Rád bych předeslal, že jsem proti týrání zvířat. Zákon, který předložila skupina poslanců na základě tlaku ochránců zvířat, má ale několik zásadních problémů.

Předně je třeba říci, že zvířata na českých kožešinových farmách nejsou týrána. Potvrzují to kontroly Státní veterinární správy a sám jsem měl možnost se o tom přesvědčit. To, co překládají aktivisté, jsou v drtivé většině videa a fotografie z jiných zemí nebo z jiného období. Rozhodně nezobrazují aktuální situaci na českých farmách, kterých je mimochodem pouze devět.

Počet zmiňuji schválně. V posledních letech farem postupně ubývalo a je pravděpodobné, že v dalších letech tomu tak bude dále i z toho důvodu, že většinou jde o rodinné farmy, kde starší majitelé nemají nástupce, kteří by po nich farmu převzali.

Je pravda, že člověk dnes nutně kožešinu k životu nepotřebuje. Pokud se však na problém budeme dívat pouze touto optikou, můžeme zítra zjistit, že stejně tak k životu nepotřebujeme maso. Můžeme zakázat chov králíků, protože je chováme na maso, na kožešinu a ještě k tomu jim upíráme volnost a zavíráme je do klecí.

Nemůžeme zapomínat, co by zákaz kožešinových chovů způsobil na trhu s kožešinami. Myslet si, že zákazem farem v podstatě vymizí kožešiny z našeho trhu, je nesmysl. Současná česká produkce tvoří jen zanedbatelný podíl na produkci evropské. To, co nedodají současní čeští výrobci, budou muset dodat zahraniční. A právě tady se otevírá prostor pro výrobce ze zemí, které nevynucují dodržování standardů pro chov zvířat.

V poslanecké sněmovně podám a budu prosazovat můj pozměňovací návrh, který by měl být kompromisním řešením. Nové kožešinové farmy by už nemohly vznikat, ale současní chovatelé by mohli fungovat až do samovolného ukončení jejich činnosti. Díky tomu by se také ze státní kasy nemusely vyplácet vysoké náhrady za ukončení podnikání současným chovatelům.