V čem spočívá náš klíč k vizi zdravotnictví? Odpověď je stejně prostá, jako existenciálně osudová. My musíme překonat strach ze smrti. Strach ze smrti je nejmocnějším spojencem našeho soupeře. Šíření strachu je pro socialisty standardní metodou politického boje. Ale nikde jinde neslaví tato metoda takové úspěchy a nepůsobí tak fatální škody, jako právě ve zdravotnictví. Nikde jinde se nám se strachem nebojuje hůře.
Naše liberálně konzervativní doktrína stojí na svobodě a odpovědnosti. A je opravdu z principu obtížné prosazovat tyto hodnoty tváří v tvář strachu ze smrti. Strach zabíjí jak svobodu, tak odpovědnost. Zabíjí samozřejmě i rozum. Lidé, kteří podléhají obavám, jsou málo přístupní racionálním úvahám. Pouze když zlomíme strach, máme vůbec šanci snažit se lidem nabídnout nějaké řešení.
Proto tu dnes v rámci VIZE 2020 nebudu mluvit o konkrétních receptech pro zdravotnictví. Jsem si více než jistý, že jsme schopni nabídnout to nejlepší. A tím nemyslím pouze na úrovni České republiky. Naši odborníci věnovali hodně úsilí tomu, aby se poučili z těch nejlepších světových zkušeností a dali dohromady tu nejlepší vizi moderní zdravotní péče.
Kdyby ale vše bylo tak jednoduché, že by stačilo povolat špičkové pojistné matematiky a lékařské experty, pak už by tato vize byla dávno skutečností. Není, protože se nám ji nepovedlo politicky prosadit. Nepodařilo se nám ji obhájit tváří v tvář cynické propagandě založené na strachu ze smrti.
To, co jsme přesto navzdory osudu uvedli do praxe, se skvěle osvědčilo. Nicméně se potvrdilo, že racionální argumenty, ani morální převaha často neobstojí v souboji s demagogií a vyvoláváním děsu. Je to jako máchat elegantním kordíkem proti dvouručnímu meči. Jakmile se dostanete do kouta a ztratíte možnost manévrovat, je s jistotou po vás.
My jsme tu možnost manévrovat ztratili ve chvíli, kdy jsme začali uskutečňovat naši odborně vypiplanou, ale politicky a mediálně naprosto nedostatečně obhajovanou reformu. Nabídli jsme sice lidem to nejlepší, co za své peníze mohou dostat. Ale nedokázali jsme jim vysvětlit, proč to děláme a co z toho budou mít. Vlezli jsme do kouta a soupeři stačilo přijít a zvednout meč své pokrytecké propagandy.
Co z toho plyne? Máme své plány vzdát? Máme se smířit s tím, že tato země bude mít jedno z nejvíce socialistických zdravotnictví na světě? A tím pádem stále více zaostávající zdravotní péči? Máme se smířit s tím, že z nabídky zdravotního pojištění opět vymizí nejmodernější léky, že se opět budou odkládat operace, jako za doktora Ratha? Máme se smířit s tím, že lidé budou více umírat?
Jistě už tušíte odpověď. S něčím takovým se my smířit nikdy nemůžeme a nesmíříme se s tím. Máme ale šanci uspět? Jsem přesvědčen, že přes všechna rizika a potíže ano. A to právě proto, že ve hře není nic méně závažného, než smrt. Náš soupeř postavil celou svou strategii na strachu z ní a z principu vůbec odmítá jakkoli řešit problémy, před kterými zdravotnictví stojí.
Socialisté odmítají řešit narovnání vztahů v trojúhelníku pacient, lékař, pojišťovna. Odmítají cokoli dělat s rozporem mezi neomezenými potřebami a nabídkou a omezenými zdroji. Respektive jejich řešením je direktivní a plošné omezení nabídky. Jenomže tato politika zabíjí. Doslova.
Kdo zasévá strach ze smrti, sklízí – smrt. Socialistický obchod se strachem beznadějně vede k tomu, že aspiriny jsou sice zdarma, ale nejmodernější léky na rakovinu nejsou dostupné. Jedině za úplatek. Protože korupce je jediná forma spoluúčasti, kterou socialista připouští.
Nakonec smrt je pro socialistu daleko přijatelnějším "politickým" rizikem, než reforma. Umírající přece nevolí, že? A v logice soupeře řídícího se průzkumy veřejného mínění je daleko snazší odepsat tisíce těžce nemocných, než si pohněvat miliony zdravých voličů dožadujících se takzvaně bezplatné zdravotní péče.
Chceme to tak nechat? Jistěže nechceme. A naše šance je právě v tom, že socialistická zdravotní politika je tak dokonalá ve svém cynismu, že tak brutálně a bezohledně kalkuluje s velkými čísly voličských mas, aniž by za nimi viděla a vůbec chtěla vidět konkrétní lidské osudy.
My ty konkrétní osudy vidíme. My vidíme, že z oněch mizerných třicetikorun – ceny panáka rumu v laciné nálevně – se ve výsledku skládají miliony na život zachraňující operace, na nejmodernější léky na leukémii, na rychlou záchrannou službu i pro ty nejodlehlejší obce. My vidíme, že díky rozumné regulaci a posílené solidaritě zdravých s nemocnými lidé méně umírají. My to vidíme a my víme, jak to zařídit.
My to jen – zatím – neumíme, lidem dost důrazně a přesvědčivě říct. Neumíme jim dost jasně a názorně ukázat, že socialismus způsobuje smrt, a to dokonce i jeho pasivním konzumentům. To se musíme naučit. V naší VIZI 2020 pro zdravotnictví určitě budou ta nejlepší možná řešení. Ale její součástí musí být i jejich nejlepší možná obhajoba a zároveň kritika rizik, jež přináší socialistická politika.
Náš soupeř dosud úspěšně strašil lidi lží. My je musíme daleko více vyděsit pravdou. V tom je řešení naší existenciální otázky. Socialisté stavějí na strachu ze smrti. Ve skutečnosti je to ale jejich politika, která zabíjí. Obavy z reformy přece nemohou být horší, než opravdová – a zbytečná - smrt.
Ing. Mirek Topolánek, předseda ODS
