Nechci povinné kvóty na přerozdělování migrantů, nechci euro, ale nechci ani Czexit. Chci naopak pro naši zemi získat v EU větší respekt. Přečtěte si prosím můj projev, který jsem včera přednesl na půdě Evropského parlamentu a dozvíte se proč.
Lidská díla se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. To platí pro Římské impérium, křesťanství, naši masarykovskou a havlovskou republiku. Jinak nepřežijí. Platí to i pro EU.
U zrodu evropské integrace stála dvě prostá slova, která pohnula dějinami. Mír a Prosperita. Dva cíle Společenství uhlí a oceli. A poválečné dekády také přinesly starému kontinentu bezprecedentní růst bohatství a dlouhé období bez válek. Cíle splněny, chtělo by se říci.
Jenomže svoboda, bezpečí a prosperita nejsou nikdy zaručeny trvale a automaticky. Nedědí se a žádná smlouva je nezajistí. Ani Lisabonská. Každá nová generace se o ně musí znovu porvat. Postavit se novým výzvám, novým hrozbám i falešnému pocitu sebeuspokojení. Jak jsme v tomto testu obstáli? Nevalně.
Terorismus a masová migrace vrazily do našeho mírového a poklidného evropského rybníčku se silou písečné bouře. Blahobyt se vinou dotací, přerozdělování a rozhazování proměnil doslova v obžerství. Zbyly po něm dluhy a špinavé nádobí narušených vztahů v eurozóně.
My Češi si velmi vážíme toho, že nás Unie přijala do klubu. I my jsme v poválečných dekádách toužili po míru a prosperitě. Ale za Železnou oponou nás čekaly totalita a teror, ekonomické zaostávání a fronty na základní potřeby.
V sovětské zóně nebyl mír. Třikrát tanky potlačily touhu občanů po svobodě. 1956: Maďarsko. 1968: Československo. 1980: Polsko.
V sovětské zóně nebyla prosperita. Plánované hospodářstí a eliminace podnikání učinily z kdysi sedmé nejbohatší země světa - Československa ekonomický skanzen.
K tomu se Češi nechtějí vracet. Zažili jsme na vlastní kůži, jaké to je nežít ve svobodě. Proto jsme citlivější vůči všemu, co ji ohrožuje: vůči terorismu, nekontrolované migraci, zadlužování, dirigismu, ale také ustupování Rusku. V tom není nic protievropského. To je naopak snaha zachovat Evropskou unii takovou, jak jsme o ní snili za železnou oponou a jaká může garantovat mír a prosperitu.
Často se říká, že EU potřebuje vizi. Nevymýšlejme kolo. Nevymýšlejme nic nového. Vraťme se k tomu, co fungovalo. Vraťme se ke kořenům. Mír a prosperita jsou dobré a správné cíle. Stojí za to znovu bojovat za svobodu pro naše občany a za bezpečí pro naše děti, jako naši předkové. Jen proti novým hrozbám. Jaké to jsou?
Určitě je to renesance politického islámu. Mluvím o ideologii. Nezpochybňuji naši tradiční náboženskou svobodu. Ale politický islám je zlá, nenávistná, světovládná ideologie. Tak, jako nacismus a bolševismus otrávily duše a srdce Němců a Rusů, tak politický islám otravuje duše a srdce mírumilovných muslimů. Braňme se. Nacismus stojí mimo zákon. Politický islám musí stát také mimo zákon. Je to čisté zlo. Se zlem nesmíme smlouvat, musíme s ním bojovat a porazit ho. Jako nacismus a komunismus. Je fatální chybou, že Evropská Unie opět chce mít trvalý mechanismus pro přerozdělování migrantů. Že byl porušen azylový a migrační zákon bez povšimnutí. Že se toleruje duální právo v no-go zónách, mrzačení a ponižování žen, nenávist, nerovnost. Že se podvolujeme!
Musíme problém migrace a terorismu řešit a ne zakrývat. Musíme bránit naše Schengenské hranice. Proč? Protože nám musí jít o mír v Evropě. O bezpečí našich občanů a našich dětí. My Češi jsme tolerantní ke všem, pro které znamenáme záchranu života, kteří u nás chtějí pracovat, žít a současně respektovat zákony, pravidla a náboženskou toleranci. Ostatní nechceme.
Stejně rázně se v EU musíme postavit dluhům a ekonomické nesvobodě. Češi se bojí eura, aby nemuseli platit cizí dluhy. Češí chtějí rychlejší přibližování životní úrovně k evropskému standardu a vyžadují solidaritu s tímto úsilím. Češi jsou spořiví, obezřetní a pracovití. Naše zadlužení je ve srovnání s řadou zemí eurozóny stále velmi nízké. Máme nízkou nezaměstnanost. Logicky nechceme do dluhové Unie.
Češi těžce přijímají byrokratická bruselská nařízení, která zasahují do života, do podnikání. Děsí nás snahy o sjednocení daní, sociálních dávek, zdanění transakcí, opevňování eurozóny. Ceníme si jednotného evropského trhu, největší ekonomické zóny na světě. Vstup do EU nám přinesl prosperitu a svobodu. Ti, kteří volají po “Czexitu”, jdou proti českým národním zájmům v ekonomickém i geopolitickém smyslu. Avšak pouze skutečně svobodný a volný trh bez bariér má pro nás význam. I toto bylo mottem našeho předsednictví a mým krédem osobním.
Cesta, kterou se dnes ubírá EU - ať vědomě, či nedobrovolně - je dálnicí do pekel. Evropské kolo jede z kopce bez brzd a dole je zatáčka. Jak ji vybereme? Návratem ke kořenům. Co bylo dobré pro otce zakladatele, to je dobré i pro nás. Co se osvědčilo, je třeba chránit. S čím jsme bojovali po válce, nad tím je třeba zvítězit znovu.
Mír tehdy znamenal překonání agresivního nacionalismu a rasové nenávisti. Nám až Sametová revoluce přinesla konec komunistické totality a nenávisti třídní. Politický islám a právo šaría, založené na nerovnosti přináší ale stejně vražednou a panovačnou ideologii, nenávist náboženskou.
Prosperita tehdy znamenala odstranit bariéry hospodářské spolupráce. A dluhy, protekcionismus a regulace jsou novými překážkami pro volný obchod.
Nepotřebujeme novou Evropu. Braňme tu starou. Braňme mír a prosperitu. A hlavně braňme tři pilíře Západu. Antickou filosofii s jejím kritickým myšlením. Římské právo, jež přináší rovnost před zákonem a spravedlnost. Židovsko-křesťanskou etiku, která vede k humanitě, svobodě a solidaritě. Na těchto třech sloupech stojí superiorita naší civilizace. Musíme ji bránit! V tom je naše zodpovědnost vůči minulým i budoucím generacím.
Toto je cesta, kterou nabízím jako cestu z pekla. Je to cesta návratu. Návratu k obezřetnosti, cti, pravidlům a tradicím, na kterých byl postaven náš úspěch. Návratu ke svobodě. Návratu k míru a prosperitě!