Text otevřeného dopisu:
Vážený pane předsedo vlády,
obracím se na Vás s naléhavou výzvou, aby vláda nečinila žádné další kroky k uzavření smluv s církvemi na základě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi) do doby rozhodnutí Ústavního soudu o návrhu na jeho zrušení. Vzhledem k závažnosti věci tak činím formou otevřeného dopisu.
Jak jistě víte, podala skupina 18 senátorek a senátorů návrh na zrušení zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Návrh byl doručený Ústavnímu soudu 5. února 2013. Navrhovatelé požádali o přednostní projednání věci.
Podle ustanovení § 16 napadeného zákona má za stát uzavřít smlouvu o vypořádání s každou dotčenou církví a náboženskou společností vláda. Návrhy smluv o vypořádání mělo Ministerstvo kultury doručit každé z dotčených církví a náboženských společností do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti napadeného zákona s tím, že smlouva o vypořádání mezi státem a dotčenou církví a náboženskou společností se uzavře do 9 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. do 30. 9. 2013. Uzavřenou smlouvu o vypořádání má vyhlásit Ministerstvo kultury sdělením ve Sbírce zákonů do 2 měsíců ode dne jejího uzavření.
Vláda, která je přesvědčena o ústavnosti zákona, má tak dostatek času pro uzavření smluv s církvemi a náboženskými společnostmi, a nic jí nebrání, aby vyčkala rozhodnutí Ústavního soudu ve věci.
Vážený pane předsedo vlády, obracím se na Vás zejména proto, že ctím Ústavu České republiky. Mám za to, že napadení zákona nejen skupinou senátorů, ale také skupinou poslanců, u Ústavního soudu, a předcházející odmítnutí Senátem Parlamentu, jsou natolik závažnými okolnostmi, které nemohou ústavní činitelé ignorovat. Právě v takových výjimečných situacích je namístě, aby vláda zůstala zdrženlivá, respektovala dělbu mocí a umožnila Ústavnímu soudu rozhodnout.
Nelze také opominout celkovou rozjitřenou společenskou atmosféru, která zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi doprovází. Veřejnost zákon většinově odmítá. Mělo by tak být naší společnou snahou usilovat o společenské zklidnění, porozumění v odlišných občanských a politických postojích, jejich respektování, a nahlédnout na majetkové narovnání především skrze právo a ústavnost.
Pouze Ústavní soud může rozhodnout o ústavnosti či neústavnosti zákona.
Jako předseda Senátu musím také hájit právo senátorek a senátorů na podání návrhu na zrušení zákona a jeho projednání Ústavním soudem, aby výsledkem jeho uplatnění nebyl „akademický výrok“ soudu, neboť obsah zákona napadeného pro neústavnost, byl mezitím kroky vlády „spotřebován“. Vzájemné respektování jednotlivých mocí ve státě a respektování zákazu libovůle pokládám za jedny ze základních principů demokratického právního státu. Výjimečnost věci posuzované Ústavním soudem je dána způsobem narovnání, které zákonodárce vtělil do zákona. Uzavřením smluv mezi státem a církvemi a náboženskými společnostmi dojde v zásadě k jednorázovému naplnění zákonem upravených vztahů a to pravděpodobně nevratně.
Domnívám se, že není pochyb o tom, vážený pane předsedo vlády, že všech popsaných okolností si vláda je a musí být více než vědoma.
Apeluji proto na Vaši ústavní a státnickou odpovědnost, aby vláda činila další kroky k uzavření smluv až po rozhodnutí Ústavního soudu ve věci.
S pozdravem
Milan Štěch
předseda Senátu Parlamentu ČR
