Smutn&#253; konec reformn&#237;ch experimentů

Milan Štěch

"Slušně, ale důrazně."

Když objem produkce zboží a služeb srovnal s výsledkem stejného období loňského roku, tak konstatoval fakt, který odbory prognózovaly a intenzivně na něj  upozorňovaly vládu M. Topolánka nejméně od října 2008. Fakt,  že české hospodářství čeká  hluboký propad.   Údaj o poklesu hrubého domácího produktu (HDP) o 4,9% je prakticky totožný s tím, co odborová centrála, a později i ekonomičtí experti ČSSD očekávali,  když varovali před některými experimenty, které vláda prosazovala.    Co se skrývá za údajem  o poklesu HDP o 4,9%? Především to, že zejména průmyslové firmy omezují výrobu, protože na své produkty nemají kupce a stěží shánějí u bank úvěry, aby mohly zboží vyrábět na sklad a čekat na tržby kdovíjak dlouho. Proto ani ty velké nepožadují po svých tradičních dodavatelích subdodávky, omezují spotřebu elektrické energie, neobjednávají si přepravní kapacity, neshánějí se po čerstvých absolventech škol. Prodlužují termíny dodávek od kooperujících firem, vyhlásily celozávodní dovolené již dlouho před prázdninami, a vůbec šetří, kde se dá, včetně mezd. Je to vidět na prodlužujících se frontách na úřadech práce, ve zvyšování žádostí  o pobyt v azylových domech (kde jinde se také mají zejména zadlužené matky s malými dětmi schovat před vymahači dluhů a exekutory), v propadu zájmu o tuzemské i zahraniční dovolené, poloprázdných kempech, ale i obchodech, restauracích a v odbytu zemědělských produktů.   Ano, z Toskánska to tak hrozně nevypadá. A už vůbec není nutné nikomu dnes vysvětlovat, že právě před rokem, kdy tehdejší Topolánkova koaliční vláda spolu s dnešním neformálním vůdcem TOP 09 exministrem financí Miroslavem Kalouskem sestavovali vítězný státní rozpočet, který místo pětiprocentního poklesu počítal s pětiprocentním růstem ekonomiky, sestavovali cestu do pekel. Místo, aby posílili příjmovou stranu rozpočtu a vytvořili si potřebné rezervy pro nárůst výdajů pro posílení investiční činnosti státu a obcí a sociální sítě tolik  potřebné v krizové situaci, udělali pravý opak. Příjmy populisticky nadhodnotili a dále snižovali daň a pojištění zejména těm nejbohatším. Lhát se nevyplácí – už teď v rozpočtu je díra skoro sto miliard korun a rychle se zvětšuje a jak oznámil nedávno současný ministr financí Janota, dosáhne pravděpodobně jak letos, tak příští rok 230 miliard Kč. To je největší schodek ve státním rozpočtu. Samozřejmě, že svůj nezanedbatelný podíl na výrazném zhoršení výkonnosti českého hospodářství a nárůstu státního dluhu má světová hospodářská krize, ale skutečnost, že naše země se z úrovně jedné z nejrychleji rostoucích ekonomik v EU dostala během 3,5letého vládnutí pravicové koalice na opačný konec, je smutná, ale pravdivá realita. A to i přesto, že český bankovní systém byl díky předchozím vládám ČSSD očištěn od důsledků privatizačních experimentů vlád Václava Klause a byl v dobrém stavu. Bohužel opět nastal čas pro nápravu. Zpráva statistického úřadu, dokumentující výsledky reformy veřejných financí a jejich dopady do ekonomiky a života běžného občana v podobě, jak byla protlačena bývalou vládní koalicí je pár měsíců před volbami jakýmsi naprosto srozumitelným  kukátkem do budoucnosti.     Milan Štěch místopředseda Senátu PČR a předseda ČMKOS 25.8.2009 <div> </div>