Víme, co si pod těmi slovy představujeme my, ODS? Co to znamená tolerantní společnost? Určitě to není společnost socialistická. Není to společnost založená na rovnostářství na jedné a donucování na druhé straně. Skutečně tolerantní společnost je společnost konzervativní a zároveň liberální. Je to společnost založená na svobodě a odpovědnosti. Tedy na hodnotách, které tvoří i základ naší VIZE 2020.
Tolerantní společnost nenabízí almužny výměnou za poslušnost. Je to společnost, která nabízí rovné příležitosti každému, kdo dobrovolně přijme její základní hodnoty.
Není to společnost, která musí halasně vyhlašovat politiku ochrany menšin a skupinových práv. Protože si váží úplně každého lidského jedince. Není to společnost, která se musí uchylovat k pozitivní diskriminaci. Protože dává každému možnost vyniknout a vytvořit tak pozitivní příklad pro ostatní. Princip rovných příležitostí nepotřebuje výjimky, potřebuje naplnit.
Tolerantní, tedy konzervativní a liberální společnost se může hrdě hlásit k mottům americké a Evropské unie: E pluribus unum, resp. In varietate concordia. Jednota v různosti. Zatímco socialismus znamená jednotu v chudobě a různost v privilegiích.
Konzervativní a liberální společnost je společností imanentně tolerantní, protože je společností vyváženou. Je společností, která dává každému možnost uskutečnit změnu, aniž by ohrozil bezpečí ostatních. Je společností, která nabízí rovnost mezi právy a povinnostmi. Každý v ní má právo se lišit a povinnost dodržovat jistá pravidla. Není společností revoluční, ani zkostnatělou. Je společností evoluční.
Ano, tolerantní může být jen taková společnost, jejíž vnitřní uspořádání představuje účinnou hráz všem revolucím. Protože každá revoluce je z principu netolerantní. Ať už je to revoluce vedená ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství, ve jménu dělnické třídy, či ve jménu národa.
Pokud nám opravdu záleží na tolerantní společnosti, pak prostě ve všech oblastech prosazujme naše hodnoty. Konzervativně liberální hodnoty jsou tou nejlepší obranou proti extremismu a netoleranci. Ať už jde o tvrdý ultrapravicový, či ultralevicový extremismus - což je totéž. Nebo o socialistickou soft formu extremismu.
Musíme vždy bránit rovnost práv a povinností. Ať už porušována otevřeným násilím neonacistických, či anarchistických bojůvek. Nebo politickým násilím vůči bohatým. Nebo nakonec i menšinovým násilím proti většinově přijímaným hodnotám.
Vždy jde o netoleranci. A my proti ní máme recept. Recept, který spočívá v oné konzervativně liberální vyváženosti. Vyváženosti mezi povinnostmi a právy, mezi tradicí a změnou, mezi řádem a solidaritou, mezi odpovědností a svobodou.
Toto jsou obecné principy a zásady, které musíme znát. Vycházejí ostatně z naší ideové výbavy. Nabízejí nám návod, jak vytvářet naší VIZI 2020. A nabízejí nám i jasný návod, jak si počínat konkrétních situacích.
Jak třeba řešit situaci Romů? Nemyslím, že máme sahat k pozitivní diskriminaci. Ale buďme důslední v boji proti klasickým formám diskriminace. Prosazujme rovnost příležitostí. A važme si každého pozitivního příkladu. Každý romský intelektuál, každý romský politik, každý romský vědec či mediální hvězda udělá pro toleranci ve společnosti v praxi daleko víc, než hromada chytrých strategií.
Prosazujme princip vyváženosti mezi odpovědností a svobodou. Jak říká frontman skupiny Gipsy.cz (a tedy zároveň onen pozitivní příklad) Radek Banga: "Těžko pomáhat někomu, kdo pomoc nechce".
Prosazujme rovnost práv a povinností. Sotva přesvědčíme většinovou společnost o výhodách tolerance, když dovolíme úzké skupině obyvatel chovat se zde jako na dobytém území a nechat se vydržovat. A sotva přesvědčíme menšinu o výhodách integrace, když jí fakticky odepřeme přístup ke vzdělání, či k pracovním příležitostem.
Prosazujme vyváženost mezi tradicí a změnou. Ten právě nejsilněji představuje vzdělání. Vzdělání romské komunity se musí stát mocným faktorem pozitivní změny. Změny, která bude spočívat přihlášení se k tradičním hodnotám většinové společnosti. Vzdělání je klíč, šance pro menšinu i většinu.
A konečně prosazujme i správné proporce mezi řádem a solidaritou. Ono je hezké mluvit o právu a pořádku a všichni bychom to jistě uměli. Ale je zcela zásadní, kdo to říká, jak to říká, kde a kdy to říká, ke komu a s jakým úmyslem mluví. Lidé dobře poznají, jestli ta slova říká někdo, komu jde opravdu o právo a kdo se solidarizuje s každým lidským jedincem. Nebo naopak někdo, pro koho jsou slova o řádu pouze prostředkem k získání laciných politických bodů.
Nebuďme jako náš soupeř. Soupeř, který neváhal poslat těžkooděnce proti tancující mládeži, mladé demonstranty nazýval nacisty a hrozil jim policejní persekucí a nyní se tváří jako apoštol tolerance a boje proti extremismu. Soupeř, který se hlásí ke všem módním doktrínám zavádějícím všemožná nová skupinová, sociální a menšinová práva, aniž by si elementárně vážil jedince a jeho svobody.
Náš soupeř se slovně hlásí ke všem manifestům tolerance, co jich jen existuje. Ale v politické praxi cynicky zneužívá nehezkého českého sklonu k netoleranci, který vyplývá z rovnostářství. Nepřítelem se může stát každý, kdo nějak vyčnívá, kdo se liší od průměru, a to v jakémkoli směru.
Terčem nenávisti se mohou stát Romové, stejně jako bohatí. Hloupí, stejně jako chytří. Příliš zdraví, stejně jako příliš nemocní. Příslušník mocného národa, stejně jako národa zbídačelého. To vše neváhá ČSSD politicky zneužívat. Co na tom, že ve svém rovnostářském tažení proti rozdílům nakonec vytváří daleko více nerovností, než jich odstraní? Hlavně že získá hlasy.
My přece nejsme takoví populisté a demagogové. My neokázale hájíme toleranci, protože je to v souladu s naším ideovým ustrojením. Ne proto, že se to právě teď hodí. My jsme konzervativci a liberálové. My jsme dědici hodnot, které vůbec umožňují vyjádřit, co tolerantní společnost znamená.
Svou důsledností bráníme i sami sebe. Protože netolerantní společnost rovná se společnost rovnostářská. Společnost, která odmítá přijmout, že mezi lidmi jsou přirozené rozdíly. Tedy společnost skrz naskrz socialistická. A takovou vizi společnosti my rozhodně odmítáme.
Ing. Mirek Topolánek, předseda ODS
