Vážení účastníci odporu proti srpnové okupaci v roce 1968, vážení ústavní činitelé, dámy a pánové!
Dnes jsme se sešli na tomto více než symbolickém místě, abychom společně uctili památku československých občanů, kteří se postavili na odpor vojskům Varšavské smlouvy v roce 1968 a abychom si připomněli tuto pro naši zemi tak tragickou událost.
Celá země v té době žila společenskými změnami a podporovala jejich nositele a představitele státu. I když se dnes mohou tehdejší snahy o reformu systému jevit jako nedostatečné či pomýlené, je třeba připomenout, že měly opravdu masovou podporu obyvatel. O to větší pak bylo překvapení a zklamání z invaze vojsk Varšavské smlouvy.
Lidé spontánně demonstrovali svůj odpor k okupaci všemi způsoby. Na prvním místě je třeba vzpomenout občany tehdejšího Československa, kteří se jak zde před budovou Československého rozhlasu, tak na jiných místech Prahy a na dalších místech země postavili okupantům na odpor, za což mnozí zaplatili cenu nejvyšší. Jejich památku uchovejme dobře v naší historické paměti a vzdejme jim z tohoto místa hold.
Připomeňme a oceňme také odvahu pracovníků tehdejšího Československého rozhlasu a Československé televize, kteří v této nelehké době objektivně informovali občany o probíhajících událostech, i když byli bezprostředně ohroženi okupační mocí. Obzvlášť je nutné nezapomenout na ty, kteří na tomto místě padli, když se snažili zabránit sovětským vojákům v obsazení budovy rozhlasu.
Letošní rok je rokem výjimečným, protože si v něm připomínáme nejen tuto, ale i další přelomové události našich moderních dějin, často provázené strastmi a oběťmi našich rodičů a prarodičů. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá stoleté výročí vzniku Československa a naší samostatnosti. Tehdy byla naše republika a demokracie na samém počátku a její vznik rozhodně nebyl snadný, první světová válka, která jí předcházela, a boje legií a další konflikty si vyžádaly mnoho životů. Podařilo se pak vybudovat novou, fungující, demokratickou republiku, která však byla zničena po pouhých dvaceti letech, kdy byly rozvoj státu a demokracie brutálně zastaveny okupací vojsky nacistického Německa. Nikdo tenkrát netušil, že za 30 let přijde okupace znovu, tentokrát však z druhé strany, z východu. Tyto události dokazují, že svobodu a demokracii je velmi těžké vybojovat a možná ještě těžší udržet.
Brzy tomu bude již 30 let, kdy žijeme bohudík opět v demokratické a svobodné zemi. Jistě, ne se vším můžeme být spokojeni, ne všechna očekávání se podařilo naplnit. Řadu věcí je nutno řešit. Na druhé straně můžeme zaznamenat, že dochází i ke zneužití s demokracií přicházejících svobod a možností, kterému se ne vždy umíme efektivně bránit. Sem patří například záplava informací a sdělení všeho druhu, kterými jsme zahrnováni ze všech stran, a je velmi obtížné se v nich orientovat.
Právě rok 1968 ukázal, jak zásadní pozitivní význam a roli mohou v kritických chvílích života společnosti sehrát veřejnoprávní média. Vezměme si z této naší nedávné historie poučení a vnímejme jejich poslání pod tímto úhlem pohledu a v této historické souvislosti. Uvědomme si, jak významná je úloha veřejnoprávních médií, dnes o to významnější v záplavě nejrůznějších dezinformací, často účelově formovaných sdělení, jichž jsou některá elektronická média plná. Považuji proto různé pokusy o diskreditaci veřejnoprávních médií, ať Českého rozhlasu, České televize či České tiskové kanceláře, za nepřijatelné, neboť bez nich bychom zůstali odkázaní pouze na soukromá média a jejich zdroje, a jen obtížně bychom rozlišovali objektivní a účelové informace.
Objektivita podávaných informací musí být samozřejmostí, neboť na takové máme všichni právo.
Žít v demokracii není vždy úplně snadné, tvoří ji lidé a ti jsou omylní. Ne vše a vždy se povede k plné spokojenosti. To však neznamená, že bychom měli od základů demokracie ustupovat. Připomeňme si, jak se k této věci vyjádřil náš první prezident, Tomáš Garrique Masaryk: „Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat tyto nedostatky, ale nikoliv překonávat demokracii.“