Pane senátore,
Slyšel jsem od zaměstnanců podniku kde jste dělal předsedu odborů,že jste si dost potrpěl na oslovování soudruhu předsedo.Neschází Vám to dnes?
Zajímá Vás také odpověď na tento dotaz? Podpořte dotaz tlačítkem níže a my Vám odpověď zašleme na e-mail. Nicky uživatelů, které zajímá odpověď budou zobrazeny níže.
Prozatím dotaz nikdo nepodpořil. Buďte první! .)
Odpověď
Neschází. A není pravda, že jsem si na to oslovení „potrpěl“, v té době bylo prostě běžné. Předsedou odborů jsem byl zvolen - představte si - na začátku prosince 1989. A stejně tak mě mí kolegové zvolili do stávkových výborů působících v době Sametové revoluce v našem podniku. Myslím, že to vypovídá o tom, že ačkoliv jsem pracoval v ROH a byl jsem členem KSČ, choval jsem se vždy k lidem slušně. Mnoho lidí tak vědělo, že jsem prosazoval opatření potřebná pro zaměstnance a že jsem podstupoval také řadu střetů s tehdejším vedením podniku dosazeným KSČ. Asi dva roky po mém odchodu za mnou přišel jeden bývalý kolega a řekl mi, že zaměstnanci už nenacházejí zastání u vedení. A nebyl to ojedinělý názor. Kdo chce psa bít, hůl si vždy najde. Za své působení ve Škodovce se vůbec nestydím. Zkušenosti, které jsem tam nasbíral, byly pro můj další život, i ten politický, zásadní. O legitimaci člena KSČ jsem se nikdy neopíral i z důvodu svého původu – jsem z rodiny soukromého zemědělce, kulaka. Vždy jsem se mohl opírat jen o výsledky vlastní práce.
M. Š.
