13.03.2010 11:43:32
Největším problémem současnosti jsou dluhy
Přednáška na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě na téma Veřejné finance v ČR.
Všichni se dnes shodují, že dluhy jsou opravdu tou největší hrozbou. Dluhy znamenají nezaměstnanost. Dluhy znamenají krach důchodového, zdravotního a sociálního systému. Dluhy ohrožují zejména rodiny s dětmi. Dluhy znamenají ztrátu perspektivy v první řadě pro vás, pro mladé. Dluhy znamenají, že země nebude mít na to investovat do budoucnosti. Zejména do vzdělání a vědy.
Téma dluhů je tak silné a tak zásadní, že nutnost šetřit a snižovat deficit veřejných financí se neodváží zpochybnit ani ti, kteří ještě nedávno tvrdili, že státní dluhy se nikdy neplatí. Všichni vědí, že musíme škrtat veřejné výdaje. Že musíme škrtat v první řadě mandatorní, tedy povinné výdaje státu. Ty dnes pohlcují přes osmdesát procent příjmů rozpočtu. Když je dobrý rok. V loňském krizovém roce to bylo dokonce 95 procent. Všechno ostatní – včetně výdajů na školství - tak už šlo fakticky na dluh.
Představte si, že jako ministr financí máte dopředu rezervováno minimálně osm desetin všech příjmů. A že pokud nechcete jít do dluhů, zbývá vám na vaše vlastní priority jen dvacet procent. To ještě když se ekonomice daří. Tato situace je dlouhodobě neudržitelná. A to se přitom do příjmů počítají nejen daně, ale i další desítky miliard příjmů z evropských fondů, z pronájmů, splátky půjček atd. Tedy příjmy, které vůbec nejsou jisté.
Když bychom počítali jen příjmy z daní, tedy z toho, co jsme si opravdu v naší zemi ten který rok vydělali, pak zjistíme, že v dobrém roce, jakým byl naposledy rok 2008, jsme na povinné výdaje spotřebovali devadesát procent daňových příjmů. A to při minimálním, takřka zázračném deficitu pouhých 0,5 % HDP. Jinak by to bylo daleko horší. Loni, když přišla krize, už stát vydal na mandatorní a kvazimandatorní výdaje dokonce 110 % toho, co dokázal vybrat od občanů a firem!
Takto to opravdu nemůže dál pokračovat. Rozumný hospodář musí vyjít s penězi, které si vydělá. Nemůžeme se spoléhat na to, co přiteče z evropských fondů, nebo projídat peníze z privatizace. Zvlášť, když se situace bude dále zhoršovat kvůli stárnutí obyvatel. Již nyní se penzijní účet propadá do 30 miliardového deficitu. V relativně krátké době to budou stovky miliard, pokud neprovedeme reformu. A musíme ji provést bez odkladně, pokud vy nemáte jít do penze o žebrácké holi.
Jestliže se kvůli krizi a masivnímu výpadku příjmů dostaly státní finance do téměř dvou set miliardového propadu, pak za nějakých 15 let by nám stejný a horší deficit hrozil permanentně. Bez reforem, které začaly platit roku 2008, by se už loni deficit šplhal někam ke třemi stům miliardám. A kdybychom se dál zadlužovali tempem, jako v letech 2002 - 2006, pak bychom i bez další krize za deset patnáct let dohnali v dluzích Řecko. Tedy zemi, které kvůli státnímu bankrotu hrozí, že bude muset rozprodávat dokonce i své nádherné ostrovy a památky.
Jaké máme možnosti, abychom takovému vývoji zabránili? Je to jednoduché. Musíme dělat to, co nám velí ekonomická nutnost, co nám velí neúprosná aritmetika. Musíme provést penzijní, sociální a zdravotní reformu. Musíme provést radikální řez ve státní správě. Musíme omezit rozsah činnosti a počet státních zaměstnanců. Kromě úspor to je i významný příspěvek k boji s korupcí. Protože tam, kde stát vydává peníze pouze na rozumné a legitimní účely, je korupce minimální a je na ni dobře vidět. Tam, kde stát netransparentně přerozděluje příliš mnoho peněz, je korupce maximální a obtížně se dohledává.
Změny, které se podařilo prosadit v roce 2007, nám daly time out, umožnily nám přežít krizi lépe, než v řadě jiných zemí. Ale od počátku se počítalo s tím, že reformy musí pokračovat dál. I kdyby krize nepřišla. Nyní je potřeba dalších reforem samozřejmě daleko naléhavější.
Krize nejen výrazně zhoršila stav českých veřejných financí. Odhalila také ještě daleko závažnější světovou finanční nerovnováhu. Už dlouho se takzvaně vyspělé země zadlužují v Asii. Už dlouho bohatí lidé na Západě spotřebovávají více, než dokáží vyprodukovat a půjčují si u chudých lidí v Číně a dalších zemích. Výsledkem je historická anomálie, kdy poprvé jsou bohatí dlužníky a chudí jejich věřiteli. Kromě toho, že je to amorální, je to také nebezpečné pro další vývoj.
Jaké jsou důsledky pro Českou republiku? Za prvé je to ona globální krize. Zhroutila se poptávka ve vyspělých zemích, na jejichž trzích jsme jako exportní ekonomika závislí. Tento propad nelze nahradit žádnou podporou domácí poptávky. V našich podmínkách by to vedlo pouze ke zvýšení dovozu, zhoršení platební bilance a k novým dluhům.
Náš vlastní ekonomický růst je závislý na tom, jak rychle a jak moc se vzpamatují americký a evropský trh. Fakt, že Čína, či Indie díky svému střízlivému hospodaření krizi unikly, nám mnoho nepomůže, protože z těchto zemí daleko více dovážíme, než do nich vyvážíme. Spíše lze v důsledku krize čekat jejich rychlejší expanzi na náš trh.
Za druhé se kvůli krizi výrazně zhoršila situace na trhu s dluhopisy. Tedy papíry, kterými vlády financují své deficity. Trh je jimi přesycen, objem dluhopisů je dvakrát vyšší, než před krizí. Je to logické, protože prakticky všude ve vyspělém světě radikálně narostly schodky veřejných financí. Přitom půjčit si lze prakticky už jedině v Asii.
To vše vede k tomu, že nejen země, jako Lotyšsko, Maďarsko, či Řecko mají problémy půjčit si na své dluhy. I tak bohaté státy s obrovským akumulovaným kapitálem, jako Velká Británie, či Německo mají potíže a musejí přinejmenším platit vyšší úroky. Rovněž české ministerstvo financí muselo nedávno stornovat emisi dluhopisů, protože investoři žádali vyšší rizikovou prémii, tedy větší úrok.
Za třetí krize připravuje firmy o provozní kapitál. Banky samy mají velké problémy a v řadě zemí se staly objektem masivní státní pomoci. Když už nějaké peníze mají, jako u nás, pak se je bojí půjčovat. Případně hrozí, že dají přednost státu před soukromníky. Proto je nutné vyvarovat se toho, aby se stát takzvaně pokoušel rozhýbat ekonomiku a půjčoval si na to u bank. Jak už bylo řečeno, tím jen zvýšíme dluh a navíc vytlačíme soukromé úvěry, které podniky vzpamatovávající se z krize zoufale potřebují.
Veřejný dluh je opravdu náš největší nepřítel. Shrnu naši situaci do tří bodů: Dlouhodobě víme, že musíme bojovat s dluhy. Krize situaci s deficitem dále zhoršila a podtrhla nutnost reforem. A globální nerovnováha na trzích výrazným způsobem zhoršuje možnost náš dluh vůbec financovat.
Dnes není doba na sliby nových výdajů. Není doba na to ustupovat vyděračským praktikám odborových bossů a šéfů velkých firem a přidávat miliardy privilegovaným na úkor všech daňových poplatníků. Dnes je opravdu doba na škrty. S jedinou výjimkou. Investic do vzdělání a do infrastruktury. Na rozdíl od peněz na nejrůznější dárečky a výhody, které se projedí, zvyšují investice do vzdělání, výzkumu, vývoje, inovací, či do infrastruktury náš potenciál a přinášejí ten nejvyšší možný zisk.
Stručně řečeno, je čas omezit momentální spotřebu a naopak daleko více investovat do budoucnosti. To je společenský imperativ. To je jediná správná, jediná možná odpověď na onen základní problém, jímž jsou dluhy a hrozba státního bankrotu. Zodpovědní lidé v této zemi již dlouho věděli, že musíme změnit trajektorii, po které se pohybují veřejné finance. Nyní by to měli uznat i ti, kteří dosud problém dluhů bagatelizovali.
Vy dobře víte, že každá reforma u nás naráží na obrovský politický odpor. Přestože má podporu odborníků. Přestože nutnost reforem diktuje prostý zdravý rozum. Přestože jejich odkládání fatálně ohrožuje naši budoucnost. Především vaši budoucnost.
Už současný státní dluh, o němž někteří tvrdí, že je zbytečně malý, představuje vážné riziko. Lotyši měli menší veřejné zadlužení, než my, když jim banky kvůli krizi odmítly dále půjčovat a poslaly je do státního bankrotu. My ve skutečnosti ani nemusíme v dluzích dohnat Řecko, abychom se ocitli ve stejných problémech. Tedy tváří v tvář exekuci národního dědictví, jako tato krásná země s bohatou historií. Stačí, když se dále zhorší situace na trhu s dluhopisy.
Ostatně, i kdyby nebylo krize, měli bychom beztak kvůli dluhům problémy. Náš více než bilionový dluh nás stojí ročně jen na úrocích 77 miliard. Splácíme pouze ty úroky, protože na splátku jistiny nemáme. I kdyby se kvůli krizi nezvýšily dále úroky – což se ale bohužel s pravděpodobností hraničící s jistotou stane – pak bychom za patnáct lez zaplatili jen na splátkách celou současnou výši dluhu. A to za předpokladu, že by se dál nezvýšil už ani o korunu. To znamená další bilion pouze na obsluhu stávajícího dluhu během patnácti let.
To jsou ohromné peníze. Naším cílem musí být uspořit běžné výdaje, omezit naši spotřebu. A tuto odloženou spotřebu investovat do budoucnosti. Ony splátky dluhů představují zhruba 2% hrubého domácího produktu. Kdybychom o ona dvě procenta dokázali navýšit investice do vzdělání a vědy, dostali bychom se mezi světovou elitu. To je cesta. To je důvod, proč šetřit. A zároveň způsob, jak si do budoucna zajistit vyšší příjmy.
Považoval bych za legitimní, kdyby se nyní strhl politický zápas o to, kde přesně a jakým způsobem ušetřit na momentální spotřebě. A následně o konkrétní nápady, jak nejlépe investovat do budoucnosti. Ale pokládám za neuvěřitelnou neodpovědnost a hazard, pokud někdo místo úspor slibuje nové výdaje a když de facto obětuje budoucnost přítomnosti.
To je něco, proti čemu musí každý rozumný myslící tvor protestovat. Bez ohledu na to, odkud pochází, jaké je jeho sociální postavení a jaké má názory. A ovšem i bez ohledu na to, kolik je mu let. Protože i když nejvíce ohroženi neodpovědností jste vy mladí, stále věřím, že rodiče a prarodiče budou odpovědně myslet na budoucnost svých dětí a vnuků.
Ing. Mirek Topolánek, předseda ODS
Profily ParlamentníListy.cz jsou kontaktní názorovou platformou mezi politiky, institucemi, politickými stranami a voliči. Názory publikované v této platformě nelze ztotožňovat s postoji vydavatele a redakce ParlamentníListy.cz. Pro zveřejňování příspěvků v této platformě platí Etický kodex vkládání příspěvků a Všeobecné podmínky používání služby ParlamentníListy.cz.
Diskuse obsahuje
0 příspěvků Vstoupit do diskuse
Komentovat článek
Tisknout
