Po volbách v roce 2006, v tom mezidobí, kdy vlastně žádná vláda už fakticky nemá mandát dělat zásadní rozhodnutí, vláda Jiřího Paroubka schválila a podepsala nákup 199 pandurů za více než 20 miliard korun.
My jsme přišli k celé obří zakázce v době, kdy začaly první technické problémy s pandury. Měli jsme podezření, že ten kontrakt není v pořádku ani z hlediska ceny, ani z hlediska skladby, případně požadavků armády.
Byli jsme ve velmi složité situaci, protože Česká republika je stát demokratický a smlouvy plní. A pokud bychom neudělali nic, jak říkala Vlasta Parkanová, tak bychom tento stát připravili o 6 miliard korun. Kdybych poslouchal Vlastu Parkanovou, žádná jiná smlouva by nebyla. Nakoupili bychom 199 pandurů ve skladbě, která nám nevyhovovala, a zaplatili více než 20 miliard korun. Náš postup doporučovaly i právní analýzy. Že to měl na starosti Martin Barták, bylo dáno jeho postavením náměstka pro zahraniční věci, jeho znalostí angličtiny a schopností vyjednávat. Dosáhli jsme stavu, kdy je 107 pandurů za 14 miliard korun ve skladbě, kterou armáda při opakované diskusi nárokovala, to znamená v průměru ve skladbě lepší, než byla ta původní. Nová výbava obrněných transportérů lépe vyhovuje požadavkům armády jak na tuzemskou obranu, tak na mise.
Výsledek je tedy následující: Zabránili jsme arbitráži. Zabránili jsme realizaci podezřelého kontraktu. Ušetřili jsme České republice 6 miliard. Dosáhli jsme jako vláda řešení, které bylo pro Českou republiku nepochybně lepší.
Jakékoliv vyšetřování "Gripen gate" nebo "Pandur gate" nechávám orgánům činným v trestním řízení. Vyjadřovat se k nim více nemíním, protože jsem u nich nebyl.
