 142, proti nula. Tady bych udělala malou poznámku – asi přece nepodezíráte všechny poslance ze středolevého spektra a já si dovedu představit i z toho středového a pravého spektra, že by bývali chtěli řešit ten problém, který je dneska předmětem sporu. Kdyby ho chtěli řešit, tak o něm budou diskutovat. A diskuze a jednání bude jistě náročné. Nepřijde vám – prostřednictvím předsedajícího – nefér – házet toto na jednu osobu anebo jenom na úzkou skupinu lidí?

Přátelé, kolegyně a kolegové, vždyť to není první přehlédnutí. Nedávno přece soudy řešily pochybení, které mohlo znamenat výpadek sociálního pojištění pro Českou správu sociálního zabezpečení ve výši 100 mld. korun. Víme, jak se to narodilo, rychlou novelou od tehdejšího ministra do našeho výboru a sem do Senátu. Takových pochybení v demokratických parlamentech je více a není důvod, že by se parlamenty za to měly stydět, samozřejmě měly by dávat pozor, aby se to neopakovalo, protože každá lidská bytost je bytost omylná. Pak se nedivme, když to takto zneužijeme, že to jinde použijí občané a zcela zákonitě kdy se nám to možná každému z nás nejméně hodí. Ono platí, s čím kdo zachází, s tím také schází. 

Další věc v této problematice je ta, že při projednávání a následně možno říci, že i zde v Senátu o zatížení zaměstnaneckých benefitů, neboli zaměstnaneckých výhod nepadla prakticky ani věta. Ani věta. Jestli se dneska tvrdí, že to věděl pan Kalousek, tak připouštím, že to věděl, protože byl vlastně autorem této novely, ale nevěřím – prostřednictvím předsedajícího – panu Kuberovi to, co tady řekl začátkem, že on to také věděl, protože jsem přesvědčen, že kdyby to věděl, tak že s plnou odpovědností pro novelu hlasoval, protože by se mu splnil velký sen prostě zvrátit nebo nějakým způsobem zhoršit postavení zaměstnanců a možná i jejich odborových organizací. (Protesty z míst senátorů ODS). Nezlobte se, že spekuluji, protože tady bylo spekulováno ve vystoupení pana kolegy Kubery mnohokrát a mnohokrát a moje jménu tu padlo také mnohokrát. Dávejme všem stejné možnosti.

Samozřejmě, že jsem přesvědčen, že o tom nevěděla drtivá většina senátorů a nepodezírám pana zpravodaje Pakostu, že nás chtěl vystavit omylu jako zpravodaj, když o tom neřekl ani jedno slovo. Toho nepodezírám. Já věřím, že se zhostil své úlohy zpravodaje tak jako každý jiný a že vycházel z procesu projednávání ve sněmovně a k tomu, co měl dostupné. Prostě nespekuloval, nehledal a detailně neporovnával s platností zákona o DPH v té době účinného. Pokud by tomu bylo naopak, tak musím říci, že nedostál své povinnosti zpravodaje, aby uvedl věc na správnou míru, protože když se podíváte na návrh, tak všude se hovoří pouze a jen o technokratické novele a nebylo řečeno ani koruna dopadu plusových nebo minusových do veřejných rozpočtů.

Já dokonce chci také říci, že návrh novely o DPH, který jsme tady v říjnu – pardon – v prosinci projednávali, nebyl součástí Janotova balíčku, tak zvaného balíčku ke stabilizaci veřejných rozpočtů. Ten byl dříve, ten jsme tu projednávali v říjnu. Řada lidí, zákonodárců z rozhovorů, které jsem s nimi vedl, si to směšoval nebo si to pletl. Takže také tento návrh nebyl vůbec promítnut do státního rozpočtu pro příští rok. A teď takové to hledání, kolik to bude stát, nebo nebude stát, kde se to objeví nebo neobjeví je naprosto bezpředmětný, protože skutečně se to netýkalo vůbec přípravy a schvalování státního rozpočtu pro rok 2010. 

Znovu říkám – a najděte mi to, v jakékoliv předkládací zprávě – že by tam byla nějaká zmínka, že ta novela má nějaké věcné finanční dopady. Tam je hovořeno pouze – v předkládacích zprávách, v době, kdy jsme to tady projednávali a v Poslanecké sněmovně před námi – o technokratické, technické a harmonizační novele. Já jsem si záznamy vystoupení všechny prošel. Po zjištění, co se vlastně přijalo – a bylo to koncem prosince, kdy první signály přišly – aspoň podle mých informací – z finančních úřadů, z ministerstva financí z důvodu, že se nevědělo, jak budou v budoucnu s tímto rozhodnutím nakládat, protože velký problém je, jak přistoupit k ceně v čase a místě obvyklém na území republiky, kde jsou ceny v oblasti benefitů a jiných záležitostí velmi rozdílné, tak se tedy začalo o tom diskutovat a zjistilo se, co vlastně se v Parlamentu přijalo. Já jsem přesvědčen, a pokud to každý chce mít srovnané sám se sebou, tak platí to, že jsme jednali – a já osobně také – v dobré víře a že buď neúmyslně anebo možná od někoho úmyslně, jsme byli – a já osobně také – vystavení v omyl. Přece kdo zná postoje levice a kdo zná i postoje třeba moje, tak ví, že kdyby to bylo jinak, že bychom také k tomu zaujali jasné stanovisko. 

Jestli chceme na tomto rozehrávat a sbírat politické body, tak neříkejte, že to je naše hra před volbami, to je hra úplně někoho jiného. My z toho předvolební téma dělat nechceme. (Projevy posměchu v sále.) 

Bylo uzavřeno několik dohod k nápravě k této věci, k tomuto pochybení v únoru, začátkem února – 7. 2. – pardon, začátkem února na jednání Rady hospodářské a sociální dohody byla bez problému na návrh zaměstnavatelů a zaměstnanců přijata dohoda, že problém se vyřeší a že se chyba odstraní. 7. 2., prosím poslouchejte, kdo chcete skutečně slyšet a vycházet z jasných faktů. 7. 2. předseda vlády Jan Fischer v pořadu Otázky Václava Moravce k této problematice řekl – budu přesně citovat, i když je to kostrbatá věta, budu ji přesně citovat: Problém, kdy prostě všichni, kteří v tom procesu běželi, tak tento fakt prostě v podstatě v technokratické novele, někdy v létě loňského roku přehlédli. 

Můžete osočovat ty, kteří si tohoto nevšimli. Jsem přesvědčen, že si toho nevšimli všichni. Ale myslím si, že pan předseda vlády Fischer určitě neměl žádný politický zájem ve prospěch toho nebo onoho. A samozřejmě, že to, co se stalo nám, se stalo i některým členům vlády, a já je za to nekritizuji. Byla to novela připravená předtím.

Dne 10. února 2010 za účasti předsedy vlády, ministra financí, představitelů, konkrétně předsedů klubů politických stran ODS a ČSSD v Poslanecké sněmovně došlo k dohodě, která byla medializovaná, že se tento nedostatek, pochybení, které tam bylo uznáno, že to byl omyl, pozměňovacím návrhem změní. Tento pozměňovací návrh tam byl předložen a ukázán a byl nad tím souhlas. 

Nebylo bohužel vinou těch, kteří na to nejvíce čekali, že došlo v PS k tomu, k čemu došlo. A já si tu nebudu přihřívat politickou polívčičku a opakovat a mohl bych o tom mít možná desetiminutový nebo hodinový referát, co se tam dělo a kdy se tam dělo a kdo jak vystupoval. To dělat nebudu, ale prostě se to neprojednalo, i když tam byla dohoda. Byla tam dohoda!

Pak se stalo to, co se stalo, že narostlo napětí a ti, co na to čekali, zejména odboráři z odborových svazů dopravy, ale i z jiných svazů, prostě neuvěřili tomu, že Sněmovna je schopna slib, který jim dala 10. února 2010, aspoň reprezentací těch nejsilnějších klubů, splnit a obrátili se na vládu s určitou pohrůžkou možnosti stávky, aby to řešila jinými vlastními prostředky.

Jestli se někomu zdá, že to je nepřiměřené, tak ale musí přemýšlet o tom, proč se nepodařilo naplnit předchozí slib, který by tuto problematiku vůbec nepřivodil, to znamená, že by to nehrozilo.

Já jsem samozřejmě očekával, že ta věc bude bohužel narůstat. Zatímco ještě začátkem února se zdálo, že tuto iniciativu projevují svazy v dopravě, kde je jich převážná většina mimo Konfederaci, které já předsedám, ale vážení, já jsem dostal začátkem tohoto týdne rychlý průzkum, který si udělal Odborový svaz Kovo, který byl ze začátku velmi zdrženlivý, a z poměrně malého vzorku zaměstnanců už v tuto dobu zjistili, že devět firem se 6 tisíci zaměstnanci částečně přeneslo tyto dopady na zaměstnance, zejména ve zdražení stravenek a že tak, jak budou nabíhat termíny ukončení platnosti kolektivních smluv a bude se jednat o dalších kolektivních smlouvách, teprve lidé se začnou seznamovat s tím, že se tyto věci, týkající se přechodného ubytování, dopravy do zaměstnání, stravenek, rekvalifikací, vzdělávání, se jim prostě zdraží, protože některé firmy, říkám to nerad, vím, že už na to nemají, protože hospodářská krize je vyčerpala. 

Nevím, jak je upřímné od těch, kteří to odmítají vyřešit a vrátit zpátky, když tady před rokem tak horlivě bojovali za to, abychom snižovali firmám náklady, a nyní se tady mrknutím oka, resp. jedním pochybením tyto náklady zvyšují.

Tolik k proceduře.

A nyní mi dovolte několik poznámek k problematice věcné. Věcná problematika. Znovu opakuji, že na podzim v Poslanecké sněmovně, ani v prosinci zde v Senátu, nebyla předmětem jednání. Přistoupili jsme k tomu jako k technické harmonizační novele. Snaha obhájit věcnou změnu zatížení benefitů DPH je zavádějící a myslím si, že se mělo tehdy otevřeně uvést, že se za tím stojí a že to je účel té novely. A nejednalo se o tom ani ve vládě, ani v Radě hospodářské a sociální dohody, kam takovéto otázky vláda většinou podstupuje, nejednalo se o tom v PS ani v Senátu. Buď se to nevědělo, o tom jsem já přesvědčen, anebo se to zamlčelo. Ale kdyby se měli právní normy projednávat tím, že se budou podstatné věci s dopady na občany zamlčovat, zatajovat, jedna skupina před druhou, varuji, aby se to nestalo metodou práce zákonodárných sborů, protože si myslím, že to už by byl poslední hřebíček do rakve naší parlamentní demokracie.

Co se týká samotných benefitů. Benefity nebo zaměstnanecké výhody jsou na našem území od Rakouska-Uherska. Kdyby tu byl pan kníže Schwarzenberg, tak by jistě řekl, že i na jeho panství za jeho předků benefity byly. Nejenom z veřejných prostředků. Jestli si pamatujete, bývala vždy definitiva a definitiva je určitým typem i benefitů. Vážení, přemýšlejme o věcech, neuchylujme se k jednoduchým argumentacím.

Benefity jsou samozřejmě rozdílné, ale co je rovné. Vždyť přece víme, že mzdy také nejsou rovné a ani nebudou, a já nevolám po tom, aby byly rovné. Ale pravda je, že ani benefity nejsou rovné. 

U benefitů je samozřejmě zajímavá pro zaměstnavatele i zaměstnance daňová výhodnost. Ale tato daňová výhodnost je definována. Když jsem se díval zpátky, tak je definována právě zájmem společenského zájmu a i státního zájmu. Protože například to, aby byly přechodné ubytování, doprava na přechodnou práci nebo závodní stravování společenským zájmem, protože teplá strava z medicínského hlediska má zajisté kladný přinos.

Jenom rychle připomenu některé benefity, protože se někdy problematika zužuje jen na režijní jízdenky. Za benefity se považují – a také to funguje v rozdílné míře v jednotlivých organizacích a firmách – přechodné ubytování. Tady chci upozornit, že v době hospodářské krize, v době, kdy se skloňuje mobilita pracovní síly, zdražovat náklady na přechodné ubytování firmám a tím zaměstnancům je, myslím, cesta hlavou proti zdi. Naopak si myslím, že by se mělo jít opačně. Zrovna tak je to u dopravného, je to u závodního stravování, je to u vzdělávání, doškolování, rekvalifikacích firemního typu. Řada nejvíce produktivních firem, s největším nárůstem produktivity práce, právě v této oblasti realizuje velké projekty. Jsou to dětská zařízení pro děti zaměstnanců. 

Víte, že dneska se napříč politickým spektrem hovoří o tom, že by se měly motivovat firmy, aby tuto záležitost opět řešily. Je to rehabilitace pracovní síly a jsou to i ty režijní jízdenky a samozřejmě mnoho dalších forem. 

Ale chci připomenout, že to je vždycky záležitostí především toho zaměstnavatele, ať už je to soukromá sféra, veřejná nebo státní, je to jeho záležitostí, zda-li tomu požadavku nebo zvyklostem vyhoví či nevyhoví, protože se to samozřejmě odvíjí od jeho potřeb a od jeho možností. 

Je to předmětem kolektivního vyjednávání, ale je to i předmětem úpravy ve vnitřních předpisech, tam, kde se kolektivně nevyjednává.

Je samozřejmé, že rozsah režijních jízdenek, tak jako ostatních benefitů, je předmětem dohody ve firmě. Je pravda, že režijky a další benefity mohou dál být, akorát že budou pro ty, co je poskytují, dražší o 20 % a je samozřejmě obava, a už se to také ukazuje, že se buď část nebo celý rozsah přenese v době hospodářské krize na zaměstnance, v době, kdy se propadají objemy vyplácených mezd, v době, kdy stagnuje poptávka, resp. se poptávka propadá, obchody jsou plné zboží a my ekonomiku můžeme tímto jenom zase o nějakou desetinu možná srazit dolů. 

Občas slyším, že benefity ve firmách v jiných organizacích nemají. Ano, vím to, a to není věcí nás zákonodárců, to je věcí situace těch firem, že některé firmy mají malý rozsah benefitů. Ale jiné firmy mají větší rozsah benefitů a souvisí to s jejich prosperitou, ale ony zase mají třeba vyšší mzdy, protože tam jsou více kvalifikovaní lidé, nebo méně kvalifikovaní, mají třeba vyšší mzdy. To je prostě těžko rozdělovat a dělit společnost na benefitech. Společnost by se neměla dělit ani na mzdách, ani na benefitech. Bylo by dobře, abychom tomuto nepropadali. 

Jsou někdy benefity, o kterých si zaměstnanci nebo lidé ve firmách ani neuvědomují, že jsou to benefity, protože jsou tam tak dlouho navyknuté a tak dlouho zavedené, že se to prakticky neví. 

Jinak, co se týká režijních jízdenek, znovu chci zvýraznit, že to je věcí dopravců, a také bychom si měli uvědomit, že režijky, to, co se deklaruje, kolik je jich, ale otázkou je, jak by se definovala cena v místě a čase obvyklá, protože pouze nepatrná část, malá část režijek se využívá, neboť v některých oblastech ani třeba na dráze, protože dráha tam není a lidé nepoužívají k dopravě České dráhy, ale používají třeba normálně hromadnou autobusovou dopravu. 

Víte, je to jako s výhodami nás zákonodárců. Obdobou těchto režijek je naše dopravné. Ale drtivá většina z nás ho nevyužívá nebo ho nikdy nevyužila. A zčásti obdobně je to i u režijních jízdenek na drahách. 

Je samozřejmé, že když se v této době historické právo, které je od c. k. Rakouska, chce zrušit a není pro to pádný důvod, tak to musí zákonitě vyvolat negativní odezvu. 

Chtěl bych říci, že benefity všude na světě a zejména v Evropě, ale i v USA, jsou součástí toho, co se nazývá firemní kultura a toho, co se nazývá společenská zodpovědnost firem za skloubení pracovního a rodinného života. Je to znakem vyspělosti civilizace, ve které žijeme. A prosím proto, abychom zvážili, nebo někteří, kteří obhajují toto zrušení, jestli se vydali správným směrem. Já si myslím, že naprosto chybným směrem. 

Chtěl bych připomenout, že tady se hovoří o benefitech a hledají se nějaké podklady, aby se veřejnosti sdělilo, co to všechno bude stát státní kasu. Znovu říkám, největší objem benefitů se vyplácí v soukromém sektoru, ne v organizacích, které jsou placeny z veřejných zdrojů. Nejsou to jenom ty režijky, ale, vážení, nejsou určitou formou benefitů i opatření, která se tady historicky zejména od roku 1990, ale i výrazně v posledních letech, uvedla v život, jako jsou odpočty z daní právnických osob, když naše míra zdanění je 19 %, ale faktická míra zdanění poté, co se uplatní všechny možnosti snížení daňového základu, je v ČR 14 %, reálná míra zdanění je 14 %. Je to tak.

Dále jsou to věci týkající se paušálů osob samostatně výdělečně činných, které jsou ve výši v průměru 60 %, ale někde až 80 % se může snížit základ. Já to nenapadám, protože to samozřejmě řadě lidí vyhovuje. Ale v tom se skryje, vždyť to přece víme, řada věcí, které mají de facto obdobné poslání, jako mají paušály u zaměstnanců.

V poslední době chci připomenout DPH na automobily, předtím to bylo s mřížkou, nyní už je to bez mřížky. Ty auťáky jsou prostě pro určité skupiny o 20 % levnější. A nejsou používány jenom k výkonu povolání nebo podnikání. 

Vždyť přece víme, že jsou používány i k účelům rodinného zajištění a dalším a dalším. To jsou daleko větší objemy peněz. 

Pět tisíc na benzín. To jsou změny, o které stát přišel v posledních obdobích. Prostě těch 20 % tam jde dolů. To je skutečnost. A zrovna tak je to u benzínu pět tisíc korun, a další a další věci.

Já to tady neříkám proto, že bych k tomu přikládal návrh, aby se toto rušilo. Říkám to zde jenom pro to, že bychom si možná s určitou pokorou měli uvědomit, že jdeme pouze a jen směrem k jedné skupině, k té, která je nejpilnějším, nejlepším daňovým poplatníkem, a to jsou zaměstnanci a jejich zaměstnavatelé. Tam je nejčitelnější, řekl bych objemově nejvýznamnější zdanění, a tam to chceme zatížit a jinde se tváříme, že tam žádné výhody nejsou. Není to pravda, je to lež. 

Chtěl bych znovu vyzvat k tomu, aby se z toho nedělalo předvolební téma. Já jsem se v té akci jako předseda odborové Konfederace přímo neangažoval. Byl jsem samozřejmě informován a rozhodnutí bylo odborových svazů dopravy, a od nich vám mohu vzkázat, že nemají žádný zájem, aby to bylo věcí před volbami a byly by rády, kdyby se to vyřešilo v tuto dobu. Věřte mi, že je to od nich míněno zcela upřímně. 

Proto navrhuji, abychom předložený vládní návrh schválili. 

A ještě mi dovolte několik poznámek k tomu, co tady bylo řečeno. Myslím si, že zpochybňování toho, že vláda použila institut legislativní nouze, není namístě, protože nebezpečí stávky skutečně hrozilo a vláda chtěla zabránit určitým možným dopadům z toho. A legislativní nouze je namístě, a zejména, když legislativní nouzi porovnám, resp. kdy byla použita v minulosti. A podívejte se, za jakých vlád byla použita legislativní nouze. Ty precedenty jsou tam naprosto zřejmé. Nyní tady moralizovat, že to je použito neadekvátně, je účelové použití. Podívejme, kdy byla legislativní nouze použita v minulosti.

Dále bych chtěl říci to, co tady bylo řečeno k paní Vondrové ze strany pana Kubery. Ona mi volala zděšená, že vůbec s žádnými novináři na takové téma nehovořila. Mně se to stalo také. Je s podivem, jak některé sdělovací prostředky nám dávají do úst věci, o kterých vůbec nebyla řeč. Ona o tom informovala i pana premiéra a nepřeje si, aby její osoba a slova, která neřekla, byly takovým způsobem prezentovány.

Co se týká stávky. Stávka je věcí svobodného rozhodnutí občanů. O tom, jestli stávka je nebo není v souladu, jestli je použita přiměřeně nebo nepřiměřeně, to rozhoduje pouze a jedině soud. To nerozhoduje pan kolega Kubera, zaplaťpánbůh, že zatím nerozhoduje pan kolega Kubera, doufejme, že nám to vydrží. 

A poslední poznámku. Byly tady dokonce řečeny urážky právě kolegou Kuberou k osobě Vladimíra Špidly. Já jsem velice smutný, kam až někteří naši kolegové klesli, a domnívám se, že to není cesta, kterou by měl Senát v budoucnu pokračovat. 

Já si myslím, že cestou je věcná diskuse, a znovu říkám, věcná diskuse k tomu, co bylo do zákona dáno, neproběhla, a myslím si, že neproběhla proto, že to drtivá většina zákonodárců prostě z tisku běžnou praxí, kterou k tomu přistupuje, běžnou praxí zpravodajů, to tam neshledala. Já jsem si, znovu říkám, dobře přečetl záznamy, vystoupení, mám je tady u sebe, mohu z nich citovat. Hovořilo se vždycky o technické harmonizační novele. Děkuji za pozornost.