Proč s takovým nepřívětivým tématem přicházet zrovna před Vánoci? Protože právě s koupí dárku v podobě psího kamaráda úzce souvisí. Při shánění takového dárku bychom měli pečlivě sledovat, z jakého chovu štěně pochází. Pokud se tím bude řídit více z nás, množírny nebudou mít komu štěňata prodávat. Zároveň chráníme sebe i své rodiny před potížemi, které můžou se zvířetem z množírny nastat, a na které upozorňují chovatelé i veterináři. Jde zejména o větší náchylnost k nemocem či vrozené vady a s tím pak související náklady na léčbu, ale jak známe všichni i ze svého okolí především velké trápení pro zvíře i rodinu.
Mimo výše uvedené „opatření“ ze strany jednotlivců, existují i návrhy legislativních nástrojů, které by měly bránit tomuto druhu podnikání. Prvním z nich, který je součástí projednávaného nového veterinárního zákona, je oznamovací povinnost. V současné době mají povinnost oznámit zahájení chovu zvířat pro zájmové účely krajské veterinární správě osoby s živnostenským oprávněním. Ti, kdo živnostenské oprávnění nemají, nepodléhají zákonu a tím pádem ani kontrolám. Záměrem tedy je, aby ti, kdo chovají větší množství fen, museli chov nahlásit krajské veterinární správě. Větším množstvím je pro účely zákona myšleno 5 a více zvířat. Evidence a kontrola chovů by měly zajistit vhodné podmínky pro zvířata i větší jistotu pro případné kupující.
Druhým a podle mého názoru neméně důležitým nástrojem může být čipování psů. Čipování v této chvíli není ze zákona povinné. Nařídit ho mohou obce, které pak evidují zvířata ve svém registru. Někde tedy povinnost čipování platí, někde ne. A zároveň existuje několik vzájemně nepropojených registrů. Čipování tak ve velké části případů postrádá smysl.
Zavedením této povinnosti celoplošně ze zákona, tedy povinného očipování každého psa a jeho zaznamenání do jednotného registru, by se usnadnilo nejen jeho nalézání v případě ztracení, ale nástroj by také mohl výrazně ztížit podmínky pro tzv. množitele. Právě ti totiž těží z toho, že se u nás psi nijak neoznačují a není tak téměř žádným problémem vyvážet je i do zahraničí. Zároveň by bylo snadné dohledat majitele v případě podezření na týrání zvířete. Každý pes by měl jednoduše přiřaditelného majitele. Zní to nadbytečně, nicméně aktuálně tomu tak v realitě není. V případě, že by zvířata nebyla očipovaná, majiteli by hrozily peněžité sankce.
Oba nástroje jsou podle mě správnou cestou, jak se postavit fenoménu množíren, který se u nás nekontrolovatelně rozšířil. Nechceme přece dále být množírnou psů pro celou Evropu. Jedna věc je psy z množíren nekupovat, druhá je dostat pod kontrolu chovy psů a znemožnit dnes v podstatě legální velkochovy s naprosto nevyhovujícími podmínkami. Druhou zmíněnou dokážeme změnit vhodnou právní úpravou, první musíme měnit každý sám.
Psáno pro blog.idnes.cz
