Za křivou přísahu nemusíme vždy považovat pouze  to, když někdo lže

a následně - pro získání věrohodnosti - přísahá, že to, co říká, je pravda.

O křivou přísahu se jedná i tehdy, když někdo přísahá, že bude nějak konat

a následně se jeho konání s předchozí přísahou neshoduje.

          Ano, původně byla přísaha církevní záležitostí a tak se postupně z našeho veřejného života vytrácela. Ale stále ještě přetrvává slavnostní slib – vojenská přísaha.

          Za minulého režimu vojáci naší armády přísahali věrnost své socialistické vlasti, ale jak přísahali vojáci po listopadu?

          V roce 1990 to bylo takto:

 „Já, voják Československé armády, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností slavnostně prohlašuji, že budu věrný Československé federativní republice. Budu vojákem statečným a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských řádů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně          a připravovat se pro ochranu svobody a nezávislosti Československé federativní republiky. Pro ochranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.                                                                                                                                                         Tak přísahám!“ 

 A od roku 1993 takto:

„Já, voják ozbrojených sil, vědom si svých občanských a vlasteneckých povinností, slavnostně prohlašuji, že budu věrný České republice. Budu vojákem statečným          a ukázněným a budu plnit ustanovení vojenských předpisů. Svědomitě se budu učit ovládat vojenskou techniku a zbraně a připravovat se k obraně České republiky a bránit ji proti vnějšímu napadení. Pro obranu vlasti jsem připraven nasadit i svůj život.    

Tak přísahám!“

Ať koukám, jak koukám, nikde tam nevidím nic o NATO a nic o účasti

na zahraničních válečných konfliktech, o nichž je navíc možno soudit, že jsou

vedeny v cizím zájmu, a důvod účasti na nich bývá spojován se snahou zisku

vysokého výdělku a to bez ohledu na značné riziko.

          Ale – v přímém rozporu s tím, co je uvedeno v textu vojenské přísahy – nikde nevidím snahu České armády (respektive toho, co z ní zbylo) o obranu České republiky před hrozícím nebezpečím. Toto nicnedělání je v příkrém rozporu s mnohasetletou činností našich předků, kteří se aktivně a hrdinně účastnili obrany Evropy před islámským náporem.

Měli bychom si však také položit otázku, co vlastně můžeme očekávat

od tohoto zbytku armády, když se v jejím řízení a neustálých reorganizacích střídají tak vynikající odborníci – například astrolog, zpívající právnička nebo herec.

M.S.

23.9.2015